Rebe

nestihnu to, nestačím... V poslední době je toho moc - doháním resty ve škole, snažím se číst na zářijovou souborku z historie, nakupuju svatební dary pro kamaráda a sháním dárky pro rodinu, protože bůhví proč má půlka rodiny svátek právě teď, zařizuju věci ohledně Skandinávie, kam se chystám na měsíc odjet, a do toho ještě domácí práce...
Je mi líto, na blog nezbývá čas. A celý červenec to nebude lepší, protože budu v Tramtárii.

Slibuju, že to v srpnu zkusím napravit. Zatím si můžete prohlídnout fotky z Říma.

Původně jsem chtěla psát o Zemanově premiéře - snad poprvé řekl něco rozumného, když glosoval tendence v ČSSD nahradit Špidlu Grossem - Je naivní domnívat se, že za volební debakl může jen předseda, a ne ten, kdo stál hned za ním.
Jen mi uniká, proč nikdo nehledá odpovědnost u Roučka. Kdyby už dost dlouho před volbami neukázal, že je totální blbec, možná mohlo vše dopadnout jinak.

Jenže pak jsem se koukala na fotbal a je tu jiná premiéra - konečně jsem viděla FOTBAL. Utkání Nizozemí s Německem spíš připomínalo taneční záběry z Gay clubu, místo kopání do míče se hráčí pořád objímali.
Dneska se to rozeběhlo a já se královsky bavila. Bylo na co koukat, tak dík, kluci.
PS - Kollere, než si příště sundáš tričko, zajdi do solárka

Vždycky jsem se tomuhle rčení o svatbách v dešti smála - no jasně, to vymyslela maminka plačící nevěsty pod plačící oblohou, aby ji utěšila. Jenže když má svatbu někdo, na kom vám záleží, navíc na nádvoří Průhonického zámku, místo nebe je ocelová poklička a sem tam skápne, mezi nadávkami a modlitbami si člověk nakonec ještě rád připomene - prší štěstí.

Dopadlo to dobře, během obřadu se dokonce ukázalo sluníčko, takže jediným vzrůšem byl zvonící mobil maminky ženicha. Focení se už odbývalo mezi průtržemi mračen, ale vlastně se ta svatba moc povedla - na první manželské políbení se smálo sluníčko a pak ještě napršela trocha štěstí.

Tak ať ho máte ještě hodně, Lucko a Vítku!

Vím, že se to nemá, ale neměla jsem s sebou knížku a tak jsem v metru koukala do novin pánovi. co seděl proti mně. Titulek "Zidane zlomil Beckhamovi srdce" mi hned padl do oka. Je to od Zidana a vůbec celého francouzského týmu pěkná drzost - jak mohli vyhrát, vždyť přece věděli, že vyhrát chtějí Angličané. A Angličané taky mají víc fanoušků a peněz a Beckhama a vůbec...výsledek toho zápasu je pěkně nespravedlivý!

Kolik jen takových článků už jsem četla. Tak jen pro pořádek - spravedlivé je to, co je podle pravidel. Podle pravidel vyhrává ten, kdo dá víc gólů. Že hrál soupeř líp? Tak změňme pravidla! Ať vyhraje vždycky ten, kdo hraje líp.

Úžasná představa. Na kraji hřiště sedí porota, která bude rozhodovat, kdo hraje líp. Hráčí se neflákají a honí merunu sem a tam, občas dokonce pro pobavení diváků vstřelí i nějaký gól. Na konci utkání pak porota rozhodne, kdo hrál líp. Byl to pěkný zápas, říkají si tři fanoušci odcházející ze zápasu. Vůbec nechápou, proč se nikdo jiný na utkání nepřišel podívat...

Uznávám, někdy je fotbal, teda vlastně i život, pěkně nespravedlivý - nevyhrává vždycky ten, kdo si to zaslouží víc. Možná proto je život (fotbal) adrenalinový sport.

Tekly proudem, až mě ta spousta rozmazané maskary na tvářích náctiletých fanynek pobavila. Mně naopak výsledek potěšil - ukázalo se, že Ondřej Soukup nemá pravdu, když říká, že Samer sice zpívá falešně, ale že to vůbec nevadí. Podle mě na zpěvu záleží. A zjevně nejsem sama.

Šárce jsem držela palce, protože podle mně byla včera nejlepší. Nenapadá mě důvod, proč si na ni porota tak zasedla. Snad se dohodli, že jí ještě dopřejí dětství, jinak fakt nevím. Šárčin hlas pro mě není tak zajímavý jako Anetin. Jestli vydají cedoše oběma, koupím si Anetino, ale hvězda je spíš Šárka. Je krásná, dobře zazpívá cokoli, skvěle tancuje, umí vystupovat.

Taky jsem si byla skoro jistá, že postoupí Aneta se Samerem, a tak jsem se na finále skoro ani netěšila. Teď už se nemůžu dočkat. Tak jsem si finále představovala - nic není předem jasné. Aneta zpívá líp, ale jinak je toporná a nevýrazná. Šárka si nejspíš moc nevěří, ale podle mě má šanci Anetu převálcovat.

