Rebe

Celý národ se vzpamatovává ze včerejší prohry s Řeky. Ukázalo se, že Rebe byla zřejmě jediná, koho napadlo, že bychom mohli prohrát. A tak zatímco ostatní se teprve probouzí z kocoviny a utírají slzy, Rebe přináší exkluzivní (byť trochu vymyšlený) rozhovor s trenérem řecké reprezentace Otto Rehhagelem.

Rebe: Češi byli jasnými favority, jak si vysvětlujete svoji výhru?
Otto: Češi byli přehnaně sebevědomí. Třeba ty směšné řeči o tom, že si Nedvěd tyká s Pierluigem. Jsem rád, že se ukázalo, že opravdové přátelství je víc než tykání.

Rebe: Přátelství s rozhodčím by ale přece nemělo ovlivnit průběh zápasu.
Otto: Teď jste ale strašně nespravedlivá, slečno redaktorko. Portugalcům se připískávalo ještě mnohem víc!

Rebe: Aha. I přes přátelství s rozhodčím jste asi měli záložní plán. Jaká byla vaše taktika?
Otto: Upřímně? Chtěli jsme je unavit a otrávit. A povedlo se to. Stačilo je hoďku a půl faulovat a pak stačila jedna branka...

Rebe: Ano, fauly. Někteří lidé si stěžovali, že to, co jste předvedli, nebyl fotbal, ale rugby.
Otto: To je nesmysl - rugby je surový sport, ale naši hoši jsou něžní.

Rebe: Jak to myslíte?
Otto: Podívejte, oni si rádi šáhnou, tak jim v tom nebudu brámit, no ne? Objímání a držení za tričko se stále hodnotí jako faul, ale proč bych to těm klukům nedopřál? Třeba obejmout Baroše nebo ho chytit za zadek, jak se chlapcům podařilo, to je přece hukot.

Rebe: Ano, taky mi to připadalo jako teplárna. Ale co ty ostatní fauly?
Otto: My usilujeme o přehodnocení klasifikace faulů. Zdá se nám zastaralé hrát čistě. Koho zajímá nějaký honění se za merunou? Navrhujeme, aby fauly byly trestány pohlazením po tváři nebo po vlasech. Zdá se mi nefér, že se této odměny dostalo jen Poborskému.

Rebe: Češi si stěžují, že by se jim prohra lépe snášela, kdyby prohráli s lepším týmem...
Otto: Tak jsou lepší, no a co? Mně zajímá jen výhra.

Rebe: Nezdá se vám, že řecký výkon odměněný výhrou je degradací fotbalu?
Otto: Prosím vás, koho zajímá fotbal? Vyhráli jsme.