Rebe

Prý je to obrovská čest. Aspoň to tvrdil Štefan, když se mě snažil ochránit před nervovým zhroucením. No nevím, mně to tak tedy nepřipadá…

Už párkrát jsem si říkala, že jsem po matce zdědila to nejhorší – velikánský nos, úporné bolesti při menstruaci a nesnesitelnou povahu. A teď i tohle – projev na promoci. Může být něco trapnějšího?! No jo, jasně, je to obrovská čest…

No nic, tak vás tímto zvu na svou promoci – celá sláva se odehraje v úterý 21. března v poledne v aule Karolina. Nebojte, mě poznáte – budu ta, co se bude potit u pultíku a přednášet ten totálně trapný projev. Ale budu na sobě mít krásný šaty.

Už jsem na pár promocích byla. A vždycky jsem přemýšlela, jak ten chudák student k povinnosti přednést řeč přišel. Že by referentky losovaly? Nebo woodoo? Mhm, je to mnohem prozaičtější – stačí přijít na studijní zrovna když referentka řeší, koho tím projevem zaúkolovat, a nestihnout dost rychle utéct, když se zamyslí a řekne A co řeč?

Tak přijďte – podporu budu potřebovat. A je to jedinečná příležitost pobavit se na můj účet. Ale nezapomeňte cestou do Karolina vyplenit některé květinářství – na promoci by prý měl člověk dostat nejvíc kytek v životě. Tak ať to za ten trapas stojí!

Vlastně na tom něco bude – Valentýn je tak trochu diskriminační svátek. Vánoce jsou pro křesťany, Chanuka pro židy. Je den matek i den otců. Den studentů i svátek práce. Ale kdy je den nezamilovaných?! No jasně, žádný není. Jako by se předpokládalo, že každý je zamilovaný. Pcháá!

Jasně, každý má někoho rád. Můžu slavit s rodiči, sourozenci, s kamarády a tak. Něco na tom je, když jsem se dneska loučila s dědečkem, řekli jsme si, že se máme rádi, a já si v tu chvíli uvědomila, že ho opravdu mám ráda strašně moc. JENŽE, zamilovaná do něj teda nejsem.

Taky můžu slavit sama, protože trocha sebelásky v dnešním světě nezaškodí. Proč ne, koupila jsem si kupu knížek a krásné šaty na promoci, napustila si vanu plnou voňavých bublinek a večer si třeba otevřu lahvinku vína. Ale medvídka s růžovým polštářkem a nápisem I love you sama sobě nekoupím a říkat mám tě ráda svému odrazu v zrcadle mi přijde ujetý.

Co s tím? Nejspíš nic. Zkrátka, nemůžu mít všechno. Loni jsem měla Valentýna se vším všudy, tak letos zkousnu, že jsem tak trochu diskriminovaná, a budu se těšit na příští rok. A i když se budem tvářit, že Valentýna neslavíme, protože je to hloupý americký vynález k navýšení zisků obchodníků … ty šaty jsou nádherný. A z bublinek mi voní kůže ještě teď.

Krásného Valentýna všem