03.11.05
Nesuď a nebudeš souzen
Říká se to. A já se tím snažím řídit. Snažím se nemít předsudky, nehodnotit lidi podle prvního dojmu, hledat motivy nepochopitelného jednání a hlavně - neodsuzovat. Někdy to opravdu není snadné. Ale dala jsem si závazek, že budu mít ráda všechny, kteří mi neublíží tak, abych měla důvod k opaku. A že se budu snažit mít pochopení pro ty, kteří to udělají. Vím, že to asi zní naivně a banálně. Ale většinou se mi to daří.
Zvláštní ale je, že místo aby i ostatní nechali na pokoji mě, stále více lidí má pocit, že má právo mě hodnotit, soudit a odsuzovat. A je úplně jedno, jestli je to za to, co dělám, co říkám, s kým chodím nebo jak vypadám. Jsou i tací, kteří si na mě udělají názor po přečtení půl věty z tohohle blogu.
Jenže - víte co? Odsudek některých lidí mě opravdu mrzí. Ale u těch ostatních - klidně si o mě myslete, že jsem blbá, namyšlená či bůhvíjaká. Ostatně, jak říká můj bratr, obstát v tom není snadné. Konkurence je obrovská.