Rebe

Vždycky jsem se tomuhle rčení o svatbách v dešti smála - no jasně, to vymyslela maminka plačící nevěsty pod plačící oblohou, aby ji utěšila. Jenže když má svatbu někdo, na kom vám záleží, navíc na nádvoří Průhonického zámku, místo nebe je ocelová poklička a sem tam skápne, mezi nadávkami a modlitbami si člověk nakonec ještě rád připomene - prší štěstí.

Dopadlo to dobře, během obřadu se dokonce ukázalo sluníčko, takže jediným vzrůšem byl zvonící mobil maminky ženicha. Focení se už odbývalo mezi průtržemi mračen, ale vlastně se ta svatba moc povedla - na první manželské políbení se smálo sluníčko a pak ještě napršela trocha štěstí.

Tak ať ho máte ještě hodně, Lucko a Vítku!