09.05.04
Abych nezapomněla!
Brášku jako já nemá každý, tak se musím pochlubit. Jasně, důležité je, umět přesně říct, co chci. Ale ne každý má někoho, kdo plní velká přání...
Řím
Tři dny v Římě. Spousta námětů k psaní, řeklo by se. Jenže já nemám slov. Obyčejně při hodnocení těchto dnů slastně vydechnu a šťastně se usměju. Mám-li to verbalizovat - NÁDHERA. Slovo, které to ale ani zdaleka nevystihuje.
Modré nebe s fotogenickými obláčky a sluneční paprsky.
Krásný den s milým, pozorným a něžným mužem, žádné hádky ani výčitky, jen spousta lásky.
Dýchající historie a pulzující současnost, radost i melancholie, vonící azalky na Španělských schodech.
Italská pasta a zmrzlina místo oběda.
Mužské úsměvy a lichotky u fontány di Trevi.
Ranní opar a večerní letadlo nad hlavou, volání dálek a lákání domova.
A ještě mnohem víc...
Až to strávím, dodám sem pár fotek.
