Rebe

Ač by to tak mohlo vypadat, se zpíváním nemá můj příspěvek nic společného. Bude o hraní v reklamě. A tou hvězdou měl být náš kocour Bert. Scénář byl jasný - paní z castingové agentury přijdou, natočí si Bertíka, jak se mazlí s mámou, my řekneme, jak je to skvělý a jak mu chutná whiskas a pak se Bertík vrhne na misku s whiskasem. A agentura si ho vybere, on bude slavný a vydělá na žrádlo pro všechny naše kočky na celý rok.

Bert nám ale dokázal, že je osobnost a naše plány mu můžou být fuk. Obyčejně tráví celý večer doma na gauči. Onoho dne se ovšem celý den doma ani neobjevil. Tak jsme usoudili, že ho nahradí Sněhurka s Donatelem, naši mazlíčci. No, to nám už asi těžko někdo uvěří, že jsou to naši mazlíčci, protože se k nám odmítali přiblížit a na jakékoli pohlazení reagovali jako na ránu elektrickým proudem. Pak přičuchli k whiskasu a zdrhli.

Další den se Bertýsek vrátil domů a pořád se chtěl mazlit. A prcky jsme od žrádla nemohli odehnat. Co dodat. Asi doma nebudeme mít hvězdu. Ale pro mě jsou ti prevíti superstars i tak.

Spojené státy mají nový skandál. Lidé protestují, vláda zřizuje vyšetřovací komise a televize se omlouvají a plánují vysílat přímé přenosy se zpožděním, aby stíhaly cenzurovat. To vše kvůli odhalenému ňadru Janet Jackson. Prostě se stala nehoda a kostým nevydržel. Objevily se spekulace, že to byl úmysl, ale každý, kdo to ňadro viděl musí souhlasit s mým názorem, že něco takového se úmyslně neodhaluje.

Jen si říkám, štěstí, že nepovolil poklopec Justina Timberlaka. To by asi američané museli zakázat rovnou celý Superbowl a Justina dát na seznam hledaných teroristů.

Nová má nový soutěžní pořad - Česko hledá Superstar. Viděla jsem asi posledních patnáct minut prvního dílu, ale jestli to takhle půjde dál, mám nový oblíbený zábavný pořad a Ondřej Hejma bude bavičem roku.

Upřímně řečeno, ten pořad se hodně lišil od mých představ.
Myslela jsem, že se přihlásí tisíce talentovaných lidí a porota se bude dohadovat, koho vyhodit, protože všichni postoupit nemohou. Místo toho jsem viděla přehlídku nedostatku sebekritiky, přehnaného sebevědomí a chvastounství. Začal to mládenec, ke kterému by mi víc než sako seděl růžžžový svetřík (tím nechci říct, že působil jako gay, ale jako zženštilé plyšové zvířátko), a který si z odmítnutí poroty dělal legraci -Tak já prý neumím zpívat, já! Z úst Karla Gotta bych to možná vzala, ale od kluka, co v Semaforu hraje psa pod gaučem?
Vrcholem byl ale mládenec, který si vybral písničku od Těžkého pokondra a ani nerozuměl textu, takže zpíval šopan místo šopák, jeho Paprikám to pálí odbourala celou porotu. To by mu ovšem porota nejspíš odpustila, ale že neuměl zpívat a měl vadu řeči už ne. Soudě podle toho, jak jeho maminka pak na baru plakala, asi si nevšimla, že její miláček neumí vyslovit r, ř ani sykavky...

Abych jen nekritizovala, přišel i opačný šok. A to poté, co začala zpívat holka, která ztratila hlas, ale přesto se rozhodla zazpívat. Ona sebekriticky přiznala, že její hlas nezní. Já bych kvůli takovému hlasu vraždila.

Myslela jsem si, že tahle soutěž není pro lidi jako jsem já - hoří klidně zazpívám, ale těžko se trefím do stejné tóniny jako hasičský vůz, takže superhvězda ze mně asi nebude. Jak jsem tak viděla první díl, klidně jsem se mohla zúčstnit. Ale nelituju. Rozhodně se chystám soutěž sledovat. A vám radím totéž - tenhle pořad slibuje velkou zábavu. Na účet lidí, kteří si za to mohou sami.

Superprogram, soutěžní hra TV Nova, mě původně nechala úplně v klidu. Neviděla jsem v tom nic skvělého, odeslat spoustu smsek s kódy a možná něco vyhrát, přišlo mi to jako dost drahý špás. Ale když jsem se dozvěděla, že dárek získá každý, kdo nasbírá 2500 bodů, a za novou pojistku jsem jich právě tolik dostala, zapojila jsem se.
Očekávala jsem nějakou totální blbinu, plyšovýho psa Nováka nebo zajíce Zazu, i když mi vrtalo hlavou, že slibují dárak v hodnotě čtyř stovek.

