26.02.04
Byrokracie po italsku
V konzultačních hodinách se zapište do kurzu, vyplňte formulář a zaevidujte se, vyplňte vstupní test, zaplaťte poplatek za kurz a předložte potvrzení o provedení platby spolu s legitimací, která bude aktualizována. Pak můžete vstoupit do kurzu.
Tak nějak vypadají pokyny, co dělat pro zapsání do kurzu italštiny na Italském kulturním institutu. Podobně by asi byrokracie vypadala všude, ale u Italů je všechno jinak.
Na první hodinu jsem přišla, aniž bych udělala cokoliv z toho. Po hodině jsem zašla za lektorkou, že nejsem zapsaná a že bych to tedy chtěla napravit. "Aha, tak já ti příště přinesu přihlášku." - "Tak bych ale potřebovala číslo účtu, abych zatím mohla zaplatit."
No, tak to vyřídíme taky příště." - Ale já tu příště nebudu, až za čtrnáct dní."
"No, tak potom, to nespěchá."
Připomíná vám to něco? Mně ne. Italská byrokracie je skutečně "uživatelsky přátelská".
25.02.04
Kočka je zvíře a v noci je tma
V džungli české legislativy přibyla další položka - "Eduard Beneš se zasloužil o český stát." Proč? Možná proto, aby o tom nikdo nepochyboval. Pak se nabízí přijmout i zákon "Česká ekonomika je na vzestupu." a "Sociální demokracie ví, co dělá." To by mohlo projít díky kompromisnímu návrhu "Bůh (prý) existuje."
Taky je možné, že ten zákon poslanci přijali prostě proto, že je to pravda. Pak by ovšem měli do sbírky zákonů zařadit i "V létě bývá teplo." "Těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno... (atd.)" a "Jaroslav Hašek je autorem Švejka."
A nebo poslanci prostě jen chtěli ocenit dílo českého prezidenta? Chvályhodné... Už zbývá jen založit parlamentní výbor a ocenit všechny, kdo se zasloužili a zaslouží o český stát - Boha, že stvořil svět, Praotce Čecha, že ho v naší kotlině rozbolely nohy, Konstantina a Metoděje za bohoslužby v národním jazyce, ...(vypuštěno 38 964 položek, pozn. red.) ... Karla Gotta za šíření české kultury písní Biene Maya a Adrianu Sklenaříkovou za nejdelší nohy na světě. Když už jsme u té oceňovací tlačenky, páni poslanci, prosim prosim, dejte tam i Dana Bártu za ty jeho roztomilý vrásečky.
23.02.04
Ouha!
Víkendové sluníčko mě zblblo. Umyla jsem okna a pořádně uklidila, radovala se z rozkvetlých irisků za oknem a koupila si letní sandálky na vysokém podpatku. A radovala se, že jaro už je za dveřmi.
O to větší šok je dnešní ranní chumelenice. Smůla, pořád ještě je zima. A rozhodně to nevzdává. Ale nevadí, pořádně přitopím, obuju si sandálky a budu čučet na ty irisy. Třeba až do jara.
22.02.04
Zavřené oči
Říká se, že líbání se zavřenýma očima je znakem lásky, protože s otevřenýma očima se člověk může dívat po jiných. Podle mě je to blbost. Oči zavíráme proto, že koukat se z deseti cenťáků partnerovi do očí není sexy, ale směšné. Pokud jste někdy líbali s otevřenýma očima a váš partner je otevřel taky, můžete mi dát za pravdu.
Myslím, že zavírání očí při líbání je něco jako odvracení pohledu v metru, abyste se nemuseli koukat do očí někomu, kdo sedí dva metry od vás. Když o tom tak přemýšlím, přijde mi pohled do očí mnohem důvěrnější než líbání. Se zavřenýma očima si totiž můžu představovat, že souložím s Bradem Pittem. Když se koukám do očí klukovi, kterého miluju, myslím jen na nás dva. Takže - co je lepší?
Sbírka
Už jsem psala o své vášni pro filmové hlášky. Protože je ale stle zapomínám, nutí mě bratr, ať je někam píšu. A tak je budu psát. Začínáme!
Lidi se mýlí. Proto je na druhé straně tužky guma.
11.02.04
Reálný čas
Nova udělala novému seriálu 24 hodin velkolepou reklamu. "Ten seriál je unikátní v tom, že se odehrává v reálném čase, jedna minuta na obrazovce odpovídá jedné minutě ve skutečnosti", říkal představitel hlavní role. Kecy.
Jedná se o jeden den v životě detektiva CIA. Seriál je rozdělen do 24 dílů, každý z nich zachycuje jednu hodinu. Trochu mě zarazilo, že jeden díl zachycující hodinu trvá jen padesát minut, ale budiž. Patnáct minut po začátku byl "reálný čas" na obrazovce 20 minut, během další minuty jich na obrazovce přibylo pět. Není divu, že reálný čas na obrazovce běžel rychle - do padesáti minut vyhrazených na hodinu se přece ještě muselo vejít pět minut reklam.
