29.04.03
Vstup do pracovniho procesu
Už je to tak, našla jsem si práci. Budu dělat pokojskou v hotelu.
Doma bych takovou práci nevzala. Jenže tady za 12 hodin týdně dostanu 400 euro měsíčně. Inu, jiný kraj...
28.04.03
Zkouška ohněm
Dneska jsem měla poprvé referát, tedy dvacetiminutové povídaní v němčině před třídou plnou Němců.
Ale zvládla jsem to bravurně, když jsem se ptala, zda pochopili, co se jim snažím říct, tak pokyvovali hlavou: Alles klar!
Menší zádrhel nastal až když docent začal klást doplňující otázky a já mu vůbec nerozumněla...
Žáby a myši
Když je člověk v Čechách, musí se stále rozčilovat nad problémy, které se řeší - Svoboda se pohádal s Klausem, poslanci si rozdělili luxusní byty, Součková něco tají... Jeden by se mohl rozčilovat od rána do večera.
Jakmile však člověk překročí hranice státu a nějakou dobu stráví za nimi, zjistí, že všechny tyhle žabomyší spory zůstaly pěkně zavřeny uvnitř. Obnova Iráku, SARS, o tom se tady taky stále mluví. Ale spory českých politiků? Když čtu na Netu české noviny, tak se u toho i pobavím.
Akademická čtvrthodinka
Akademická čtvrthodinka je v Čechách v podstatě prázdný pojem, znamená jen, že když vyučující do čtvrt hodiny nepřijde, mohou se studenti svorně odebrat do hospůdky.
Tady se s akademickou čtvrthodinkou běžně pracuje - přednášky začínají ve čtrvt a končí ve tři čtvrtě. Dost složité, psát to do rozvrhu. Tak je tam prostě napsán čas v celých hodinách.
Takže přestože podle rozvrhu mi seminář začíná v deset, můžu ještě sedět u počítače a psát svůj blog
27.04.03
Úhel pohledu
Je to tak - všechno na světě závisí na úhlu pohledu.
Znovu jsem si to uvědomila, když jsem zjistila, že kytička, která se česky jmenuje maceška, je na Slovenksku sirotka.
26.04.03
Horké chvilky na uni
Na každé vejšce člověk občas zažívá horké chvilky - studený pot, návaly horka a zimy, zrychlený tep, sucho v ústech a pocit, že se každou chvíli počůrá. Na většině škol zažívají studenti tyto chvilky před zkouškou.
Na Uni Regensburg si prožívá tyto pocity student mnohem častěji, zejména je-li zde teprve krátce a ještě nemá přehled, co kde je.
Explicitně řečeno - zažívá je pokaždé, když se mu chce na záchod a on je zrovna v budově, kde nemá o rozmístění oněch místností přehled. (O záchodcích na uni už jsem jednou psala, ale ještě se k tomuto tématu musím vrátit.)
Zapoměňte na velké obrázky panáčků a panenek! Tady najdete na dveřích maximálně malé a nenápadné stříbrné H nebo D, mnohdy ale jen na tabulce vedle dveří mravenčí písmenka oznamují, že jste onu místnůstku konečně našli.
Mnohdy je nejrychlejší řešení vytáhnout mapku uni, kterou jsme dostali u zápisu. Už jste někdy hledali záchod podle mapy? Já jo...
Zastaralé technologie
Musím se ještě jednou vrátit ke včerejšku, kdy jsem měla první seminář německé fonetiky. Každý jsme dostali sluchátka s mikrofonem, pustili jsme si nahrávání, poslouchali rodilé mluvčí a opakovali po nich. Pak jsme si mohli poslechnout znova je nebo sebe a případně se opravit. Na digitálním displeji se stále zobrazuje, kde právě člověk je. Lektorka se mezi nám přepínala, poslouchala a případně opravovala. Tohle zařízení je i ve fonotéce, kam se můžeme chodit nahrávat a poslouchat vždycky, když se budeme nudit.
Už jsem tahle chytrá zařízení viděla i u nás, v Čechách. Viděla, ale nikdy jsme s nimi nepracovali. Tady si s nimi budeme hrát pořád.
Ale přesto se lektorka omlouvala - už je prý trochu zastaralé.
Mimochodem, naše lektorka, Katherine Schuhmacher, je sestra Michaela Schumachera. Bohužel - její bratr jezdí pomalu a je učitel...
25.04.03
Kojení - přirozenost, nebo porno?
Nedávno jsem na jinak celkem vtipném blogu Vosa na jazyku četla hloupé pubertální vyprávění o kojící matce v KFC. Znovu jsem si na něj vzpomněla, když jsem se dočetla, že v USA je pro dětskou pornografii stíhána žena, která se nechala vyfotit při kojení svého syna.
Před pár lety to vypadalo, že lidé konečně pochopili, že kojení je to nejlepší, co může matka pro své dítě udělat, a že už se ženy při kojení nebudou muset schovávat na veřejné záchodky a další skvělá místa hrozně vhodná pro krmení malého človíčka.
Ale něco se zvrtlo. Dneska už se zase na kojící matku kouká jako na exota. Nebo jako na sexuální deviantku.
Nejčastější lži
Můj bráška se včera rozepsal o nejčastějších lžích. Jak také píše, já k nim řadím i jednu z nejotřepanějších - Miluju tě. V poslední době však mezi ty hodně časté musím zařadit i Slibuju.
Jé, já jsem na to zapomněl. Přístí týden ti to přinesu, SLIBUJU. - Mrzí mě, že jsem se s tebou před odjezdem nerozloučil. Ale vynahradím ti to, SLIBUJU. - Já jsem musel na fotbal, mužstvo mě potřebovalo. Ale příště s tebou půjdu na salsu, SLIBUJU. - Promiň, zdržel jsem se na počítači. Ale příště už přijdu včas, SLIBUJU.
Šíří se to jako černá smrt. Ano, každá ta věta je od jiného exemláře. Přesto mají jedno společné. Že neuhádnete co?
Proč jsou ženy scheisse.
Lidová tvořivost se s oblibou vybíjí na dveřích záchodků. Jinak tomu není ani v Německu na dámských záchodcích na univerzitě (na těch pánských to asi nebude jiné, ale tam jsem z pochopitelných důvodů nebyla).
Už jsem si přečetla hluboké úvahy o smyslu života, o moci nadnárodních koncernů i o nehygieničnosti análního sexu. Dnes jsem se dočetla, proč jsou ženy scheisse (pro negermanisty - takřka všeříkající sprosté slovo, které na tomto blogu nemůže být přeloženo):
Ženy mají koplexy. Ženy bojují o muže místo samy o sebe. Ženy jsou vždycky oběti. Ženy schovávají svou osobnost pod šminkami.
Nesouhlasím s tím, že jsou ženy scheisse. Zejména ne proto, že menstruují, jak bylo ve výčtu dále. I přesto myslím, že to nestojí za sprostý komentář na adresu lesbiček, který byl připsán o kus níž, ale spíš za trochu sebekritického zamyšlení.
A pánové - bez škodolibých připomínek, o mužích by se toho také dalo dost napsat.