Rebe

Superprogram, soutěžní hra TV Nova, mě původně nechala úplně v klidu. Neviděla jsem v tom nic skvělého, odeslat spoustu smsek s kódy a možná něco vyhrát, přišlo mi to jako dost drahý špás. Ale když jsem se dozvěděla, že dárek získá každý, kdo nasbírá 2500 bodů, a za novou pojistku jsem jich právě tolik dostala, zapojila jsem se.
Očekávala jsem nějakou totální blbinu, plyšovýho psa Nováka nebo zajíce Zazu, i když mi vrtalo hlavou, že slibují dárak v hodnotě čtyř stovek.

Dárek přišel tento týden - videokazeta "s tím nejlepším z TV Nova". Jinými slovy by se to dalo nazvat - Cosenevešlodosilvestraavšechdalšíchrádobyzábavnýchpořadů shvězdamičeskéhošoubyznysu 957. Přišlo mi neslušný tu kazetu rovnou přehrát a tak jsem se na to podívala - neuvěřitelné! Po scénce, kdy si Bohdalová omylem místo řemeslníka objedná gigola Šípa a vede s ním "vtipně" dvojsmyslnou konverzaci, se šokovaný rozčiloval Labuda nad autem rozsekaným sekerou a pak si Gott s Novotným hráli si na Lauera a Hardyho tak, že si rozmazávali vajíčka po obličeji.
Tak jen žehnám své lakotě, která mi zabránila pustit se do hry Superprogram naplno a utratit smsky za další podobné dárky.

Btw. může mi někdo vysvětlit, jak dlouho ještě bude Nova slavit 10. narozeniny? Mám pocit, že vznikla někdy v únoru, ale slaví od začátku roku. To nás bude "obdarovávat" celý rok? Asi už je to out slavit narozeniny v den narození...

Myslela jsem si, že takové autobusy už u nás nejezdí. Byla jsem naivní.
Věděla jsem, že o víkendu má být pěkná zima, proto jsem si zabalila spoustu teplého oblečení. Do autobusu jsem si oblékla jen manšestráky a triko, abych se moc nezpotila. Že to byla blbost mi mělo dojít už když měl autobus zpoždění. Ale vysvětlení, že mu zamrzly dveře mě nevarovalo. Ještě když jsem rychle nakládala, abych co nejdřív byla uvnitř a kdosi prohodil, ať se moc neženu, že uvnitř je stejně jako venku, nechápala jsem. Pak už jsem pochopila rychle, proč jsou okna zamrzlá a všichni i uvnitř sedí v bundách, čepicích a rukavicích a proč se někteří vrací do batohů pro další vrsty. Tedy, ne že by ten autobus netopil vůbec. Jenže teplý vzduch k nám hnal jen klimatizací, tedy těmi pidiotvůrky nad sedadly. Největší zima byla vepředu, kde seděl bratr a řidič. Škodolibě jsem to oběma přála.

Když jsme stavěli u motorestu v Kratinohách, měla jsem chuť jít si stopnout nějaké vytopené auto a vrátit se domů. Nakonec jsem ale musela uznat, že venku je ještě o něco větší zima než v autobusu. A tak jsem vytrvala a nechala se odvězt do hor. Stálo to za to, bylo nádherně, na sjezdovkách byl prašan a jezdilo se krásně. Jenže dobrodružství ještě nebyl konec.

Snad ani nebudu popisovat, že jsme odpoledne nasedli do vymrzlého autobusu, který nás měl odvézt do vyhřáté ubytovny. Odvezl, ale topení na pokojích bylo ledové. Tento problém jsme bryskně vyřešili odchodem do hospody. Ale to, co nastalo ráno, jsme tak rychle vyřešit nedokázali.

