Rebe

Nechci polemizovat o tom, jestli je Viktor Kožený gauner a zloděj, nebo neúspěšný a nepochopený génius. Ale začíná mě bavit, jak nám ho média v posledních dnech servírují jako chudáčka uvězněného na Bahamách. Vám by takové "vězení" vadilo? Teplo, sluníčko, písečné pláže a opálené dívky roznášející Bacardi...

Republikou otřásá skandál - v ostravském domově důchodců byla stařečkům poskytována nedostatečná péče a někteří byli dokonce týráni. Všichni příbuzní se najednou rozpomínají - tatínek ležel celý den v pomočené posteli, tetička nedostala najíst, protože na ni sestra zapomněla, snad nejvíc mnou otřásl případ ženy, která bydlí přímo proti domovu a v noci slyšela maminku volat o pomoc. A tak si všichni stěžují a volají po potrestání viníků.

A kdo za to může? Ředitel ústavu, sestřičky, pomocný personál, ... a co takhle příbuzní, kteří viděli, jak se s jejich blízkými zachází a nic neudělali? Vím, že není lehké starat se o bezmocného stařečka ani ho přemístit do jiného ústavu. Taky chápu, že se mohli bát stěžovat si, aby se pak situace jejich maminky nebo tatínka ještě nezhoršila. Ale stejně - kdybych v noci slyšela volat svoji maminku o pomoc, nezůstala by v tom domově ani do rána.

Je to stejné jako s týráním dětí nebo domácím násilím. Nikdo nic nevidí až do doby, kdy se to provalí. Pak ale najednou všichni vědí, co se za zdmi dělo. Jenže to už bývá pozdě.

Hodně lidí říká, že si na ostatních všímají především očí. Já jsem si připadala jako výjimka. Ne že bych si očí nevšímala, ale většinou jsem jenom zaregistrovala, jestli jsou hezké. S barvou jsem měla problém, občas jsem ani po pár týdnech vztahu netušila, jaké oči má můj přítel. Jen dvakrát se mi stalo, že jsem si něčích očí OPRAVDU všimla. Poprvé to byly modré oči školního playboye a teď ... potkala jsem kluka s krásnýma černýma kukadlama. Je neuvěřitelné, jak krátký pohled z očí do očí dokáže s člověkem zamávat...

Asi je to velký dluh, že jsem sem nenapsala nic pořádného o našem letním putování rumunskými horami. Protože by se to sem ale stejně všechno nevešlo, mám lepší nápad - přijďte se podívat na naše promítání! Fotek máme spoustu a ještě vám popovídáme o Rumunsku.

Tahle skvělá akce se koná v pondělí 20.10. od 18:00 ve skautské klubovně v Bělehradské 51 na Praze 2 (nedaleko náměstí I.P.Pavlova).

Přijďte všichni! Tady máte malé lákadlo...

Je neuvěřitelné, jak rychle si člověk zvykne na lepší. Stačily čtyři měsíce v Bavorsku, abych zapomněla, jak to tady chodí. O to větší je to teď šok.

Poslední dva týdny probíhají zápisy do celofakultně povinných předmětů. To znamená, že se do nich musí zapsat celý ročník, na peďáku tedy odhadem několik stovek lidí. To ale našemu vedení nebrání, aby vypsalo jen šest seminářů "po patnácti kusech", jak pak ledově sdělí tomu dobytku, co se fláká na universitní půdě. Že se chce zapsat víc než dvě stě lidí? Tak ať se zapíšou za rok! O zákonu zachování hmoty tady asi ještě neslyšeli

Když si stěžuju kamarádkám, tak nechápou - a co ti vadí, to je přece normální. Jenže mně už to normální nepřipadá!! Pro mě je normální, když počet seminářů odpovídá počtu studentů a při větším zájmu se otevřou další, když se můžu zapsat kam chci a když se ke mně pedagogové i ostatní zaměstnanci uni chovají jako k dospělému člověku, ... Jsem divná, nebo je chyba někde jinde?

Neuvěřitelné se stalo skutečností a kaliforňané si za nového guvernéra zvolili Arnieho. Ovšem národ, kde výrazné podpory v prezidentské volbě dosáhl muž, který má místo krve becherovku, nebo Kája Gott, se asi nemá co vysmívat...

Česká spořitelna přišla s novým bonusovým programem. Slogan říká Platit kartou se vyplatí! Je to jednoduché, stačí platit kartou, sbírat body a pak si vybrat dárek. Má to jenom jeden háček - abyste dostali cédéčko, musíte nakoupit za 75 až 83,5 tisíce! Kvůli batůžku musíte utratit skoro 135 tisíc a dětskou tenisovou raketu dostanete za útratičku necelých 180 tisíc. Blbá umělohotná helikoprárka je za platbu v hodnotě 32,5 tisíce. Ale máte na to utrácení vážně spoustu času - přesně čtyři měsíce.