Dárek přišel tento týden - videokazeta "s tím nejlepším z TV Nova". Jinými slovy by se to dalo nazvat - Cosenevešlodosilvestraavšechdalšíchrádobyzábavnýchpořadů shvězdamičeskéhošoubyznysu 957. Přišlo mi neslušný tu kazetu rovnou přehrát a tak jsem se na to podívala - neuvěřitelné! Po scénce, kdy si Bohdalová omylem místo řemeslníka objedná gigola Šípa a vede s ním "vtipně" dvojsmyslnou konverzaci, se šokovaný rozčiloval Labuda nad autem rozsekaným sekerou a pak si Gott s Novotným hráli si na Lauera a Hardyho tak, že si rozmazávali vajíčka po obličeji.
Tak jen žehnám své lakotě, která mi zabránila pustit se do hry Superprogram naplno a utratit smsky za další podobné dárky.

Btw. může mi někdo vysvětlit, jak dlouho ještě bude Nova slavit 10. narozeniny? Mám pocit, že vznikla někdy v únoru, ale slaví od začátku roku. To nás bude "obdarovávat" celý rok? Asi už je to out slavit narozeniny v den narození...

Myslela jsem si, že takové autobusy už u nás nejezdí. Byla jsem naivní.
Věděla jsem, že o víkendu má být pěkná zima, proto jsem si zabalila spoustu teplého oblečení. Do autobusu jsem si oblékla jen manšestráky a triko, abych se moc nezpotila. Že to byla blbost mi mělo dojít už když měl autobus zpoždění. Ale vysvětlení, že mu zamrzly dveře mě nevarovalo. Ještě když jsem rychle nakládala, abych co nejdřív byla uvnitř a kdosi prohodil, ať se moc neženu, že uvnitř je stejně jako venku, nechápala jsem. Pak už jsem pochopila rychle, proč jsou okna zamrzlá a všichni i uvnitř sedí v bundách, čepicích a rukavicích a proč se někteří vrací do batohů pro další vrsty. Tedy, ne že by ten autobus netopil vůbec. Jenže teplý vzduch k nám hnal jen klimatizací, tedy těmi pidiotvůrky nad sedadly. Největší zima byla vepředu, kde seděl bratr a řidič. Škodolibě jsem to oběma přála.

Když jsme stavěli u motorestu v Kratinohách, měla jsem chuť jít si stopnout nějaké vytopené auto a vrátit se domů. Nakonec jsem ale musela uznat, že venku je ještě o něco větší zima než v autobusu. A tak jsem vytrvala a nechala se odvězt do hor. Stálo to za to, bylo nádherně, na sjezdovkách byl prašan a jezdilo se krásně. Jenže dobrodružství ještě nebyl konec.

Snad ani nebudu popisovat, že jsme odpoledne nasedli do vymrzlého autobusu, který nás měl odvézt do vyhřáté ubytovny. Odvezl, ale topení na pokojích bylo ledové. Tento problém jsme bryskně vyřešili odchodem do hospody. Ale to, co nastalo ráno, jsme tak rychle vyřešit nedokázali.

V devět jsme měli odjet na další den lyžovačky do Čenkovic. Za deset devět ale z řidiče vypadlo, že poddimenzoval množství fridexu a autobus zamrzl. Zalezli jsme zpátky do postelí a chlapi se vydali řešit problém - pod trubky naskládali dvouplotánkové vařiče, na motor foukali fénem a hlasitě si fandili. Celkem dobře vypadal nápad počkat, až autobus ohřeje sluníčko. Bohužel záhy vyšlo najevo, že parkujeme na severozápad od domu, tedy v místě, kam stín sahá až do pozdního odpoledne.
Řešení bylo jediné - popadnout lyže a vyrazit k vleku v nedaleké vesnici. Pět kiláčků dalo zabrat, ale stálo to za to, krásně jsme si zajezdili. V půl třetí jsme volali řidiči, jak je na tom, protože ve čtyři jsme měli být v asi dvacet kilometrů vzdálených Čenkovicích. Řekl: "Zavolejte za hodinu, to už snad budu vědět víc."

Nakonec to dopadlo dobře. Ve čtyři nastartoval, naložil nás u hospody, dovezl do chaty, kde jsme se převlékli a naložili věci, a dojeli jsme do Jablonného, kde už na nás v hospodě čekali běžkaři. Sice s dvouhodinovým zpožděním a zmrzlé na kost, ale přece nás pak tento autobus dovezl domů.

