Rebe

Ve filmu, na který jsem se včera koukala, se pohled hrdiny pri čůrání stočil, jak to říct, do mušle, kde právě vykonával malou potřebu jiný muž. Byl za to z místnosti dost hrubě vyhozen a mě napadlo - je to opravdu tak výjimečné, když se někdo podívá? Chci říct, stojíte tam těsně vedle sebe, pohledu nic nebrání, ...

Nemám moc s čím srovnávat, holky jsou při čůrání většinou odděleny zdí. Ale třeba při převlíkání jsem nikdy neviděla nikoho klopit oči jen na svoje prsa. A tak si říkám, proč chlapi při čůrání klopí zraky jen do své mušle? Že by se báli srovnání?

Naše domácnost má nového člena. Zatím jsme se do něj zamilovali jen bratr a já, ale je jen otázkou času, kdy mu proniknou i ostatní - máme Playstation! Teda bratr má Ale už nemusíme řešit, že večer v televizi nic nedávají.

Zásadní věc, čím se Playstation 2 odlišuje od počítačových her, je v tom, že se nehádáme, kdo bude hrát. On je totiž požitek se na to i koukat. A to zatím hrajeme jen demoverze her, které byly součástí balení.

Poslední dobou je pro mě sledování reklam infarktovou záležitostí. Asi se ze mně stává cholerik, protože se rozčiluju a nadávám jako dlaždič.

"Ty nejsi v Paříži? Londýně? Římě?" "A nejsem?" - A jsi snad. lhářko ulhaná?!
"Může na tebe být taky maminka hrdá?" - A jak víš, že je na tebe maminka hrdá? Protože si zvládneš neupatlat triko, co ti vyprala?!
"Proč je tak měkké?" - Protože jsi blbá jak dvě tága!
"To já bych si tu desetikorunu dal do trezoru, když umí vydělat tolik peněz." - Houby do trezoru! Každý den bys ji musel poslat Pojišťovně!

Ještě štěstí, že jsou reklamy, které mi zlepší náladu. Třeba "Vypadáš nějak bledě." "To bude tou stravou. Maminka mi dává nějaký krém, ale není to ono."
Ale mrzí mě, že už nejde moje oblíbená reklama na Mazdu. Dzum dzum dzum.

Často se říká, že důvodem, proč u nás stále klesá porodnost, je ekonomická situce. Lidi si zkrátka děti nemohou dovolit. Ne že by se mi nezdálo, že by se v systému mělo leccos změnit, ale poté, co jsem viděla Cestománii o Bhútánu, pochybuju, že by finance byly jádrem pudla.

Bhútán je buddhistická země v Asii, která bohatstvím rozhodně neoplývá. Lidé se živí převážně zemědělstvím, jehož přebytky prodávají. Osvícený panovník jim povolil televizi a internet. Lidi sice na počítač ani televizi nemají, maximálně se na ni chodí dívat do místního obchůdku, ale jsou spokojení. Krále chválí a na otázku, jestli jsou šťastní, odpovídají - jo, jo, jsme šťastní. A mají nejvyšší porodnost na světě, roční přírustek obyvatelstva přesahuje 3 procenta.

Asi bychom s tou naší blbou náladou měli něco dělat. Co nám pořád brání, abychom byli šťastní?

Nechci polemizovat o tom, jestli je Viktor Kožený gauner a zloděj, nebo neúspěšný a nepochopený génius. Ale začíná mě bavit, jak nám ho média v posledních dnech servírují jako chudáčka uvězněného na Bahamách. Vám by takové "vězení" vadilo? Teplo, sluníčko, písečné pláže a opálené dívky roznášející Bacardi...

Republikou otřásá skandál - v ostravském domově důchodců byla stařečkům poskytována nedostatečná péče a někteří byli dokonce týráni. Všichni příbuzní se najednou rozpomínají - tatínek ležel celý den v pomočené posteli, tetička nedostala najíst, protože na ni sestra zapomněla, snad nejvíc mnou otřásl případ ženy, která bydlí přímo proti domovu a v noci slyšela maminku volat o pomoc. A tak si všichni stěžují a volají po potrestání viníků.

A kdo za to může? Ředitel ústavu, sestřičky, pomocný personál, ... a co takhle příbuzní, kteří viděli, jak se s jejich blízkými zachází a nic neudělali? Vím, že není lehké starat se o bezmocného stařečka ani ho přemístit do jiného ústavu. Taky chápu, že se mohli bát stěžovat si, aby se pak situace jejich maminky nebo tatínka ještě nezhoršila. Ale stejně - kdybych v noci slyšela volat svoji maminku o pomoc, nezůstala by v tom domově ani do rána.

Je to stejné jako s týráním dětí nebo domácím násilím. Nikdo nic nevidí až do doby, kdy se to provalí. Pak ale najednou všichni vědí, co se za zdmi dělo. Jenže to už bývá pozdě.

Hodně lidí říká, že si na ostatních všímají především očí. Já jsem si připadala jako výjimka. Ne že bych si očí nevšímala, ale většinou jsem jenom zaregistrovala, jestli jsou hezké. S barvou jsem měla problém, občas jsem ani po pár týdnech vztahu netušila, jaké oči má můj přítel. Jen dvakrát se mi stalo, že jsem si něčích očí OPRAVDU všimla. Poprvé to byly modré oči školního playboye a teď ... potkala jsem kluka s krásnýma černýma kukadlama. Je neuvěřitelné, jak krátký pohled z očí do očí dokáže s člověkem zamávat...

Asi je to velký dluh, že jsem sem nenapsala nic pořádného o našem letním putování rumunskými horami. Protože by se to sem ale stejně všechno nevešlo, mám lepší nápad - přijďte se podívat na naše promítání! Fotek máme spoustu a ještě vám popovídáme o Rumunsku.

Tahle skvělá akce se koná v pondělí 20.10. od 18:00 ve skautské klubovně v Bělehradské 51 na Praze 2 (nedaleko náměstí I.P.Pavlova).

Přijďte všichni! Tady máte malé lákadlo...

Je neuvěřitelné, jak rychle si člověk zvykne na lepší. Stačily čtyři měsíce v Bavorsku, abych zapomněla, jak to tady chodí. O to větší je to teď šok.

Poslední dva týdny probíhají zápisy do celofakultně povinných předmětů. To znamená, že se do nich musí zapsat celý ročník, na peďáku tedy odhadem několik stovek lidí. To ale našemu vedení nebrání, aby vypsalo jen šest seminářů "po patnácti kusech", jak pak ledově sdělí tomu dobytku, co se fláká na universitní půdě. Že se chce zapsat víc než dvě stě lidí? Tak ať se zapíšou za rok! O zákonu zachování hmoty tady asi ještě neslyšeli

Když si stěžuju kamarádkám, tak nechápou - a co ti vadí, to je přece normální. Jenže mně už to normální nepřipadá!! Pro mě je normální, když počet seminářů odpovídá počtu studentů a při větším zájmu se otevřou další, když se můžu zapsat kam chci a když se ke mně pedagogové i ostatní zaměstnanci uni chovají jako k dospělému člověku, ... Jsem divná, nebo je chyba někde jinde?

Neuvěřitelné se stalo skutečností a kaliforňané si za nového guvernéra zvolili Arnieho. Ovšem národ, kde výrazné podpory v prezidentské volbě dosáhl muž, který má místo krve becherovku, nebo Kája Gott, se asi nemá co vysmívat...