Je to asi jako kdybyste si chtěli koupit auto a prodejce vám řekl - v jiném autosalonu dostanete jako bonus klimatizaci a CD přehrávač zdarma, ale my vám dáme, pozor, hned dvě cédéčka. Hurá!

Jack Stack se snaží. Spořitelna letos dokonce vykazuje ohromné zisky. Ale klient pomalu začíná mít pocit, že ho Spořitelna nejspíš nepotřebuje, když se o něj nestará a jen se ho pořád snaží naštvat. Kauzu s prémií pro studenty za červený diplom zná asi každý. Tak si jen říkám, když opravdu utratím těch osmdesát tisíc, dostanu cédéčko, nebo mi řeknou, že na něj nemám právní nárok, protože to nebylo ve smlouvě, ale jen na reklamním letáku?

V téhle rubrice studentského listu Babylon je tentokrát otištěna rada zoufalému Janu K., který se na redakci obrátil se svým trápením. Vzal mě za srdce, opravdu. Ta nesmyslná šikana, to nespravedlivé obviňování, kterému je vystaven. Stejně jako redakce listu zachovám jeho anonymitu, pouze zde článek opíšu:

S naléhavou prosbou o radu se na nás obrátil čtenář Jan K., jehož jméno a plná adresa jsou sice redakci známy, ale na jeho výslovné přání zůstat v anonymitě jej budeme nazývat smyšleným přízviskem Kato. Kato se v září vrátil z jednoročního pracovního pobytu v USA, kde působil jako předseda Valného shromáždění důležíté mezinárodní organisace. Doma v Praze se náš čtenář setkal s nebývale silnou formou kolektivního odmítnutí a šikany, pro niž používáme z angličtiny převzatého slova mobbing. Na ministerstvu, kde předtím pracoval, pro něj najednou není místo pod směšnou záminkou, že vedle nedostatečných kvalit odborných a charakterových nebyl uznán za důvěryhodného, aby se směl seznamovat s utajovanými informacemi. Kato je očerňován, že prostřednictvím svého sekretáře měl vydírat podřízeného hospodářského pracovníka a nutit jej ke křivému svědectví. Snažil se prý vypudit z Prahy rozhlasovou stanici, vysílající především pro země strádající v nesvobodě. Trestuhodně je skandalizována a zneužívána skutečnost, že Katův sekretář byl odsouzen za plánování vraždy příliš zvědavé novinářky a byly u něj nalezeny desítky milionů korun pocházející z dosud neznámých zdrojů. Také v osobním sejfu samotného Kata byly za jeho nepřítomnosti objeveny stovky tisíc korun tajemného původu. Jízda autem pod vlivem hašlerek připomínajících pach alkoholu přece není trestným činem! stýská si Kato smutně. Poukazuje na své jazykové znalosti a personální kontakty, které získal nejen nyní, ale i dříve za svých dlouholetých pobytů v cizině. Má všechno přijít vniveč jen proto, že nezákonně manipuloval s ministerskými spisy určenými ke skartaci? ptá se Kato v závěru svého dlouhého, upřímného a lidsky přesvědčivého dopisu.

Spolu s Madhubálou Raj mu mohu jen potadit - Nedej se znechutit a odradit malými českými poměry. Konec konců, krade a lže se přece všude ve světě.

Napadlo vás někdy, když jste jeli po hlavní a auto přijíždějící po vedlejší vám dalo přednost, že byste mu mohli poděkovat? Asi těžko, že, máte přece přednost. Dneska jsem cestou na nákup, k babičce a domů zastavila asi u deseti přechodů, abych dala přednost chodcům. A všichni poděkovali! Jasně, potěšilo mě to, je to znak slušného vychování atd., ale oni přece mají přednost! To, že poděkují za to, že respektuji jejich práva, nejspíš znamená, že jsou zvyklí, že to tak většinou není. Asi by se nad sebou měli řidiči opravdu zamyslet. A začít dodržovat zákony.

Už jste někdy byli v kině, kde začnou promítat o chvilku později, protože jste se šli vyčůrat? Ať žije Modřanský biograf!

Včera jsem tam byla na Lynchově filmu Modrý samet. O tom se radši nebudu moc rozepisovat. Taktně řečeno, moc se mi to nelíbilo. Jednu věc jsem ale absolutně nepochopila, tak doufám, že mi to tu někdo vysvětlí - na konci v pokoji STÁLA mrtvola. V hlavě měla díru, kterou byl vidět mozek, a stála. Jak je tohle možně?! Nebo je to stejná blbost jako celý film?