Rebe

Fascinují mě marektingové triky typu Tři za cenu dvou, výhodné rodinné balení, duopack a podobně. Experti jsou v tomhle zejména Tesco a Delvita. Jejich cenová strategie se drží hesla Nechci slevu zadarmo. Jak si jinak vysvětlit, že džus s 10% zdarma stojí o čtvrtinu víc než ten bez nich?
Takových příkladů je spousta, ale doopravdy mě rozezlil poslední nákup vložek v Tescu. Jedno balení stojí 29,90, dvojité balení stojí 69,90. To si snad spočítá každý trubka, že se mu to hoodně nevyplatí.
Milé Tesco, měla bych skvělý reklamní slogan - 6 za cenu 9. Co vy na to?

Miluju Matějskou. I když jsem si jí jako malá moc neužila - moji rodiče ji nesnáší. Chodil tam s náma táta a svou averzi ke všemu, co se točí nebo houpe, řešil tím, že nás nejprve nakrmil párkama a cukrovou vatou a pak řekl, že po párcích a cukrové vatě přece nemůžeme na horskou dráhu. Takže jsme chodili jen na houpačky a do domů hrůzy.
Když jsem dorostla a dělala vedoucí, chodila jsem na pouť s dětma. Musela jsem je sice pořád hlídat, ale já byla zodpovědná, takže jsem na atrakce chodila s nima. Tehdy jsem si poutí užila asi nejvíc, pak to bylo horší - moji kluci poutě nesnášeli a tak jsem neměla s kým na poutě chodit.

Pak se mi oženil bratranec. Došlo mi, že se blýská na lepší časy. No jasně, když se ožení, bude mít dítě. A protože celá rodina poutě nesnáší, stanu se pouťovou tetou.
Musela jsem čekat další tři roky, než přišel potomek a další tři roky, než dosáhl věku, kdy už jsou ochotni mi ho (teda ji) půjčit. Bylo schváleno, že půjdeme na pouť a malá se už nemůže dočkat. Jen co se oteplí...

A v tom je právě háček. Pořád je zima jako na sibiři, jediný týden, kdy bylo teplo, byla Veronika na horách. Teď navíc začalo i pršet. A pouť končí v pondělí.
No dobře, já klidně počkám na příští rok. Od narození dalšího prcka, Martínka, je jasné, že mám vystaráno aspoň na patnáct let. Jenže Verunka všem vykládá, že spolu půjdeme na pouť a nemůže se dočkat. Co jí mám říct? Zas..ný počasí.

Zebra má černé a bílé pruhy. Žádné šedé, už vůbec ne růžové nebo třeba zelené. A stejně tak vidí svět i naše média. Od Mladé fronty po Blesk, od České televize po Novu - svět je podle nich černobílý. Buď jsi pro útok na Irák, nebo proti němu. Židé jsou oběti a muslimové jsou teroristé. Děti jsou agresivní. Podnikatelé jsou tuneláři.

Už si na to zvykám. Ale v souvislosti s protipotratovým zákonem se mě rétorika médií dost dotýká. Podle našich médií se totiž lidé dělí na odpůrce potratů a na jejich zastánce. Nejsem odpůrce potratů, naopak jsem proti jejich zákazu. Uráží mě ale, když o mě někdo mluví jako o zastánci potratů. To si jako představují, že lidé jako já si před spaním prohlížejí obrázky embrií po potratu, snídají dětské nožičky a na dovolenou jezdí na potratové kliniky?
Pokládám potrat za krajní řešení jinak neřešitelné situace a odmítám ženě upřít právo se pro něj rozhodnout. Pro mě je to ale možnost nepřijatelná a na potrat bych nešla. Opravdu jsem zastánce potratů?

Ženy prý deprimuje pohled na modelky a chtějí, aby se v reklamě objevovala normální těla. Sice nevím, proč by mě měl deprimovat pohled na modelky, ale OK, proti normálním tělům v reklamě nic nemám. Jen mám asi o dost jinou představu, co je to normální. Podle mě je to tělo konfekční velikosti 38-40, s ňadry B až C. Zkrátka a dobře, ne žena s nadváhou, ale ani vychrtlina, prsa standardní velikosti.

Zcela jinou představu normálního těla má firma Dove, která rozjíždí reklamní kampaň "s normální ženou pro normální ženy". Ta jejich normální žena je skoro dvoumetrový mastodont velikosti 44 s ňadry typu GaGarin (čti GG, tedy největší velikost, co se vyrábí).

Tak nevím, ale zdá se, že nikdy nebudu mít ideální postavu. Dřív jsem byla moc malá a tlustá, teď jsme zase moc malá a vychrtlá. Co ovšem zůstalo, je hodnocení mého poprsí - teď už ovšem není pouze "malé" či "tak akorát do ruky". Z mého poprsí se stala přistávací dráha. Do podprsenky GG bych si totiž mohla nacpat i spacák...

Tak teď říkáme našemu kocourkovi Sněhurkovi. A taky Kulhánek nebo Pajda. Ten trubka si totiž někde zranil tlapičku, takže přišel o kus prstu, a teď má celou tlapku zafačovanou, takže vypadá jako ... hokejka. A tak trávíme volný čas na převazech a dvakrát denně se mu při řeckořímském zápase snažím do tlamičky vpravit antibiotika.
Sněhurák začal nesnášet doktory, protože si při každé návštěvě fotí jeho nohu, ale že by si ho vyfotili i s ksichtíkem, to je ani nenapadne. Takhle se zkrátka nikdy neproslaví...