Jak už jsem psala, víkend na horách byl nádherný. Nebe modré, slunce svítilo jak o život, na sjezdovkách vrstva prašanu, na kterém se krásně řezaly oblouky a fronty u vleků snesitelné. A protože jsem berušce nechala nabrousit hrany, rychle jsem zapomněla na všechny trable.

Měla jsem vědět, že pýcha předchází pád a trochu se krotit. Jenže jsem se do snowparku fakt těšila a když bylo tak krásně, chtěla jsem si pořádně zařádit. Trochu jsem se rozskákala a pak tradá na největší skokánek.
Ten skok byl dokonalý - chytla jsem prkno za zadní hranu a otočila se o sto osmdesát stupňů. Bohužel jsem nezvládla dopad a v rotacích pokračovala i po kontaktu se zemí. Metala jsem kotrmelce a zárověň válela sudy a při tom ještě myslela na to, abych si nevyrobila vrtulovou zlomeninu. Povedlo se, já i beruška jsme vcelku. Ale můj krk se vzbouřil. Takže teď mám kolem krku krunýř a místo učení latiny polykám prášky proti bolesti. Mrzí mě, že jsme v neděli nemohli do Čenkovic, chystala jsem se s instruktorem do U-rampy. Třeba bych pod odborným vedením dopadla líp. Ale nevadí, za měsíc jedu do Alp a tam ty doskoky dopiluju.

Během víkendu jsme s otcem vybourali díru do stropu a protáhli kabel. Sice budu asi ještě dlouho z oblečení vyklapávat prach (bylo to trochu divočejší, než jsem čekala), ale hlavní je, že už můžu být zase online na svém notebooku. A taky mi konečně zase funguje Icq.

Toho hned využil jakýsi Tony a zapředl se mnou konverzaci. Bylo to docela fajn, prý je instruktor potápění v Turecku, tak jsme si příjemně pokecali. Bohužel jen do chvíle, kdy mě požádal o fotku, protože je na mě zvědavej. Rozhodla jsem se být upřímná a přiznala, že žádnou fotku nemám, protože při pohledu na mě fotografové umírají a čočky praskají, zkrátka jsem malá, tlustá a ošklivá. A pak že na vzhledu nezáleží - Toni už se neozval!

Už několik let po sobě po Vánocích přijde tání. Jako malé by mi asi vadilo, že roztál sníh. Ale teď jsem za vůni jara ve vzduchu vděčná - dodává mi naději, že jaro určitě zase přijde. Už se ho nemůžu dočkat...

Uznávám, není úplně správné přivlastňovat si cizí zásluhy. Správně bych měla napsat máme mistry. A nebo měli jsme. O čem je řeč? O českém animovaném filmu. Každý, kdo viděl první díl nového seriálu Mistři českého animovaného filmu, který šel v neděli před obědem, mi musí dát za pravdu. A to nás ještě čeká dalších 42 dílú! Nevím, proč se dneska točí ty umouněné pohádky s levnými kostýmy a v ošklivých kulisách. To se radši podívám na krtečka.

Ostatně, krtečka mají na aktovkách i děti v Německu, prý se proslavil i v Číně. A Ajeťáky dávají v Holandsku pod názvem Co se děje u sousedů. A na konci každého dílu ti blbísci řeknou: "Jak se říká v Čechách - A JETOOU."

Tohle nechápu. Každej gauner v tomhle státě, ať už je to zloděj od benzínky, pedofil znásilňující malé chlapečky nebo hromadný vrah, zkrátka každý se může odvolat proti rozsudku. Ale manželé, kteří byli napadeni a surově zmláceni ve svém bytě, se nemůžou odvolat, když násilníci odejdou jen s podmínkou.

Myslím, že v tomhle případě je úplně jedno, kdo měl jakou barvu pleti a co za celým případem stojí. Člověk, který napadne ženu, člověk, kterého od útoku dlažební kostkou neodradí ani to, že je těhotná, člověk, který se vloupá do cizího bytu jen proto, aby mohl pořezat a zmlátit jeho majitele, patří za mříže.

Nemůžu zařídit, aby za ty mříže skutečně šli, ani na to nemám právo. Ale mám právo vyjádřit nad nimi pohrdání. Kluci, pokud si myslíte, že jste zmlátili spodinu společnosti, která si za svůj tmavý obličej nic jiného nezaslouží, pletete se - spodina společnosti jste vy. Ten, kdo si myslí, že je kvůli blond vlasům něco lepšího, může být rád aspoň za ty vlasy - jsou na něm zřejmě to nejchytřejší. Většina Romů má sice vlasy i pleť tmavou, ale umí používat mozek, víte?