Rebe

Byly doby, kdy jsem měla jasno. V tom, co si myslím, čemu rozumím, co chci a tak. V poslední době mi všechno připadá relativní. Což mi taky dost ztěžuje psaní - v noci mě napadne téma, ráno při čištění zubů si to jakž takž sesumíruju, ale když večer otevřu blog, mám najednou pocit, že nemám co říct.

Ale to není jen můj momentální pocit. Dospívám k přesvědčení, že relativní je zkrátka kdeco. Vlastně i já - ve středu mi jeden kluk řekl, že jsem tlustá, v pátek zase jinej, že jsem hubená. A já si v neděli říkám, co je jim sakra do toho.

No nic. Začnu teď ještě trochu víc pracovat a třeba se mi vyjasní. A když mě napadne něco RELATIVNĚ rozumného, hodím to sem. Výhledově

Dneska v noci.
Nejdřív se zdálo, že prší. Na okně autobusu zůstávaly dlouhé cestičky a dlažba se vlhce leskla. Ale pak jsem si jich všimla. Sněhových vloček na konečcích vlasů. Byly maličkaté. A když jsem na ně dýchla, hned zmizely.
V tu chvíli mi to připadalo jako metafora.

Ráno jsem si uvařila silný kafe a kolem krku omotala oranžovou šálu. Je zase sucho.