Není to špatný seriál. Myšlenka natočit seriál, v němž se všechen děj odehraje běhěm jednoho dne, není zlá. Ovšem taky je to trochu nuda - nemění se vztahy ani charaktery a není čas na legraci. Jak řekl bratr, to se radši budu dívat na Kobru 11, na kočkování Siemira s Andreou. A pak, nemám ráda lživou reklamu. A tahle lhala. Říkali - uvidíte první díl a budete chtít vidět druhý. Nechci.
06.02.04
Mohli jsme mít Superhvězdu...
Ač by to tak mohlo vypadat, se zpíváním nemá můj příspěvek nic společného. Bude o hraní v reklamě. A tou hvězdou měl být náš kocour Bert. Scénář byl jasný - paní z castingové agentury přijdou, natočí si Bertíka, jak se mazlí s mámou, my řekneme, jak je to skvělý a jak mu chutná whiskas a pak se Bertík vrhne na misku s whiskasem. A agentura si ho vybere, on bude slavný a vydělá na žrádlo pro všechny naše kočky na celý rok.
Bert nám ale dokázal, že je osobnost a naše plány mu můžou být fuk. Obyčejně tráví celý večer doma na gauči. Onoho dne se ovšem celý den doma ani neobjevil. Tak jsme usoudili, že ho nahradí Sněhurka s Donatelem, naši mazlíčci. No, to nám už asi těžko někdo uvěří, že jsou to naši mazlíčci, protože se k nám odmítali přiblížit a na jakékoli pohlazení reagovali jako na ránu elektrickým proudem. Pak přičuchli k whiskasu a zdrhli.
Další den se Bertýsek vrátil domů a pořád se chtěl mazlit. A prcky jsme od žrádla nemohli odehnat. Co dodat. Asi doma nebudeme mít hvězdu. Ale pro mě jsou ti prevíti superstars i tak.
Ňadro
Spojené státy mají nový skandál. Lidé protestují, vláda zřizuje vyšetřovací komise a televize se omlouvají a plánují vysílat přímé přenosy se zpožděním, aby stíhaly cenzurovat. To vše kvůli odhalenému ňadru Janet Jackson. Prostě se stala nehoda a kostým nevydržel. Objevily se spekulace, že to byl úmysl, ale každý, kdo to ňadro viděl musí souhlasit s mým názorem, že něco takového se úmyslně neodhaluje.
Jen si říkám, štěstí, že nepovolil poklopec Justina Timberlaka. To by asi američané museli zakázat rovnou celý Superbowl a Justina dát na seznam hledaných teroristů.
Paprikám to pálí
Nová má nový soutěžní pořad - Česko hledá Superstar. Viděla jsem asi posledních patnáct minut prvního dílu, ale jestli to takhle půjde dál, mám nový oblíbený zábavný pořad a Ondřej Hejma bude bavičem roku.
Upřímně řečeno, ten pořad se hodně lišil od mých představ.
Myslela jsem, že se přihlásí tisíce talentovaných lidí a porota se bude dohadovat, koho vyhodit, protože všichni postoupit nemohou. Místo toho jsem viděla přehlídku nedostatku sebekritiky, přehnaného sebevědomí a chvastounství. Začal to mládenec, ke kterému by mi víc než sako seděl růžžžový svetřík (tím nechci říct, že působil jako gay, ale jako zženštilé plyšové zvířátko), a který si z odmítnutí poroty dělal legraci -Tak já prý neumím zpívat, já! Z úst Karla Gotta bych to možná vzala, ale od kluka, co v Semaforu hraje psa pod gaučem?
Vrcholem byl ale mládenec, který si vybral písničku od Těžkého pokondra a ani nerozuměl textu, takže zpíval šopan místo šopák, jeho Paprikám to pálí odbourala celou porotu. To by mu ovšem porota nejspíš odpustila, ale že neuměl zpívat a měl vadu řeči už ne. Soudě podle toho, jak jeho maminka pak na baru plakala, asi si nevšimla, že její miláček neumí vyslovit r, ř ani sykavky...
Abych jen nekritizovala, přišel i opačný šok. A to poté, co začala zpívat holka, která ztratila hlas, ale přesto se rozhodla zazpívat. Ona sebekriticky přiznala, že její hlas nezní. Já bych kvůli takovému hlasu vraždila.
Myslela jsem si, že tahle soutěž není pro lidi jako jsem já - hoří klidně zazpívám, ale těžko se trefím do stejné tóniny jako hasičský vůz, takže superhvězda ze mně asi nebude. Jak jsem tak viděla první díl, klidně jsem se mohla zúčstnit. Ale nelituju. Rozhodně se chystám soutěž sledovat. A vám radím totéž - tenhle pořad slibuje velkou zábavu. Na účet lidí, kteří si za to mohou sami.