Rebe

Nikdy jsem ze zubaře strach neměla. Asi to bude tím, že mi pokaždé pochválil zdravé zoubky, maximálně odstranil zubní kaz za předními zuby.
Ode dneška se všechno mění! Ode dneška budu k zubaři chodit se svírajícími se útrobami. Může za to změna doktorky. Dneska jsem u ní byla poprvé.

Nejdřív zhodnotila stav chrupu. Nevím, co ta čísla znamenala, ale pokud to byly známky jako ve škole, vidím to tak na dostatečnou.
Pak škrábla do plomby a usoudila, že to vyvrtá znovu a jenom provizorně zacementuje. Nevim, jestli může kaz prolézt až do nosní dutiny, ale podle toho, jak hluboko mi vjela vrtačka, zjevně může.
Potom přišlo odstraňování zubního kamene. Tahala ho hluboko zpod dásní, takže jsem po zbytek dne plivala krev.
Pak mě učila technice čištění zubů, která nejlépe odstraňuje zubní kámen. Z modelu přitom zuby odlétávaly na všechny strany. Teda, jestli mě čeká tohle...
A nakonec usoudila, že za problémy se zubním kamenem může to, že mám ve spodní čelisti zuby moc nahuštěné. To prý budeme muset vyřešit. Nejspíš chirurgicky - ?!??!!!

Tak mi říká bratránek před svými kamarády. Znamená to Kontejner Zla. Inu, tomu se říká rodina, soudržnost, vlastní krev...

a hodně hluboko jsem chtěla zalézt, když jsem zjistila, jak naivní byla má představa, že jsem na svém blogu úžasně anonymní. OK, všimla jsem si, že je dole moje občanské jméno, ale vždycky jsem si říkala, že to ocení jen moji přátelé, ostatní nad tím můžou leda tak pokývat hlavou. Ale ouha.

Už bych si měla pomalu zvyknout, že na naší katedře mají všichni sloní paměť. Že si mě pamatuje profesor historie, u kterého jsem dělala zkoušku, to chápu, ale že si mě pamatuje sekretářka, to mi hlava nebere. Právě ta v pátek okomentovala můj zápis o školní exkurzi. Nejdřív jsem se zasmála té vzpomínce, ale pak mi začala v hlavě šrotovat kolečka, kde jsem o tom vlastně psala. No jasně, jenom tady. Zvládla jsem rozdýchat, že to našla i že to četla. Ale že si i skoro po roce pamatuje, že jsem to psala já, a dokonce ví, kdo jsem to já?! A já si lebedila v pocitu, jak jsem krásně anonymní a nikdo mě nezná. Uups.

Skvělou radu mi dala kámoška - když ti vadí, že tě znají, tak jdi na Ekonomku. Tam budeš jen číslo. Jenže při mý smůle...

Co osvěží líp než ranní sprcha? Odpolední sprcha. Ano, na rozdíl od lidí, kteří večer splachují špínu dne, a od těch, kteří se po ránu zbavují stínů noci, já nejradši odpoledne smyju prach všedního dne. Může být něco lepšího?

Může, a to přírodní sprcha. Pořádný liják uprostřed krásného jarního dne, když sluníčko svítí, je teplo a vzduch je plný vody. Jako včera.

A co osvěží ještě víc? Když se na to koukáte z okna a do školy musíte vyrazit až když už zase svítí sluníčko

Brášku jako já nemá každý, tak se musím pochlubit. Jasně, důležité je, umět přesně říct, co chci. Ale ne každý má někoho, kdo plní velká přání...

Siemens SL55

Tři dny v Římě. Spousta námětů k psaní, řeklo by se. Jenže já nemám slov. Obyčejně při hodnocení těchto dnů slastně vydechnu a šťastně se usměju. Mám-li to verbalizovat - NÁDHERA. Slovo, které to ale ani zdaleka nevystihuje.

Modré nebe s fotogenickými obláčky a sluneční paprsky.
Krásný den s milým, pozorným a něžným mužem, žádné hádky ani výčitky, jen spousta lásky.
Dýchající historie a pulzující současnost, radost i melancholie, vonící azalky na Španělských schodech.
Italská pasta a zmrzlina místo oběda.
Mužské úsměvy a lichotky u fontány di Trevi.
Ranní opar a večerní letadlo nad hlavou, volání dálek a lákání domova.
A ještě mnohem víc...

Až to strávím, dodám sem pár fotek.

...anorexie? Já vím, chřestící kosti a odpor k jídlu. Jenže to je až konečná fáze, jak se to pozná na začátku? Kde končí obyčejné "Nemám čas se najíst" nebo "Namám hlad" a začíná anorexie? A kdy člověk pozná, že už má problém, který sám nevyřeší? Dokdy je to jen období, kterí zase přejde, jako už několikrát?
Znáte to, kámoška má takovej problém...

Inu, to je věc, která v naší rodině trochu chybí. A když už si někdo něčeho všimne, tak to zhusta nedá najevo.
Když přijde máma od kadeřnice, řeknu něco jako Jé, tys byla u Marcely, jak se má? a celá rodina pochopí a spustí pochvalné ódy na nový účes.
Jenže opačně to jaksi nefunguje. I když koupím nový lustr nebo kytku, po pár dnech to mámě řeknu a ona zpravidla zareaguje Všimla jsem si. A zbytek rodiny? ...

Mám novou barvu vlasů. Dřív byly jako mléčná čokoláda, teď je mám jako mulatka. Ve škole to mělo úspěch, ale doma? Darmo mluvit.

No jasně, do Evropské unie vstoupí celá republika naráz, ale já tam budu dřív - v Unii budu už v pátek odpoledne. V sobotu už budu v Římě...

Tři dny v městě antických památek, už se těším. Tak držte palce, ať vyjde počasí, a pořádně si oslavte, až v té Unii budete taky.
Docela se těším, že cestou zpátky už Unii neodpustím...

Začíná mě bavit, jak pokaždé, když nahá česká celebrita roztáhne nohy před foťákem, naše média mluví o pornu. Je mi jasné, že vymezení erotické fotogragie a porna je nejasné. Ovšem mluvit o fotkách Marcely Březinové jako o tvrdém pornu se mi zdá hodně přitažené za vlasy. TVRDÉ porno je to proto, že se tam prezentuje jako TVRDÁ punkerka? Zajímalo by mě, jak by tihle novináři nazvali takové ty fotky, na kterých mnoho mužů a mnoho žen spojuje nejrůznější části svého těla. Zkrátka a dobře, jaký název mají novináři pro tvrdé porno, když takhle říkají soft fotkám?