Rebe

Dneska v noci.
Nejdřív se zdálo, že prší. Na okně autobusu zůstávaly dlouhé cestičky a dlažba se vlhce leskla. Ale pak jsem si jich všimla. Sněhových vloček na konečcích vlasů. Byly maličkaté. A když jsem na ně dýchla, hned zmizely.
V tu chvíli mi to připadalo jako metafora.

Ráno jsem si uvařila silný kafe a kolem krku omotala oranžovou šálu. Je zase sucho.