Rebe

Miluju jaro. I když je jasné, že se ještě ochladí, už to nemůže dlouho trvat a bude teplo pořád. Jaro není jen nový život a naděje - jaro je jistota, že každé ráno vyjde slunce. Celou zimu o tom můžu pochybovat, ale na jaře ne. Na jaře je to jisté. Proto ho miluju.
Abych si jaro pořádně užila, mám svoje jarní rituály.

Dát si zmrzlinu v ovocňáku na Václaváku nebo ve Světozoru.
Zatancovat si v Lindtově pasáži.
Vypít si na Střeláku ovocný koktejl a máchat si přitom nohy ve Vltavě.
Dát si palačinku s čokoládou.
Vyrazit jen v tričku s krátkým rukávem a číst si v parku na trávě.
Koupit si střevíčky na podpatku, které si celé léto nebuju, protože z nich bolí nohy.
Koupit si sněženky a zasadit do truhlíky kytky na léto.
Umýt okna a vyprat záclony.
Přejíst se vitamínů a setřepat ze sebe únavu.
Neztrácet náladu.
Zamilovat se.

Ještě mám resty, ale dost už jsem zvládla. Jaro je tady!

Kdy jste se naposledy dívali na věci s nadhledem? A kdy jste se naposledy podívali na své město z nadhledu?

Já dneska. Svítilo sluníčko, foukal vítr, bylo vidět na kilometry daleko a já stála na věži Staroměstké radnice a koukala na Prahu z ptačí perspektivy.
V tu chvíli mi došlo, že je mi úplně jedno, když někdo Prahu pomlouvá. Neví, co mluví. Mně ta nádhera skoro vehnala slzy do očí.

Nevím, jak může někdo tvrdit, že Sex ve městě je hloupý seriál. Mně připadá ohromně poučný. Tuhle jsem se třeba dozvěděla, že existuje povolání "model na robertky". Přijde mi sice podivné, že se tím někdo živí, protože podle mě stačí jeden odlitek, ale dobře.
Jen se od té doby nemůžu zbavit otázky, jestli takové ty legrační tenoulilinké robertky, co vypadají jako dietní párečky, mají taky přírodní předobraz...

říká chlapeček, který si po kakání neutírá zadeček a rovnou natahuje kalhoty, v televizní reklamě. Jeho maminka však zná řešení - smradítko na toaletu, na kterém se zmáčkne ťuflík a ono to krásně zavoní. Možná tak v televizní reklamě...

Matka reklamě podlehla a vonítko pořídila. Poprvé jsem se s tím setkala, když jsem šla na záchod chvilku po prvním vyzkoušení. Bohužel jsem se poprvé nadechla až ve chvíli, kdy už nešlo utéct dost rychle... Cesty dýchací se mi zahltily aerosolem, který v jediné vteřině podráždil celou trubici a vyvolal záchvat dávivého kašle. Od té doby si dávám pozor, abych nešla na záchod poté, co někdo použil vonítko.
Jasně, ono to po nějaké době vyčichne. Ale to přírodní zápach taky, že.

Asi tak po měsíci mě přestalo bavit čekat, jestli seznam náhodou neodstraní problémy, které mají jeho uživatelé při přístupu ke svým mailovým schránkám, a otrávilo mě dostávat jeden mail celý týden znovu a znovu. A tak jsem se rozhodla dezertovat a založit si domeček jinde.
Čekalo mě však skandální odhalení. Uživatelské jméno Rebe si už kdosi zaregistroval, čímž mi znemožnil užívat adresu s mým jménem. Připadá mi to skandální. To je, jako kdyby si někdo nechal posílat dopisy na adresu našeho domu a já si musela poštu vyzvedávat ve Strašnicích. Hanba!

Při brouzdání světem internetu jsem pak ještě zjistila, že firma nesoucí mé jméno vyrábí košile a že když si Italové do vyhledávače zadají rebe, jako první se jim objevím já. Dokonce si můžou přečíst, že je to blog o tom, jak to vidím já. Česky, pochopitelně.

Už několikrát jsem slyšela soutěžící v soutěži Česko hledá superstar žehrat, že porota je děsně přísná. Po včerejšku se musím opět ptát - PŘÍSNÁ?? Dám příklad - jak "skvělé" byly taneční pohyby řidiče zpívajícího píseň Petra Muka, mohl vidět každý, kdo se ještě před koncem písničky stihl přestat smát a vylézt zpod pohovky. I některé to "trochu to neladilo" bych asi nazvala jinak.

Nechci soutěžící kritizovat ani se jim vysmívat. Klobouk dolů, fakt je, že já bych to tak nezazpívala. Ale fakt taky je, že já se nepřihlásila do Superstar. Takže přestože si připadají jako hvězdy, když zpívají falešně a porota jim to řekne, není to kruté. Kruté je to, co si o nich před televizí říkají diváci. Tak by jen měli být rádi, že musí poslouchat akorát porotu.

Hláškou večera ovšem bylo - Ty prý umíš strašně moc cizích jazyků. Kolikrát jsi člověkem? TŘIKRÁT!
Uhh.