Rebe

Před dvěma týdny jsem se zmínila, že mi začíná pedagogická praxe. V pátek jsem ji slavně zakončila, takže je čas, abych to trochu zbilancovala.
Bylo to fajn. Učení je ohromně zajímavá a tvořivá práce. Člověk se může sebelíp připravit, ale stejně musí improvizovat a rychle reagovat, protože děti zvládnout hodinu během několika minut totálně vykolejit. Stačí jedna otázka a učitel připravený na větné členy musí najednou vysvětlovat psaní předpon s a z.
Legrační taky je, že nikdy nevíte, co čekat. Divocí a drzí deváťáci, ze kterých jsem po náslechu měla osypky, byli při další hodině třída snů - aktivní a pracovití. A na další hodinu přišli rozjetí po školním výletě a celou hodinu otravovali. A sedmáci pak učivo, které jsem chtěla probírat celou hodinu, pochopili během deseti minut.

Fakt je, že si ale nedovedu představit, že bych se tak mohla živit. Bavilo mě to, to jo. Ale po dvou nebo třech hodinách jsem byla úplně mrtvá a zralá do postele, představa, že bych měla učit další tři hodiny, mě ani trochu nelákala...

A pokud jde o děti, nezdálo se mi, že by byli nějak horší než jsme bývali my. Jasně, tyhle děti už nebudou celou hodinu rozebírat suché věty z učebnice a nenechají si nadávat od zakomplexované pánčelky. Ale stačilo se k nim chovat slušně, zahodit učebnici a nechat je opravovat a rozebírat novinový článek, a na konci hodiny ani neslyšeli zvonění.

Děti se změnily. To je jasné, změnila se doba, změnili se všichni. Problém je, že se nezměnila spousta učitelek. Jistě, škola nemůže suplovat rodinnou výchovu. Ale může se k dětem chovat slušně. Možná pak některé problémy zmizí...

Dovolím si slova klasika lehce obměnit a volám: Království za lék proti aftám!
Je to moje tradiční podzimní a jarní trápení - pusa plná aft, takže jsem jak z reklamy na lepidlo na zubní protézy - nemůžu jíst, nemůžu se smát, navíc teda nemůžu ani pořádně mluvit, ani si čistit zuby, někdy nemůžu ani spát, protože na zádech to neumím a když si opřu tvář o polštář, afta se opře o zuby... Kdo to zná, chápe. Pokud zná o někdo lék, budu mu do smrti vděčná.

Já už vyzkoušela snad všechno - mastičky, vodičky, desinfekce, výplachy, vitamín B a spoustu jiných vitamínů, bylinkové obklady. Jednou mi zubařka aftu potřela nějakou sloučeninou, která ji prý do tří hodin vyžere. Nevyžrala a aftu jsem měla ještě týden. Jednou jsem se ve chvíli nejvyššího zoufalství pokusila aftu obrousit zubním kartáčkem. Třikrát jsem málem omdlela, než jsem to vzdala. Efekt byl jen ten, že se mi udělaly další tři.

Pomoooc!!

Původně jsem požadovala, aby všechny fotky byly před zveřejněním vyretušovány - znáte to, prsa Angeliny Jolie, nos Karoliny Kurkové a zuby Nicole Kidman. Jenže bratr se rozhodl pro zkušební provoz s následnými úpravami. Tak jsem rezignovala. Jak ho totiž znám, v době, kdy se k úpravě fotek dostane, budu už nostalgicky vzpomínat, jaká jsem bývala krásná a hubená.

No nic, jestli chcete, juksněte se na to. Zatím tam jsou fotky z dovolené v Rakousku a Martínkových krtin. Martínek je náš mrňavej synovec, kterému jsme minulý týden dělali sudičky. Krtiny jsem to nazvala já - vlastně to nebyly křtiny, ale tak trochu byly. A navíc miluju krtečka, takže krtiny

PS: V popisce k jedné z krtinových fotek jsme si o 910 míst fandili. Jsme rodina s 9479. nejčastějším příjmením v této republice. Ale protože ve statistice ještě Martínek určitě není, třeba jsme o pár míst poposkočili...