V devět jsme měli odjet na další den lyžovačky do Čenkovic. Za deset devět ale z řidiče vypadlo, že poddimenzoval množství fridexu a autobus zamrzl. Zalezli jsme zpátky do postelí a chlapi se vydali řešit problém - pod trubky naskládali dvouplotánkové vařiče, na motor foukali fénem a hlasitě si fandili. Celkem dobře vypadal nápad počkat, až autobus ohřeje sluníčko. Bohužel záhy vyšlo najevo, že parkujeme na severozápad od domu, tedy v místě, kam stín sahá až do pozdního odpoledne.
Řešení bylo jediné - popadnout lyže a vyrazit k vleku v nedaleké vesnici. Pět kiláčků dalo zabrat, ale stálo to za to, krásně jsme si zajezdili. V půl třetí jsme volali řidiči, jak je na tom, protože ve čtyři jsme měli být v asi dvacet kilometrů vzdálených Čenkovicích. Řekl: "Zavolejte za hodinu, to už snad budu vědět víc."

Nakonec to dopadlo dobře. Ve čtyři nastartoval, naložil nás u hospody, dovezl do chaty, kde jsme se převlékli a naložili věci, a dojeli jsme do Jablonného, kde už na nás v hospodě čekali běžkaři. Sice s dvouhodinovým zpožděním a zmrzlé na kost, ale přece nás pak tento autobus dovezl domů.

Jak už jsem psala, víkend na horách byl nádherný. Nebe modré, slunce svítilo jak o život, na sjezdovkách vrstva prašanu, na kterém se krásně řezaly oblouky a fronty u vleků snesitelné. A protože jsem berušce nechala nabrousit hrany, rychle jsem zapomněla na všechny trable.

Měla jsem vědět, že pýcha předchází pád a trochu se krotit. Jenže jsem se do snowparku fakt těšila a když bylo tak krásně, chtěla jsem si pořádně zařádit. Trochu jsem se rozskákala a pak tradá na největší skokánek.
Ten skok byl dokonalý - chytla jsem prkno za zadní hranu a otočila se o sto osmdesát stupňů. Bohužel jsem nezvládla dopad a v rotacích pokračovala i po kontaktu se zemí. Metala jsem kotrmelce a zárověň válela sudy a při tom ještě myslela na to, abych si nevyrobila vrtulovou zlomeninu. Povedlo se, já i beruška jsme vcelku. Ale můj krk se vzbouřil. Takže teď mám kolem krku krunýř a místo učení latiny polykám prášky proti bolesti. Mrzí mě, že jsme v neděli nemohli do Čenkovic, chystala jsem se s instruktorem do U-rampy. Třeba bych pod odborným vedením dopadla líp. Ale nevadí, za měsíc jedu do Alp a tam ty doskoky dopiluju.

Během víkendu jsme s otcem vybourali díru do stropu a protáhli kabel. Sice budu asi ještě dlouho z oblečení vyklapávat prach (bylo to trochu divočejší, než jsem čekala), ale hlavní je, že už můžu být zase online na svém notebooku. A taky mi konečně zase funguje Icq.

Toho hned využil jakýsi Tony a zapředl se mnou konverzaci. Bylo to docela fajn, prý je instruktor potápění v Turecku, tak jsme si příjemně pokecali. Bohužel jen do chvíle, kdy mě požádal o fotku, protože je na mě zvědavej. Rozhodla jsem se být upřímná a přiznala, že žádnou fotku nemám, protože při pohledu na mě fotografové umírají a čočky praskají, zkrátka jsem malá, tlustá a ošklivá. A pak že na vzhledu nezáleží - Toni už se neozval!

Už několik let po sobě po Vánocích přijde tání. Jako malé by mi asi vadilo, že roztál sníh. Ale teď jsem za vůni jara ve vzduchu vděčná - dodává mi naději, že jaro určitě zase přijde. Už se ho nemůžu dočkat...

Uznávám, není úplně správné přivlastňovat si cizí zásluhy. Správně bych měla napsat máme mistry. A nebo měli jsme. O čem je řeč? O českém animovaném filmu. Každý, kdo viděl první díl nového seriálu Mistři českého animovaného filmu, který šel v neděli před obědem, mi musí dát za pravdu. A to nás ještě čeká dalších 42 dílú! Nevím, proč se dneska točí ty umouněné pohádky s levnými kostýmy a v ošklivých kulisách. To se radši podívám na krtečka.

Ostatně, krtečka mají na aktovkách i děti v Německu, prý se proslavil i v Číně. A Ajeťáky dávají v Holandsku pod názvem Co se děje u sousedů. A na konci každého dílu ti blbísci řeknou: "Jak se říká v Čechách - A JETOOU."

