Rebe

Při besedě s básníkem Jiřím Žáčkem přišla řeč i na básničku, kterou napsal pro slabikáře a která se nelíbila českým feministkám. Nepamatuju si ji celou, ale je o tom, že holčičky jsou na světě proto, aby se staly maminkami, staraly se o děti, o muže a o domácnost. Chlapečci jsou na světě proto, aby objevovali svět, zažívali dobrodružství a pak dělali kariéru (přiznávám, trochu jsem to zjednodušilo, ale přesně tenhle smysl to mělo).

Nechci s panem Žáčkem polemizovat, i podle mě jsou holčičky na světě proto, aby se staly maminkami. Taky si ale myslím, že chlapečci jsou tady proto, aby se stali tatínky. A všichni jsou tu proto, aby dělali to, co je baví a naplňuje, a nikdo jim v tom nemá bránit proto, že jsou chlapečci nebo holčičky. Myslím, že tomuhle názoru se ani nemusí říkat feminismus, je to spíš humanismus – každý člověk má právo, aby nebyla nijak omezována jeho práva a osobní svoboda– bez ohledu na národnost, náboženství a POHLAVÍ, jak říká nejen Listina základních práv a svobod, ale třeba i Ústava naší republiky.

Nikdy mě nepřestane fascinovat, že objeví-li se jakékoli téma, které by mohlo být spojováno s feminismem, začne se smát i spousta žen a holek. Lidi, pochopte už konečně, že feminismus neznamená odmítat, aby mi muž pochválil nový účes nebo pomohl do kabátu či podržel dveře. Jenom chci, aby moje tělo patřilo jen mně, tedy ne mému šéfovi, kolegům ani úchylákům v tramvaji, a aby hodnotu mojí osoby neovlivňovalo to, že pod kalhotama nemám penis. Asi jsem feministka, ale nenamlouvejte mi, že jsem fanatička, které sexuální harašení nehrozí..

Žít s Italem je o nervy, o tom bych mohla vyprávět. Ale jet na dovolenou do Itálie je skvělé. Jako hostitelé jsou Italové nedostižní.

Když mi ujel skibus, zamávala jsem na něj a on mi zastavil.
Italové nedodržují silniční předpisy a nedávají přednost na přechodech. Ale když chcete přejít ulici, zastaví a pustí vás. Na dálnici vám uhnou a nechají vás předjet a nezávodí.
V restauraci jsme po obědě dostali místní "medicínu", ovocný likér a při odchodu se číšník choval, jako by se loučil s nejbližšími přáteli.
Umějí skvěle flirtovat a dobře se s nimi povídá.
Jsou nadšení, když člověk řekne italsky i třeba jen spaghetti carbonara.
A mají tu nádherné hory, malebná městečka a spoustu sněhu.

Nejvíc si to ale v Livignu užíval můj strýc - Livigno je bezcelní zóna, takže alkohol je tu neuvěřitelně levný. A tak chodil a radoval se: Jameson za 6,50! A víno za 2,30! A Finlandia za 5,80!

A na Prahu, školu, zkoušky, zatažené nebe a smog, předvánoční shon a, upřímně řečeno, ani na blog jsem si za celou dobu ani nevzpomněla

Jsem zpátky. Krásně odpočatá, vylyžovaná, opálená, napapaná těstovin a nabumbaná lahodného italského vína, navoněná novým parfémem, který jsem si tam koupila, taky mám úžasnou novou pletenou čepičku do své sbírky ušatek, časopis, na kterém si budu cvičit italštinu, tři krabice müsli, které jsem si zamilovala v Německu a které se k nám ještě nevozí, spoustu pohledů a zážitků. A marně se snažím soustředit na školu a na všechny testy, které teď píšeme

Teď musím upalovat do školy, ale večer vám sem napíšu něco o Italech. Ještě jsem se chtěla pochlubit synovečkem, ale bratr už mě předběhl.

Kdyby tak byly bílé Vánoce.... Já už jsem se rozhodla nečekat, jestli skutečně nasněží, jak slibují meteorologové, a nemám chuť radovat se ze dvou centimetrů břečky, která hned zase roztaje (případně z bílých prostěradel v obýváku, že Šimone). A tak odjíždím do hor za sněhem. A procvičím si italštinu.