Zatím nikdy nevypadl ten, pro koho jsem hlasovala. Když jsem neposlala hlas Martině, vypadla. I proto jsem včera nic neriskovala a poslala hlasy Šárce i Anetě. Budu si muset dobře rozmyslet, koho nechám v neděli vyhrát

Zkrátka nepovedený výrobek. Jako když v autě chybí blinkry nebo v kuchařce údaje o potřebném množství přísad. Tak nějak si připadám po včerejším vyšetření v oční klinice Lexum.

Mám krásný oči. K čemu mi ale jsou, když špatně vidí? Chtěla jsem drobný defekt nechat odstranit, ale ukázalo se, že moje oči nemají drobný defekt, ale jsou to zmetky - extrémně široká zornička ve tmě, příliš tenká rohovka, příliš velký počet dioptrií pro možnou metodu, ...

Zdraví si člověk nekoupí. A já zůstanu krátkozraká až do konce svých dnů. Co nadělám. Prostě jsem se nepovedla.

Na jaře si Němci užívají chřestové sezony, moje matka nakupuje jahody a já utrácím všechny peníze na jídlo za lusky. Hrášek mám ráda pořád, klidně i z plechovky, ale zeleňoučkému hrášku vyloupnutému z lusku přímo na jazyk se nic nevyrovná. To je pro mě pravá chuť jara. A ta vůně...

Jen mi stále vrtá hlavou, jestli "luskat" znamená vydávat zvuk jako když se rozlouskne lusk, nebo jestli je to právě naopak a lusk se jmenuje podle lusknutí, které vydá, když se rozlouskne.

Lusk!

Pan Zapletal odmítá kritiku lékařů, podle nichž poslední ročníky Miss ČR nejsou přehlídkou krásy, ale podvyživených těl. "Jeho" dívky jsou prý zdravě krásné, na rozdíl od spousty jiných dívek, kterým by prospěla dieta a posilovna. A doktoři se podle něj chtějí jen zviditelnit.

Připadá mi neuvěřitelné, že mu tyhle bláboly projdou. Na to, co je zdravá štíhlost existují tabulky. A podváha to rozhodně není!
Uznávám, že jsou holky, které mají etrémně dlouhé kosti a hubenou postavu si udržují, i když jedí jako nezavřené, taky pár takových znám. Ale tyhle holky jsou hrátky přírody, takže je dost nefér dělat z nich ideál krásy. Navíc je jich mizivé procento, všechny ostatní missky jsou zkrátka vychrtlé.

Jestli je to zdravé mohu posoudit z vlastní zkušenosti. Loni touhle dobou jsem si kupovala oblečení velikosti 34 a kolem pasu měla jen něco přes šedesát centimetrů. A zdravě jsem se rozhodně necítila - zadýchala jsem se i během pětiminutové cesty do školy a po třech bazénech jsem se málem utopila. Na sezení v baru je možná 48 kilo dost, ale při jakémkoli pohybu dojde tělu hodně rychle energie. Naštěstí mi došlo, že takhle žít nechci. "Čokoládová dieta" to rychle spravila. Jenže spousta holek má tu smůlu, že než stihnou přibrat, osloví je lovec tváří. O anorektičce může klidně celá armáda Zapletalů tvrdit, že je zdravě štíhlá, ale tím jí zdraví nedodá.

Při prohlížení průřezového čísla Sport Illustated jsem si uvědomila, že takhle hubené modelky zdaleka nejsou tak dlouho, jak jsem si myslela. Už v osmdesátých a devadesátých letech byly modelky krásné, vysoké a štíhlé. Ale dneska by si ani neškrtly a Zapletal by je poslal s tvrdou dietou do posilovny. Zkrátka, nesplňují dnešné ideál krásy. Nic proti rachitickým hrudníčkům, ze kterých lezou kosti. Ať se takoví upírci klidně prohánějí po přehlídkových molech. Jen nám přestaňte tvrdit, že jsou zdravě krásné!!

Velkolepé zážitky přicházejí neočekávaně. Je to jako když jdete po ulici a najednou vás přepadne taková radost, že máte chuť tenčit a zpívat.

Včerejší oslava bratránkových narozenin nezačala moc nadějně. Matka mi nepůjčila auto, takže místo dvaceti minut jsem na místo určení jela hodinu a půl třema různejma autobusama. A věděla jsem, že na cestu zpátky budu zase shánět někoho, kdo se o mě postará, místo abych sedla do auta a bezpečně se dopravila domů. No nic, bylo to pro mé dobro, prý abych mohla pít. Bůhví, co si o mně moje matka myslí, jestli se bála, že bych řídila opilá...

No nic, pak už to bylo jenom lepší. Party se skvěle vydařila a ani déšť nám ji nezkazil. Pekli jsme prasáto, popíjeli sekt, poznala jsem spoustu nových lidí, zatancovala si a tak.

Zlatým hřebem programu se stala ale cesta zpátky. Vyrazili jsme s dalším bratránkem na taxíka, ale kdosi na nás zavolal, že nás sveze. Tak jsme se vrátili a čekali, až auto vyjede z řady. Vtom se rozvítily obrovské reflektory a ozval se hlas divoké šelmy.
Byl to Jaguár. Kabrio se zelenou metalízou. Kožená obložení a sportovní sedadla. Neuvěřitelný zážitek. Seděla jsem už v ledasčem, ale tuhle kočičku asi jen tak něco netrumfne...

Omlouvám se všem, kteří dneska zmokli, a hluboce se kaju. Vím, že za dnešní psí počasí můžu jen a jenom já.
Včera jsem umyla okna.