Rebe

Četla jsem o lidech, kteří během několika dnů zestárli o deset let. Ne že bych během uplynulých dnů zešedivěla, jen jsem se toho docela dost dozvěděla - o sobě, o lidech okolo, o životě.

Když má někdo problém, nedovedu mu odmítnout pomoc. Zejména když je v mých silách problém vyřešit. A kvůli jiným se stresuju ještě víc než sama kvůli sobě.
Po anorektickém týdnu a dnu plném stresu bych neměla přijímat pozvání na skleničku. A už vůbec ne od někoho, z jehož očí jsem opilá, aniž bych cokoli pila. A navíc, "na skleničku" nikdy neznamená na jednu.
I přiopilá si dokážu během deseti minut sbalit batoh a převléknout se, aniž bych zapomněla na jedinou podstatnou součást garderóby.
Umím ledacos. Svítit si na cestu očima moc ne. Když vyrážím v noci do lesa, chce to baterku.
Když mi kamarád horolezec vypráví o krásném převisu u vyhlídky, kde se krásně spí, mělo by mě napadnout, že tam nepovede pískem vysypaná cestička. A že se ráno, s opičkou za krkem, budu muset zase vyškrábat nahoru.
Nalakované nehty na nohou v trekingových sandálech nevypadají trapně. Dělají z kamarádů gentlemany.

A ještě - Když jdeš do kopce pomalu, budeš se tam škrábat o to dýl. Ale i když tam vyběhneš, stejně půjdeš zase s kopce.
Když ležíš na zádech, stékají slzy do ucha.
Když je to moc vysoko, aby to byla lampa, a moc velké, aby to byla hvězda, je to měsíc.
To, co vydrží i po vysprchování, to je opálení.

Šokující. Tolik životních zkušeností během pár dní

K posledním narozeninám jsem dostala Kuřátko a obilí a Polámal se mraveneček, rok předtím mi naši k svátku dali knihu říkadel pro děti od dvou let Jedna dvě, Honza jde. A já z těch knížek měla fakt radost! Když jsem před státnicema měla největší krizi, naučila jsem se Kuřátko a obilí nazpaměť a pak se utěšovala, že umím aspoň něco...

Nosím trička s medvídky a s kočičkami, poslední šperk, který jsem dostala, byl náramek z berušek a zamilovala jsem se do růžového pyžama s opičkama.

Dneska jsem vykoupala Růženku, pak ji něžně převlékla a pochovala na klíně. Ano, Růženka je panenka, kterou jsem dostala, když mi byly dva.

Ale jinak jsem fakt normální, dospělá žena...
No, možná jsem jen trochu v depresi - žení se mi další kamarád a já mám ve svém osobní životě stejný zmatek, jako když mi bylo šestnáct.

Mhm. Jenže s panenkama jsem si tehdy už dávno nehrála.
Jde to se mnou pěkně s kopce.

Když on má tak krásný oči! líčila jsem bratrovi nedávno a on suše odvětil - Plýtvání geny.
No, něco na tom bude... Jasně, hezký oči zdědí děti po mně, takže bych spíš měla hledat to, co sama nemám. A proto:

Za účelem zplození dokonalého potomstva hledám vtipného, milého, klidného a rozumného muže s úzkým nosem, rovnýma zubama a malým zadkem. Bez celulitidy na stehnech, prosím. A kdyby to šlo, tak aspoň trochu chytrej, jo?

Co je to vrchol domestikace? Když kocour očichá myš zmateně pobíhající po podlaze v kuchyni a odkráčí k misce s granulema.
A co je vrchol samolibosti? Když čtu svoje staré příspěvky a třískám se u toho smíchy

Sklidili jsme polovinu letošní úrody meruněk. Byla to celkem fuška - najít ve větvích nějakou meruňku. Nakonec jich bylo pět a jedna nahnilá. Snědli jsme ji taky
Ale narozdíl od loňska nevypadají jako přerostlý rybíz, ale jsou to poctivé spořilovské meruňky, velké jako broskve. A jsou slaďoučké.

Inu, kvalita je důležitější než kvantita.
To, co obtížně hledáme, chutná líp než to, co máme na dosah ruky.
Vyplatí se šplhat k tomu, na co máme chuť.
Když marně hledáte pevnou další příčku pod nohama, vězte, že vás čeká zakousnutí do sladké meruňky.

A tak. Začínám filosofovat - nejvyšší čas jít spát.

O Vánocích jsem to prostě nějak nestihla, no. Ale prázdniny jsou taky dobrá příležitost, ne?

Zkrátka a dobře, konečně jsem na rivil hodila fotky. Přibyla Skandinávie, Rumunsko a zimní Alpy. Brácha to navíc nahrál do krásné nové galerie, takže můžete prohlížet, hodnotit, komentovat.