Tak se tu mějte krásně, budu na vás myslet (no dobře, nebudu, no, ale stejně se mějte hezky) a ahoj za týden!

Vlastně proti tomu nic nemám, Vánoce mám ráda. Líbí se mi nazdobené ulice a ozdobené stromky na náměstích, dárky už mám skoro nakoupené, cukroví napečeno a tak jen nasávám atmosféru.

Příchod Vánoc s sebou ale nese i nepříjemné věci. Tak třeba koledy - už je v obchodech hrajou měsíc a já je nesnáším víc a víc. Začínám se bát, že až nám otec ke slavnostní večeři pustí Narodil se Kristus Pán..., nebudu se radovat, ale dostanu hysterický záchvat.
Další je reklama na Coca Colu, kterou tato společnost recykluje už třetí rok. Nic proti hnědé kyselině obarvené cukrem, ale můžete mi někdo vysvětlit souvislost mezi hláškami Vánoce jsou tady a Coca colu si vychutnéej?!
A pak mě ještě vytáčí ty odporný santaclausovský čepičky, co se už od října prodávaj na každém rohu. Ty obyčejné, červené s bílým lemem ještě skousnu, ale co naprosto nechápu, jsou ty se sobím parožím nebo blikajícím neonem nad čelem. Tuhle jsem potkala dvě asi patnáctileté dívčiny, které měly na hlavě přesně takovou blikající hrůzu. Jedna z nich hypnotizovaně opakovala - týjo, my blikáme... A pak že Američani nemají vkus. Kam se na ně hrabem. Btw. proč nikdo kolem Mikuláše nenosí mitru? A co na to antiglobalisti?

Od nás na metro vedl pěkný chodník. Mírně do kopce, lemovaný keři. Pak si tu ale T-mobile postavil hlaví budovu a protože se mu okolo budovy se zahrádkou nevešla silnice, zrušili páni stavebníci chodník a místo něj udělali zatáčku do garáží. A chodník udělali do zatáčky okolo. Problém je v tom, že je nenapadlo, aby chodník stále mírně stoupal jako dřív, takže nejdřív vede k silnici strmý krpál, pak vede chodník po rovině a nad zatáčkou jsou dva schůdky. Na chodníku, kde jezdí cyklisti, maminky s kočárkama a vozíčkáři a v zimě bývá namrzlý to docela naštve.

Korunu tomu ale nasadilo řešení, které po stížnostech občanů (či občana, rozuměj mého otce) projektanti zvolili - pod schody dali značku konec stezky pro cyklisty a nad ně zase začátek. Pominu teď fakt, že tohle řešení asi maminkám s kočárky nebo důchodcům belhajícím se po namrzlých schodech moc nepomůže. Jenže tahle stezka nikde nezačíná a nikde nekončí. Jenom u schodů je na chvíli přerušena. Ať žije český fištrón.

"Anonym hrozící výbuchy v Praze a Brně byl odsouzen na sedm let vězení." Zní to hezky, jenže... Soudkyně odůvodnila výši trestu tím, že policie nevěděla, že pachatel nemá výbušniny k dispozici a vzala hrozby vážně. Takže když někomu řeknu, že ho zabiju, odsoudí mě za vraždu?! Nechci toho kluka obhajovat, ale jezuskote ... je to devatenáctiletý klučina, co si myslel, že pošle policajtům výhružný mail, oni mu na účet pošlou padesát milionů a on si bude užívat někde za kopečkama. Tohle přece není nebezepečný zločinec, ale pitomej naivka, který vůbec nemá potuchy, jak dnešní svět funguje. Myslím, že dodneška nepochopil, jak ho chytili, když se pod ten mail přece nepodepsal.

Výhružky jsem společensky nebezpečné, ale jak nebezpečný je tenhle kluk? Myslel, že takhle může snadno přijít k penězům. Že ne už zjistil. Co se ale naučí za sedm let v lochu? Obávám se, že spousty způsobů, jak přijít lehce k penězům. Zatímco naši poslanci chtějí za mříže posílat už dvanáctileté děti, podle mě by pro tohohle kluka bylo lepší, kdyby musel v rámci veřejně prospěšných prací odpracovat vzniklé škody. Jenže paní soudkyně by přišla o superpřípad a odstrašující případ a novináři o sólokapra...

