Rebe

Žaludek jsem měla nervozitou stažený a z trémy jsem nedokázala sníst víc než půlku housky. Šlo mi o hodně. Dopadlo to dobře. Vlastně, velmi dobře. Už zbývá jen promoce, bude ze mě magistra a červeným diplomem si budu lochtat ego asi každý večer před spaním (ve dnech krize asi i víckrát denně). Už jsem v klidu. Já i můj žaludek. Napětí okolo něj se uvolnilo, žaludek se vrátil do původních rozměrů a hlasitě mě upozornil, že je v něm pusto prázdno. Mám hlad, že bych snědla i svoji mámu. Ale mám to!!!

Nezbývá, než poděkovat. Děkuju. Díky moc, vám všem, kteří jste mi projevili podporu – tady, mailem, smskou nebo jste zavolali, když mi nervy tekly nejvíc. Moc mi to pomohlo, tak ještě jednou díky. Můžete si bouchnout šampus na moje zdraví. A na vaše. Až budete potřebovat držet palce vy, stačí napsat.