Rebe

Povídala jsem si včera na ICQ s kamarádkou, která je čerstvě zamilovaná. Bohužel do muže úplně nesprávného. V rámci povídání jsem si nakonec pěkně zavzpomínala: bylo nám šestnáct, naše lásky byly veskrze nešťastné a nenaplněné, klukům jsme říkaly příživníci a na jednom dívčím dýchánku jsme vytvořily tuhle "hitparádu nevhodných mužů":

1. Muži starší. Ne že by to pro nás byl až takový problém. Ale rodičové zpravidla těžko snášejí zetě ve svém věku. Taky je těžké přesvědčit staršího muže, že by ho mohlo začít bavit vynášet koš a prát ponožky. Tehdy jsme ale věkový rozdíl hodnotily jinak než dnes, i deset let bylo jako století. Dnes znám spokojený pár se skoro padesátiletým rozdílem a patnáct let se najednou ani nezdá jako dlouhá doba.
2. Učitelé, šéfové a blízcí kolegové. Co je v domě, není pro mě, říká se. Taky to přináší samé problémy a rizika, pomluvy a dusnou atmosféru. Ale zase, potkávat toho blonďáka z personálního každý den a ani ho nepozvat na kafe?!
3. Muži moc chytří. No dobře, to už bych dneska třeba i snesla, ale tehdy jsme si jako slepice připadat nechtěly. I když jsme byly.
4. Muži jiného typu, než se nám líbí. Je to možná zvláštní, ale už tehdy jsme chápaly, že každá máme svůj typ, ale stejně se můžeme zakoukat do muže zcela nevyhovujícího. Zase tak na tom nezáleží, ale k čemu chlap s šedomodrýma očima, když jsem na jižní typy, mužným porostem, když mám ráda holou hruď, co se začínající pleší, když se mi líbí máničky? A proboha, co bych dělala s flegmatikem?!
5. Muži zadaní. Ale to jsou skoro všichni, kteří se nám líbí, takže to ani rozvádět nebudu. A koneckonců, jak řikával můj táta - Lidé se scházejí a rozcházejí...
6. kategorie, kterou jsme přidaly až později - Muži, kteří o nás nestojí. Ale to jsou koneckonců taky skoro všichni.

Dneska už bych podobnou hitparádu asi nevytvořila. Nebo bych alespoň změnila pořadí. Ale jedno mě už život naučil - muži, kteří bezezbytku naplňují všechny kategorie nevhodnosti, jsou přitažlivější než Brad Pitt s Billem Gatesem v jedné osobě.

Vracela jsem se právě z dlouhé cesty. Seděla jsem na zastávce a čekala na autobus, batoh mezi nohama, podepřenou bradu a hlavu plnou rozdivočelých myšlenek, když přišel. Vypadal trochu jako bezdomovec, ale posunula jsem se na lavičce, aby se vešel vedle mně.

"Děkuju Vám, děvenko," řekl a podíval se na mně. "Nebuďte smutná, všechno dobře dopadne."

A já si teď říkám, že to asi nebyl bezdomovec, ale že jsem potkala kouzelného dědečka. Mrzí mě, že jsem mu nenabídla buchty ani kus chleba, možná jsem se mohla dozvědět víc. Ale i tak ... Nebuďte smutní. Všechno dobře dopadne.

I vy! hlásá jeden z časopisů za výlohou trafiky na Václaváku. Možná že jo, nebudu tvrdit, že neexistuje způsob, jak třeba i Naomi může být blond a nevypadat blbě. Ptám se jen - PROBOHA PROČ?!

Spala jsem dlouho. Ale bylo toho tak nějak moc. Už nějakou dobu jsem přemýšlela, že je čas probudit se a zase psát, ale zlomil mě až email, postrádající mé trefné a vtipné postřehy (sic!).

Ne že by nebylo o čem psát. Už při posledním sypání si popela na hlavu jsem naslibovala kdeco. Ale tentokrát to splním! (nejsem přece žádnej chlap)

No a jako malý bonus pro čtenáře, kteří mi zůstali věrní, i když jsem nepsala, je tu další z mé úžasné dětské poezie. Tuhle jsem napsala, když mi bylo osm a půl. Nenechte se odradit tím, že je úplně blbá. Pobavte se tím, jak výstižně ilustruje dobovou poetiku druhé poloviny osmdesátých let.

1. Mír to je krása,
to je krása pod nebesa.
Mír to jsou květiny,
trhají je dívčiny.
2. Mír to jsou děti,
není v něm hezké smetí.
V lese ptáci zpívají
děti si tam hrávají.
3. Mír to je bílá holubice
a létá nad kitice.
Ve škole se v míru děti učí
a za mír vlastně ručí.

Využijte nabídky, která se už nebude opakovat! Pojeďte s námi v červenci za krásami Sicílie a Liparských ostrovů! Program zájezdu obsahuje poznávání středověkých měst a památek v Itálii, procházky po sopkách, koupání v moři a plavení se mezi romantickými ostrůvky - od všeho trochu a všeho co hrdlo ráčí. To a ještě víc v termínu 18.-29. července za neuvěřitelnou cenu 7.5OO,-, studenti mají slevu. Více informací tady

Jestli se ještě pár zájemců nenajde, tak nám zájezd asi zruší Pojeďte, fakt. Jo?

