Rebe

Včera jsem do rukavic chytala vločky, dneska jsem zmokla. Když jsem se večer snažila najít alespoň poslední zbytky závějí, které jsem včera pracně hrabala s chodníku, napadlo mě - počasí je jako chlapi. No vážně, ještě včera mi říkal, že mě miluje, dneska mu nestojím ani za odpověď na email. Ale zase, v televizi říkali, že od zítřka bude opět mrznout. Kdo ví?

Je to vážně hnus - světelnými řetězy přeplácanej každej barák v centru, lehce zpomalený koledy jako horký karamel vytékající z repráků každýho krámu nacpanýho plyšovýma santaclausama a vůbec fůrou prvoplánových blbin za trojnásobek až pětinásobek reálné ceny. Puberťáci si na hlavy dobrovolně navlíkaj červený čepičky s blikajícíma okrajema a děti zas blikají čelenkama s čertovskými rohy. Dospělí utrácej svoje výplaty až do června a všichni jsou totálně vyčerpaný, ale snažej se předstírat, že se před svátky klidu a míru snaží být jiní, lepši... Pchá!

No dobře. Uznávám. Zase mě to dostalo.
Šla jsem přes Ovocný trh, pod nohama mi křupal čerstvý sníh, v jedný ruce jsem držela kelímek s horkým kafem a do druhé chytala vločky - vážně je každá jiná! Do nosu mě štípal mráz, vedle mě výskala děcka bruslící na kluzišti pana Oskara a z Myslbeka zněly koledy. V očích se mi odráželo sváteční osvětlení obchoďáku a já se najednou musela začít usmívat. Jako kdybych se těšila, či co...
Vánoce jsou tady!