Rebe

Knížku tohoto jména jsem dostala od maminky k svátku. Dojemný dárek. Kdyby ovšem nezačínala slovy:

"Dcera je starost, které se člověk rád zbaví." Perinthis

Díky, mami.

Už za krátkou dobu skončí platnost našich nejmenších mincí. Lidé si je prý nechávají doma a tak se musí razit další a další. Nic proti tomu, já sice drobné používám, ale rozhodně je neobrečím.

Trochu mě ale překvapilo, že mince lze pak ještě nějakou dobu vyměnit v bance "roztříděné a slepené va válečcích po padesáti nebo sto kusech". Lidé sbírající mince jsou příčinou jejich stažení z oběhu. Pokud mezi ně nepatříte, ale bojíte se, že vám drobné zbudou a vy je budete chtít vyměnit, tak je honem rychle začněte sbírat. Já jich teď mám v peněžence asi pět.

V poslední době je velkou módou nadávat na televizní program. Nechci tvrdit, že se s oblibou dívám na Hospodu a novácké estrády. Ale když člověk vybírá...

V poslední době bych zmínila film Ztracený Izijáš s Hale Berry a Susan Sarandon (ač jsem bohemistka, odmítám cizí jména prznit čekou koncovkou -ová, všichni stejně vědí, že se jedná o ženy) nebo skvělou Farmu zvířat. Je pravda, že člověk musí pečlivě procházet televizní program a nečekat, že dobrý film najde od osmi na jedničce.

Ale nemusíte vždycky čekat do půlnoci. Před chvíli skončila pohádka O štěstí a kráse. Skvělá! Pradlenka Madlenka závidí princezně, že nemusí celé dny nic dělat a sní o tom, že necky a mydlinky vymění za korunku a kominíka za prince. A princezna Marion se trápí nudou a místo unylých princů by chtěla pořádného chlapa. A tak jednoho dne obě kousnou do kouzelného jablíčka a prohodí si to.

Jak to dopadne? No jak, Marion bolí ručičky a záda a Madlenka se může unudit. A tak se nakonec pradlenka vrátí ke svému kominíkovi a Marion padne kolem krku princi Petrovi, který si ji zamiloval, i když byla ještě za pradlenku.

A královna se po poradě s doktorem dozví, že "mám ji nechat dělat, co se jí zlíbí, a tvářit se, že se mi to líbí. Tím ji donutím dělat, co chci já, protože si bude myslet, že to nechci". Nezní to jako definice puberty?

Zvoní mobil. "Kterej (píp) mě to zas votravuje, nemůžu mít chvíli pokoj?! Si zas někdy dobiju mobil, dokud byl vypnutej, tak byl klid." Zvedá telefon a přijímá hovor.

"Prosim! ... Ale ne, jasně, že nerušíš, jak bys mohla. ... Nic, jenom jsem čekal, až mi zavoláš."

Tak takhle telefonují muži. A pak jim věře.

Nesmysl! Je to jeden ze šovinistických výmyslů silnějšího pohlaví, které se nás škodolibě snaží připravit o všechna potěšení, která máme. Zářiová Marianna to ví líp:

Věděli jste, že když sníte něco sladkého se zavřenýma očima, tak se to nepočítá? A že potraviny stejné barvy mají stejně kalorií - tedy čokoláda a fazole, špenát a pistáciová zmrzlina, bílá ředkev a šlehačka?

A na závěr nejnovější poznatek vědeckého týmu Marianne: pokud zlomíte čokoládu přesně v polovině, všechny kalorie z ní tím zlomem vytečou!

O ženském holení už toho na českém internetu byla napsána fůra, tak naopak - holení a muži. Klasika, jak každý kluk už v šestnácti honí žiletkou chmýří, které vidí jen on. Asi doufá, že to pak poroste ryhleji.

Jakmile mu ale opravdu vousy začnou růst, většinou obrátí. Zejména po dvou týdnech v horách. Naštvaně se škrábou ve svědícím porostu plném olupující se spálené kůže a klukovi, který je ještě v devatenácti jako holátko, se nesmějí, ale závidí. Skrývají to, skrývají. Ale nejde jim to.

A my holky, jejichž bratři si doma tajně holí holé tváře, se můžeme jen smát.

Tak jsem na Hlavě právě dočetla článek Už vím, proč ženy balí tolik věcí. Zajímavé, právě jsem se vrátila z akce, na které měly holky zabaleny do šedesátilitrových batohů a kluci do osmdesátek. Ale nebudu zpochybňovat, že jsem měla víc věcí. Je asi jasné, že moje oblečení prostě jen zabere miň místa než oblečení dvoumetrového chlapa.

A navíc jsem měla spoustu zbytečností. Tak třeba toaletní papír kluci neberou - v případě potřeby přece stačí listí nebo papírové kapesníčky. Když je nad hranicí lesa postihne průjem, chodí žebrat. Taky nevozí zubní pastu a mýdlo. Správný chlap má smrdět i z fotky, co? No jo, a já tahám deodorant... Teplé oblečení je taky zbytečnost, zahřát se dá pohybem, že. Ale vařit večeře pak musí holky, protože kluci se ve spacáku snaží nezmrznout.

Už jsem se trochu polepšila a v jedněch kalhotkách a ponožkách vydržím dva dny. Kam se hrabu na kluky, kteří celé dva týdny vydrželi se dvěma sadami spodního prádla - jednu nosili celou dobu, druhou, čistou si oblékli na cestu zpátky.

Tak jsem zase zpátky a opět vás začnu oblažovat (či otravovat, jak tvrdí můj bratr) svými zápisky. Zdraví vás i moje koťátko!

Ale jak se jmenuje vám bohužel neřeknu - nemám nejmenší tušení, která z těch tří potvor to je