Tohle nechápu. Každej gauner v tomhle státě, ať už je to zloděj od benzínky, pedofil znásilňující malé chlapečky nebo hromadný vrah, zkrátka každý se může odvolat proti rozsudku. Ale manželé, kteří byli napadeni a surově zmláceni ve svém bytě, se nemůžou odvolat, když násilníci odejdou jen s podmínkou.

Myslím, že v tomhle případě je úplně jedno, kdo měl jakou barvu pleti a co za celým případem stojí. Člověk, který napadne ženu, člověk, kterého od útoku dlažební kostkou neodradí ani to, že je těhotná, člověk, který se vloupá do cizího bytu jen proto, aby mohl pořezat a zmlátit jeho majitele, patří za mříže.

Nemůžu zařídit, aby za ty mříže skutečně šli, ani na to nemám právo. Ale mám právo vyjádřit nad nimi pohrdání. Kluci, pokud si myslíte, že jste zmlátili spodinu společnosti, která si za svůj tmavý obličej nic jiného nezaslouží, pletete se - spodina společnosti jste vy. Ten, kdo si myslí, že je kvůli blond vlasům něco lepšího, může být rád aspoň za ty vlasy - jsou na něm zřejmě to nejchytřejší. Většina Romů má sice vlasy i pleť tmavou, ale umí používat mozek, víte?

Tenhle článek je věnován JIrkovi a jeho dotazu, jak může chlap využit ženskou vášeň pro nakupování. Je to jednoduché - jděte nakupovat s ní. Každá žena ví, že muži nakupování zrovna nemilují a takovou oběť dokáže odměnit. No dobře, tak jednoduché to není. Když se totiž budete chovat tak, jak to chlapi obvykle při nákupech dělají (otrávený obličej a komentáře typu "No do tohohle bys snad měla pár kilo shodit, ne?" "Tak za to, co jsi vyhodila za blbý triko, bych měl vstupenku na dva ligový zápasy."), večer vás nečeká sexuální smršť, ale stěhování peřin na gauč. Takže pár tipů jak na to:

Tak za prvé, na nákupy se vyráží, když má žena náladu. Já vím, že už ten nákupní výlet máte naplánovaný týden a vy jste kvůli tomu zrušili večeři s velmi blonďatou spolužačkou ze základky, ale buďte velkorysí. Nemá-li ženy nákupní náladu, bude protivnější než když má PMS a stejně nic nekoupíte.
Předem si dohodněte, jak dlouho budete obcházet obchody. Z vlastní zkušenosti vím, že když chlap nakupuje pro sebe, vydrží to i dvě hodiny. Věnujte tedy své lásce alespoň tolik času. Po vymezené lhůtě ji nejlíp donutíte skončit, když máte lístky do kina - ty ale musíte koupit předem! A buďte taktní při upozorňování na čas.
Vezměte ji do nákupního centra, i když je oba zrovna nemilujete. Většině žen nestačí projít jeden obchod, a tady jich je spousta blízko u sebe, navíc pod střechou a doplnit energii můžete v kavárně nebo restauraci. Vy oceníte, že nachodíte míň kilometrů, ona zase, že při přesunech zbytečně neztrácí čas.
Buďte aktivní. Po příchodu do obchodu se nesmíte urychleně přesunou na křesla znuděných partnerů a otráveně sledovat čas. Procházejte se po obchodě s ní a vybírejte, co by se vám líbilo. Odmítne-li, nediskutujte a neurážejte se, ale řekněte, jak by jí to slušelo.
Zeptá-li se na názor, buďte upřímní. Pokud se vám to nelíbí, řekněte to, protože když si to koupí, bude to i nosit! Ale nikdy neříkejte, že by jí to neslušelo, ideální je říct něco jako "Ty modré ti slušely víc, měla jsi v nich dlouhatánské nohy." Taky se vyvarujte pouhých mhm nebo uuh. To se zrovna za vyjádření zájmu považovat nedá...
Chvalte, skládejte komplimenty a lichoťte (vaše přítelkyně přece JE krásná, tak by to nemělo být takové drama). Klidně můžete použít i lehce nemravný kalibr, ale nezapoměňte - chcete ji potěšit, ne přemluvit k rychlovce v převlékací kabince.
Nemusíte platit všechno, ale něco byste jí koupit měli. Stačí náušnice nebo tričko, ale mělo by to být něco, co jste vybrali vy.

