17.01.07
To, co chci, jsi ty
Ale kdepak, žádné romantické vyznání se nekonalo. Byla jsem v kině. S kamarádem. Na filmu s těžko uvěřitelnou zápletkou a vylhaným happyendem. Ale z téhle věty, kterou řekl své dívce jeden z hrdinů, se mi udělaly husiny za krkem a vlhko v puse. To je totiž přesně ono. Věta, která je tisíckrát cennější než nejisté "mám tě rád", povinné "miluju tě" nebo polibky na krk.
Ale možná mě to tolik dojalo jen kvůli tomu, jak to v mém milostném životě v poslední době vypadá. Po posledním měsíci (upřímně tedy spíš dvou) musím totiž na seznam nevhodných mužů připojit umělce. Lhostejno, zda jde o právníka, který si sem tam s kamarády zabubnuje, nebo úspěšného spisovatele, který se z nudy a nedostatku příležitosti zakouká do své redaktorky. Jsou to muži, kteří nevědí, co chtějí.
A když na to přijdou, nejsem to já...