V průběhu sprna se pokusím přidat Slovinsko, Bulharsko, Polsko a Maďarsko, takže - stále mám co slibovat

Přátelé jsou lidé, kteří mi neřeknou, že jsem naivní slepice, i když dobře vědí, že jsem. Kteří mě podporují, i když vědí, že se řítím do průšvihu. A kteří mi pak pofoukají bolístky a nebudou přitom říkat, že mi to říkali. A to všechno jenom proto, že vědí, že to tak chci, a že mě mají rádi.

Díky za to, že jste.

Tak abyste věděli, s kým máte tu čest. JÁ totiž nejsem jen tak někdo. JÁ jsem hvězda.

Byla jsem v anketě v Květech a poskytla exkluzivní rozhovor školnímu časopisu Papírník, diorama na svých stránkách loví zákazníky na moji fotku a další kamarád si dal moji tvář na triko (pravda, jen aby mě naštval, protože ta fotka je děsná, ale to byste nevěděli, kdybych to nepřiznala). Na fotkách z oslavy svých narozenin je můj bratránek jednou – jen díky tomu, že stál zrovna vedle mě. V Polsku mám fanklub (no fakt, po přednášce o minoritech na starém hřbitově se místní omladina nezajímala o historii osídlení ve své obci, ale jen a jen o mé jméno). Mé hvězdnosti si byl vědom i šéf exkurze, který pro můj referát vybral místo odpovídající mé výjimečnosti – amfiteátr s úchvatnou kruhovou scénou na hladině jezírka. A taky jsem poskytla rozhovor do kašubského rádia. No a po včerejší promoci mi napsal bratr mé kamarádky, kterého jsem zcela okouzlila. Neměla bych založit fanklub?

Jen se bojím, že se jednoho dne provalí, že nejsem krásná, milá a chytrá, ale jenom dobrá herečka.
Ale do té doby – s žádostmi o rozhovor, fotku či autogram se obracejte na mého agenta

Co bolí víc - zlomené srdce, nebo nakopnutý palec? Nebo třeba mýdlo v očích?

Já můžu srovnávat. Můj život se převrátil vzhůru nohama a slovo krize v souvislosti s mým citovým životem je momentálně bohužel velmi slabý výraz. A do toho každou chvíli nakopnu ledničku, skříň nebo aspoň zakopnu na schodech. Dnes ráno jsem si ve sprše stříkla tekuté mýdlo rovnou do oka, pálí to ještě teď.
Ale vlastně je to celkem úleva, trpět bolestí kvůli krvácejícímu - palci.

Povídala jsem si včera na ICQ s kamarádkou, která je čerstvě zamilovaná. Bohužel do muže úplně nesprávného. V rámci povídání jsem si nakonec pěkně zavzpomínala: bylo nám šestnáct, naše lásky byly veskrze nešťastné a nenaplněné, klukům jsme říkaly příživníci a na jednom dívčím dýchánku jsme vytvořily tuhle "hitparádu nevhodných mužů":

1. Muži starší. Ne že by to pro nás byl až takový problém. Ale rodičové zpravidla těžko snášejí zetě ve svém věku. Taky je těžké přesvědčit staršího muže, že by ho mohlo začít bavit vynášet koš a prát ponožky. Tehdy jsme ale věkový rozdíl hodnotily jinak než dnes, i deset let bylo jako století. Dnes znám spokojený pár se skoro padesátiletým rozdílem a patnáct let se najednou ani nezdá jako dlouhá doba.
2. Učitelé, šéfové a blízcí kolegové. Co je v domě, není pro mě, říká se. Taky to přináší samé problémy a rizika, pomluvy a dusnou atmosféru. Ale zase, potkávat toho blonďáka z personálního každý den a ani ho nepozvat na kafe?!
3. Muži moc chytří. No dobře, to už bych dneska třeba i snesla, ale tehdy jsme si jako slepice připadat nechtěly. I když jsme byly.
4. Muži jiného typu, než se nám líbí. Je to možná zvláštní, ale už tehdy jsme chápaly, že každá máme svůj typ, ale stejně se můžeme zakoukat do muže zcela nevyhovujícího. Zase tak na tom nezáleží, ale k čemu chlap s šedomodrýma očima, když jsem na jižní typy, mužným porostem, když mám ráda holou hruď, co se začínající pleší, když se mi líbí máničky? A proboha, co bych dělala s flegmatikem?!
5. Muži zadaní. Ale to jsou skoro všichni, kteří se nám líbí, takže to ani rozvádět nebudu. A koneckonců, jak řikával můj táta - Lidé se scházejí a rozcházejí...
6. kategorie, kterou jsme přidaly až později - Muži, kteří o nás nestojí. Ale to jsou koneckonců taky skoro všichni.

Dneska už bych podobnou hitparádu asi nevytvořila. Nebo bych alespoň změnila pořadí. Ale jedno mě už život naučil - muži, kteří bezezbytku naplňují všechny kategorie nevhodnosti, jsou přitažlivější než Brad Pitt s Billem Gatesem v jedné osobě.