Večer nalejte víno, nechte si udělat malou přehlídku nakoupených modýlků a pošeptejte jí, jak vás vzrušovalo být celé odpoledne s ní. A pak se těšte na explozi vášní.
Zkrátka a dobře, pro ženy není sex smyslem pěkného dne, ale jeho vyvrcholením. Když spolu prožijete krásný den, čeká vás i krásná noc. A chcete-li, aby vás hýčkala, hýčkejte i vy ji

Každá žena to jednou udělá, dříve či později. Prostě je jednoho dne uvidí a neodolá - vysoké kozačky na podpatku. Zdá se to jako skvělá koupě - jsou zateplené, takže budou krásně teploučké, výška pod kolena je sexy a vysoký podpatek krásně prodlouží nohy. A navíc je právě zlevnili. V tu chvíli ovšem žena ještě neví, co ji čeká. Odteď bude totiž stále řešit, kam ty nádhery nosit.

Ze začátku se to zdá snadné - zimní kozačky se přece nosí, když je zima, ne? A tak sotva uhodí mrazy, obouvám vysněné kozačky. Jsou teplé, pohodlné. Když se prodírám závějemi sněhu, jen s obtížemi hledám rovnováhu a než dojdu na metro, mám pravý kotník vyvrknutý třikrát a pravý pětkrát. S oteklými kotníky už botky nijak pohodlné nejsou, to nejhorší ale teprve čeká - naleštěný mramor ve vestibulu a na schodech, leštěná žula na peróně, dlažební kostky pokryté kluzkou břečkou z prosoleného sněhu. To všechno pekelně klouže. "Zimní" kozačky totiž mají, ať vypadají jakkoli, jednu společnou vlastnost - absolutně hladkou podrážku. Má-li žena štěstí, mají ty její zespodu profil připomínající rovnoběžně naskládané tuhy do mikrotužky. A nohy ztuhlé v dost krkolomném úhlu v těch zázracích pomalu začínají pěkně mrznout...

Dobře, do zimy moje kozačičky nejsou. Tak je budu nosit na večírky - malé černé a vysoké kozačky, budu hvězda večera. Je fakt, že to vypadá krásně. Je ale potřeba zůstat u pootevřených dveří. Nebo alespoň v průvanu. I tak to ke konci večera uvnitř pěkně čvachtá. Inu, zimní kozačky jsou uvnitř zateplené...

Zbývá ještě jedna možnost - černé krajkové prádlo, podvazky a kozačky. To zní rajcovně, miláček se rozpálí a díky těm kozačkám si krásně užijeme. Bylo to rajcovní. Jenže miláček předehru místo líbáním a hlazením mých tajných místeček strávil úpornou snahu servat ty zatracený kozačky z mých oteklých kotníků. Pak byl totálně vyčerpanej, navíc ho asi dorazil ten odér, co zbyl uvnitř ze včerejšího večírku, takže to tou předehrou i skončilo.

No nic, kozačky jsem postavila do šatny, jednou za čas si je obuju a obdivuju, jak v nich mám krásně dlouhé nohy. A říkám si, že byly stejně zlevněné...

Tak jsem zjistila, že nejčastěji vyhledávané slovo na mém blogu je sex. Tak si říkám, jestli bych vám neměla vyjít vstříc. Možná bych měla začít víc psát o sexu, co vy na to? Nechystám se psát intimní deník ani sexuální poradnu. Můj blog čte i pár lidí, co mě znají, takže na anonymitu internetu spoléhat nemůžu. Je ale pravda, že sex je téma, o kterém se toho dá napsat spousta, tak proč to nezkusit? Jsem žena, spousta mých čtenářů jsou muži (ahoj kluci), tak si říkám, že by to nemuselo být úplně nezajímavé. A holky by mohlo utěšit, že v tom nejsou samy...

Pokud inteligentní ohlasy převládnou, dám se do toho.