Rebe

Po docela dlouhý době jsme měla volnou neděli. Ale nakonec nejrozumnější, co jsem zvládla, bylo, že jsem si šla zaběhat. Pak už jsem se jen tak poflakovala. A to ne že bych neměla co na práci. Prostě jsem neměla náladu. A tak jsem nedělní večer strávila u televize u nějakého filmu s Richardem Krajčem. Příběh muzikanta, potácejícího se mezi alkoholem a ničím.

Film celkem nic moc, ale jeden okamžik mě rozezvučil. To když skládal písničku. Vždycky zadrnkal pár akordů na kytaru a zazpíval "A když to vzdám..." Víc nic, dál nedošel. Ale bylo vidět, že verš bude pokračovat. Nejspíš něčím děsně zásadním, jakože "...pohasnou hvězdy, zvedne se vítr a moře vystoupí z břehů, ptáci přestanou zpívat a z tvého oka ukápne slza..."

Nedalo mi to spát. Celou noc jsem si ten verš zkoušela doplnit sama pro sebe.
Nic mě nenapadlo.