Soutěže krásy už nikoho nezajímají. Dívají se na ně jen třináctileté dívenky, které sní, že jednou na místě té krásné dívky v pohádkových šatech budou stát ony. Přesně to jsem si aspoň myslela. Zaujala mě myšlenka, že by si missku volili sami diváci, přijde mi totiž divné, když se nejkrásnější dívka republiky v republice skoro nikomu nelíbí. I tak jsem ale byla přesvědčena, že divačky přitáhne spíš Vojta Kotek než čerstvě korunovaná kráska.

Jenže pak jsem se v sobotu večer ocitla v malinkatém pajzlu na kopci nad městečkem v českém pohraničí. Špinavé stoly, místnost plná cigaretového kouře, zápachu rozlitého piva a hluku štamgastů mastících mariáš. Ženy nejasného věku v teplákách a muži s mastnými vlasy do půli zad. Stylistova noční můra. A do toho puštěná miss. Přišli jsme těsně před vyhlašováním. Nevím tudíž, jak probíhala celá soutěž, ale ve chvíli, kdy Kotek ohlásil, že se za chvíli dozvíme jméno nejkrásnější dívky, hospoda ztichla. Napětí postupně gradovalo až do chvíle, kdy dostala korunku kudrnatá vítězka. V tu chvíli jsem myslela, že jásot jejích fanoušků zboří hospodu. Oni jí vážně fandili! A doopravdy vyhrála holka, které fandili!

Svět se mění. Lidé koukají na miss. Vyhrála holka, která se lidem líbí. A nejen štamgastům v pohraničí. Můj bratr jí fandil taky

Není správné posmívat se někomu za mentální nedostatečnost, ale když je ten někdo premiér, blbce dělá ze všech okolo, přitom ale nedá dohromady gramaticky správnou větu, měřítka se mění. Občas mám husiny, když Standa przní češtinu, ale tentokrát mě dostal. Po krátkém rozboru hlášky "Nedostanu-li podporu, budu rezignovat." jsem totiž zjistila, že gramaticky to sice blbost je, ale znamená to přesně to, co bude Standa asi dělat, i když pochybuju, že by chtěl, aby se to vědělo.

Chápu, že ne každý je bohemistický fanatik jako já, proto vysvětlím: sloveso rezignovat je dokonavé, podobně jako třeba sloveso říci nebo udělat (pro ilustraci). Chci-li tedy vyjádřit, že něco udělám a bude to odbyté, zvolím tvar Řeknu nebo Udělám. Když ale řeknu Budu říkat nebo Budu dělat, znamená to, že s tím hned tak nepřestanu.

A jsme u jádra pudla. Kdyby chtěl Standa opravdu odstoupit a vzát se funkce, řekl by Když nedostanu podporu, rezignuji. On ale řekl Budu rezignovat a rezignovat a rezignovat...

Jsem masochistka.

Je to tak. Jinak si nedovedu vysvětlit, že se nechám dobrovolně týrat. Dobře, u zubařky sice bičíky na zdi nevisí, ani tam sestřičky nechodí v latexu a s pouty na rukou, ale to je jen přetvářka. Ve skutečnosti v sobě zubaři mají pořádnou dávku sadismu, jinak by mě nemohli operovat a přitom mi tvrdit, že injekce proti bolesti je na tom to nejhorší. Taky by nemohli vtipkovat pár vteřin poté, co mi zakázali se smát. A těžko by mě poslali do cukrárny na zmrzlinu, kdyz jsem nemohla otevřít pusu.

Jenže mně mělo být jasné, že budu skučet bolestí nejen cestou domů, ale i pár dní poté. A fakt taky je, že s celým tím týráním jsem souhlasila. Asi jsem vážně masochistka...

Pamatujete, když jsme byli malí? Sněhová nadílka pro nás byla požehnáním. Váleli jsme se ve sněhu a smáli se krystalkům za límcem, chytali vločky do pusy a každou volnou chvíli se vozili na igelitce z kopce za kostelem. Dobře, ne každý se odvážil jet až zeshora, byl to krpál, ale z pokřupávání sněhu pod nohama se radovali všichni.

Dneska se každý jen zlobí, že musí před domem odhrabávat sníh, všichni nadávají na kalamitu, vlasy si před vločkami chrání deštníkem a nad tou směšnou rovinkou u kostela se jen ušklíbnou.

Já vím, jsme dospělí, máme starosti a zodpovědnost, ale ... kdy jsme ztratili schopnost se radovat?

...zanedbávám vás.
Jenže když jsem na tomhle blogu začínala, psala jsem hlavně o hezkých věcech a příjemných zážitcích.
V poslední době se ale tématy k psaní stala vlna tsunami v Indonésii, vlna skandálů okolo našeho premiéra, nový školský zákon, paní docentka, která tři mé kamarády vyhodila od státnic, za nehty zalézající zima, atd.

Ne že by nebylo nic hezkého, o čem psát. Viděla jsem pár skvělých filmů, namlsala se na koncertě R.E.M., udělala jednu státnici a pěkně hnusnou zkoušku, párkrát dobře zapařila s kamarády a vůbec jsem šťastná a spokojená.
A dneska mě dorazila hláška systému, kde jsem se chtěla zapsat na semináře:
Systém KČL Vás ze srdce miluje a přeje Vám krásného Valentýna.

Taky vás miluju. Krásného Valentýna