30.05.06
Monopoly
Nemůžu si pomoct, ale připadá mi, že monopol má devastující vliv, který přetrvává i dlouho po jeho zániku. Tak třeba noviny metro - dlouho to byly jediné noviny zdarma. Postupně jsme si je sice přestali brát z drátěných stojanů a začali vyhlížet človíčky v legračních vestách, ale jinak se jejich služby moc nezlepšují. Spíš naopak.
Tenhle obrázek vídám skoro každé ráno na metru - kameloti 24hodin a Metropolitního expresu stojí u vchodu do vestibulu, usmívají se a s pozdravem nabízejí i své noviny. No a kamelot s vestou metra zatím stojí uvnitř a s někým si povídá...
Možná to není chyba těch novin, ale pouze tohohle jednoho kamelota. Jen mě to tak napadlo...
28.04.06
Jarní fráze
Hiršal s Grögerovou v doslovu ke své knize Job-Boj kritizují morální zneužívání řeči. To vidí ve frázích, v oslabování komunikačních možností řeči a v sentimentalizování určitých, beztak již sentimentálních výrazů a frází.
Myslím, že podobně je zneužíváno jaro a některé jeho atributy. Víte, královská zahrada s Belvederem a zpívající fontána nebo výhled z Petřína na Hrad - vážně je potřeba beztak již kýčovitou Prahu zapráskat kvetoucími třešněmi,poletujícími okvětními lístky magnolií a trávou plnou pampelišek?!
09.01.06
V medvědí kůži
Myslím, že vím, jaké to je. Letos bych nejspíš udělala líp, kdybych si pod kůží vytvořila tukové zásoby a uložila se k zimnímu spánku. Stejně se mi pořád chce spát. Nic proti zimě, ale už se těším, až mě jarní tání vyškrábne z pelechu.
29.11.05
Obrovské, gigantické
Takové je nové obchodní centrum na Chodově. Navíc je taky totálně nepřehledné. Strávila jsem tam hodinu a půl a nekoupila nic.
Mohl by těm, co za tahle ócečka můžou, konečně někdo vysvětlit, že není potřeba, aby tam narvali přes dvě stě krámů, když tam stejně v žádným nemají nic, co bych chtěla koupit? Bohatě stačí deset obchodů, ve kterých se dá nakupovat...
03.11.05
Nesuď a nebudeš souzen
Říká se to. A já se tím snažím řídit. Snažím se nemít předsudky, nehodnotit lidi podle prvního dojmu, hledat motivy nepochopitelného jednání a hlavně - neodsuzovat. Někdy to opravdu není snadné. Ale dala jsem si závazek, že budu mít ráda všechny, kteří mi neublíží tak, abych měla důvod k opaku. A že se budu snažit mít pochopení pro ty, kteří to udělají. Vím, že to asi zní naivně a banálně. Ale většinou se mi to daří.
Zvláštní ale je, že místo aby i ostatní nechali na pokoji mě, stále více lidí má pocit, že má právo mě hodnotit, soudit a odsuzovat. A je úplně jedno, jestli je to za to, co dělám, co říkám, s kým chodím nebo jak vypadám. Jsou i tací, kteří si na mě udělají názor po přečtení půl věty z tohohle blogu.
Jenže - víte co? Odsudek některých lidí mě opravdu mrzí. Ale u těch ostatních - klidně si o mě myslete, že jsem blbá, namyšlená či bůhvíjaká. Ostatně, jak říká můj bratr, obstát v tom není snadné. Konkurence je obrovská.
24.08.05
Boží?!
Nedávno se do mě zakoukal kamarádčin bratr. Vymámil z ní moji adresu a pak mi posílal romantické maily, v nichž opěvoval moje nádherné všechno, vyjadřoval ochotu snést mi modré z nebe a za ploužák se mnou nabízel cokoli na světě. I Pána prstenů! Kompletního!
Trvalo mi asi týden, než jsem sesmolila odpověď, v níž bych mu dala košem, aniž bych mu zlomila srdce. Snad se mi to povedlo, jen jsem ještě požádala kamarádku, ať mu řekne, že jsem sice pohledná, ale jinak naprosto blbá a nesnesitelná. No dobře, nečekala jsem, že se tomu Blanka bude bůhvíjak bránit, ale mohla říct třeba něco v tom smyslu, že bráchovi o mně nebude lhát, nebo tak něco. Ale ona odpověděla – „To s tou blbou a nesnesitelnou je boží“
Boží?!?!
11.08.05
Emancipace
Tak nevím, jestli to s tou emancipací a samostatností trochu nepřeháním. Je mi jasné, že nejsem jediná ženská na světě, která zvládne udržet v ruce váleček a vymalovat. Jenže já už zvládla i omlátit a nahodit omítku, přehazovat písek, ...
Když jsem si včera koupila lak, celý večer strávila se svou novou kamarádkou vibrační bruskou, nalakovala police a sestavila knihovnu, no a pak se při vaření čaje opařila, až mi naskákaly puchýřky, trochu ve mně hrklo... Nezačínám mutovat?
09.08.05
Střídavě oblačno
Někdy si myslím, že všemu rozumím. Že mám ve všem jasno a jen tak něco mě nepřekvapí.
Obvykle vzápětí opět přijdu k vědomí.
Mé myšlenky se občas toulají.
Zhusta mě dokonce opustí docela.
07.08.05
Cestou
Miluju cestování. Nemyslím poznávání nových míst a kultur (teda, to taky, ale o to teď nejde). Já hrozně ráda cestuju ve smyslu přemísťuji se. Zkrátka, často mě cesta fascinuje víc než samotný cíl. Sedím ve vlaku nebo v autobusu, koukám z okna a myšlenky se mi v hlavě míhají stejně rychle jako patníky okolo cesty.
Tak třeba dnešní skoro dvouhodinová cesta z Hradce. Za okny autobusu lilo, já poslouchala Norah Jones a Kryla a měla jsem mokro snad i v duši. Ale pak se vedle dálnice rozklenula duha, stěrače smetly poslední kapky, nad obzorem startoval mrak, co vypadal jako letadlo, a mně do uší začali dunět Offspring. Svalové napětí v zátylku povolilo a hluboko mezi ušima zaklepal optimismus.
A pak jsem pocítila něco, co už nějakou dobu ne – naději.
Mám se fajn. Přes všechny problémy mám velkou šanci, že bude líp. A přes všechny stesky – záleží to jenom na mně.
Nejvyšší čas s tím něco udělat!
02.08.05
Je vtipná!
"Jste vtipná! Krásné ženy nebývají vtipné. Nemusejí být. Nebyla jste tlusté dítě?"
Gilmorova děvčata.
Ano, já byla tlusté dítě. Jen si teď nejsem úplně jistá – plyne z toho, že jsem krásná, nebo že jsem vtipná? Nebo to neznamená nic jiného, než že jsem byla tlusté dítě...