Rebe

Tak já vám teď něco řeknu. Ale je to děsněj tajem, tak to nesmíte nikomu prozradit, protože von by mě pak měl hrsti. A to by byla taková nepříjemná věc, jak říká pan ředitel.
Miluju Báru Hrzánovou. Mám ji ráda už dlouho, ale od včerejška je to můj úplně největší hrdina. I větší než Vinnetou, rudý bratr, i větší než Dalibor, a toho mám teda ale fakt moc ráda, i větší než Budžes, protože to nebyl ani indián, ani partyzán, dokonce ani blbej komunista to nebyl, protože von vůbec nebyl, jak jsem zjistila v čítance pro čtvrtý ročník. Bára Hrzánová je prostě úplně nejlepčejší.

Každý, kdo včera pohrdl zábavou komerčních stanic a přepnul na Budžese, ji už určitě taky miluje, ale ne tak jako já, protože pro mě je teď úplně největší hrdina. Protože ona měla spoustu nepříjemností, ale vytrvala a všechny je překonala. Jako já, protože jsem malá, ošklivá a tlustá. Takže do sebe můžu cpát jenom sníh - ten můžu, protože ten není ani trochu sladkej. Ale jsou lidi, kteří si o ní myslí, že ona je ošklivá. Já se domnívám, že oni musí mít moc hloupé rodiče, samé horníky, dělníky nebo komunisty. Ale úplně nejhloupější by bylo, kdyby za tuhle roli Barča tu Thálii nedostala. Nikdo si ji nezaslouží víc!!
Kdo jste Hrdého Budžese neviděli, máte co dohánět!

V pátek jsem naběhla do Univerzitního sportovního centra, abych se stala součástí výzkumu k diplomové práci tělocvikářky Míši. Úplně nevím, o co vlastně jde, každopádně pro nás to znamenalo hodinu orientálního tance, kterému po první lekci říkám sádlemvrť. Slečna Míša tvrdila, že některé figury se lépe dělají plnějším dívkám, tak se těším, že konečně budu za hvězdu.

Řeknu vám, že je to fakt legrace. Zatím jsme dělali izolované pohyby pánví - to znamená kolečka či osmičky a pak takové ty neslušné pohyby, kdy se podsadí pánev a zadek se tlačí dopředu... Pak izolované pohyby hrudníku, což znamená jakoby se omotávat kolem sloupu, pak izolované pohyby hlavou (pamatujete na bimbam ve školce, ruce tvoří zvoničku) a na závěr ladné pohyby rukama. Vzhledem k tomu, že většina z nás se přitom tvářila jako při tlačení na záchodě, odhaduju, že kombinování izolovaných pohybů do ladného celku bude ohromná bžunda.
Tak jen doufám, že si mě slečna Míša vybere

Škodolibci už se smějí - tenhle týden mi začala praxe. Učím češtinu v sedmičce a devítce na základce v Praze 4. Včera jsem byla dvě hodiny na náslechu a dneska to začalo naostro. Dvě hodiny češtiny v devítce.

Přežila jsem to. Dokonce musím přiznat, že se mi to líbilo. I když o poznání víc mě to bavilo ve třídě, před kterou mě fakultní učitelka varovala a ze který jsem po včerejším náslechu měla hrůzu. Ale byli skvělí, sice divocí a pořád jsem s nimi musela diskutovat, ale spolupracovali, snažili se, dokonce jsem rozpohybovala i kluka, který se chystá na učňák a čeština ho nebaví. Ke konci hodiny už se hlásil a vyřešil i věty, se kterými si ostatní nevěděli rady. Asi jsem pedagogický génius...

No, tak horké to asi nebude. V áčku reagovali na zprávu, že je budu učit zase ve čtvrtek Cože, to vás jako ještě budeme mít?
Budete, milánci, já vám ukážu! A už si brousím zuby na sedmáky.