Vím, že jste Muže v černém už určitě viděli, takže vás nejspíš moc nepobavím, ale když jsem v televizních zprávách viděla řidičák Michaela Jacksona s jeho fotkou, nemohla jsem si nevzpomenout na závěrečnou hlášku prvního dílu:
"Zeptáme se Michaela Jacksona, ten je ze stejný planety." - "Fakt? Blbej převlek..."

Muž v éteru právě odmítl pozvání na kafe od "vysoké prsaté blondýny" a jeho přítelkyně teď v dojetí vydává jen neartikulovaná vyznání lásky. Její dojetí chápu, jen si nedovedu představit, co si v tu chvíli asi myslí zkoušený muž. Stát se něco takového mně, asi pozvání od neznámého krasavce okamžitě přijmu, protože současný partner by pro mě přestal být zajímavý. Dokázala bych odpustit nevěru, ale těžko takovou nedůvěru, která by mého miláčka vedla k tomu, aby si mě nechal takhle proklepnout. Co takhle najmout si na manžela detektiva, milé dámy?!

Ne, nebudu psát o svlíkání u doktora (i když i to by vydalo na zápisek), ale o těch odkládacích skříňkách v obchodech. Když jsem se s nimi setkala poprvé, řekla jsem si, jak je to skvělý nápad - když vyrazím na nákupy, nebudu muset tašky tahat pořád s sebou, ale v obchodě je odložím do skříňky a můžu klidně nakupovat. Bohužel se brzy ukázalo, že skříňky nemají sloužit zákazníkům, ale majitelům obchodů, kteří uplatňují presumci viny.

To jsem se dozvěděla jednou, když jsem na nákupy nevyrazila s batůžkem, ale "za dámu". Už jsem měla několik plných igelitek, když jsem přišla do nejmenovaného obchodu se sportovním zbožím. Chtěla jsem si zkoušet lyžáky, tak jsem si chtěla tašky odložit, abych měla volné ruce. Paní z ostrahy se ke mně vrhla a volá - ale ne, vy nemusíte. Ty skříňky jsou tu kvůli batůžkářům, on je pan šéf nemá rád, voni kradou jako straky. Snad ani nemusím dodávat, že do Giga sportu ani Drapa sportu, kde se mi stalo totéž, jsem už víckrát nevkročila.

I když, abych nekřivdila Gigáči. Když jsem si na toho kluka z ochranky otevřela pusu, že si chci zkoušet lyžáky, tak jestli mi přitom bude hlídat peněženku, doklady a mobila, kývnul a dělal mi osobní stráž.

Prostě už jsem si zvykla, že do těchhle bchodů chodím jen výjimečně. Dneska mě ale u skříněk odchytl ochrankář v OBI. Když pominu komičnost představy, jak si do batůžku cpu proutěné křeslo, záchodovou mísu, čtvereční metr obkládaček nebo pokojovou palmu, dorazila mě jeho hláška - ale to, co nechcete, aby vám ukradli, si vemte s sebou.
Drobná rekapitulace toho, co jsem měla v batůžku: učebnice italštiny asi za pětikilo a poznámky, které kdybych potratila, můžu na kurz začít chodit znova, německá knížka půjčená od docentky ze školy, pořizovací cena asi 1600 kč, v případě ztráty jakékoli pokusy dostudovat znamenají ztrátu času, doklady, diář, index a klíče, peněženka a mobil. Představa, jak tohle všechno beru do náruče, do skříňky odkládám batůžek s penálem a půllitrem vody, a vyrázím na nákupy, mě donutila otočit se a OBI opustit.

Nechci polemizovat o tom, jestli se zloděj pozná podle batůžku na zádech (já osobně bych na zlodějnu vyrazila spíš s kabelou přes rameno, ono na záda se podle mě dost těžko dá něco nenápadně "uklidit"). Ale ty lyžáky pořád potřebuju. Stojí tak pět až deset tisíc, takže páni obchodníci, chcete-li mi je prodat a vidět přitom ve mně zákaznici a ne zlodějku, dejte vědět.