Rebe

Vím, že se to nemá, ale neměla jsem s sebou knížku a tak jsem v metru koukala do novin pánovi. co seděl proti mně. Titulek "Zidane zlomil Beckhamovi srdce" mi hned padl do oka. Je to od Zidana a vůbec celého francouzského týmu pěkná drzost - jak mohli vyhrát, vždyť přece věděli, že vyhrát chtějí Angličané. A Angličané taky mají víc fanoušků a peněz a Beckhama a vůbec...výsledek toho zápasu je pěkně nespravedlivý!

Kolik jen takových článků už jsem četla. Tak jen pro pořádek - spravedlivé je to, co je podle pravidel. Podle pravidel vyhrává ten, kdo dá víc gólů. Že hrál soupeř líp? Tak změňme pravidla! Ať vyhraje vždycky ten, kdo hraje líp.

Úžasná představa. Na kraji hřiště sedí porota, která bude rozhodovat, kdo hraje líp. Hráčí se neflákají a honí merunu sem a tam, občas dokonce pro pobavení diváků vstřelí i nějaký gól. Na konci utkání pak porota rozhodne, kdo hrál líp. Byl to pěkný zápas, říkají si tři fanoušci odcházející ze zápasu. Vůbec nechápou, proč se nikdo jiný na utkání nepřišel podívat...

Uznávám, někdy je fotbal, teda vlastně i život, pěkně nespravedlivý - nevyhrává vždycky ten, kdo si to zaslouží víc. Možná proto je život (fotbal) adrenalinový sport.

Tekly proudem, až mě ta spousta rozmazané maskary na tvářích náctiletých fanynek pobavila. Mně naopak výsledek potěšil - ukázalo se, že Ondřej Soukup nemá pravdu, když říká, že Samer sice zpívá falešně, ale že to vůbec nevadí. Podle mě na zpěvu záleží. A zjevně nejsem sama.

Šárce jsem držela palce, protože podle mně byla včera nejlepší. Nenapadá mě důvod, proč si na ni porota tak zasedla. Snad se dohodli, že jí ještě dopřejí dětství, jinak fakt nevím. Šárčin hlas pro mě není tak zajímavý jako Anetin. Jestli vydají cedoše oběma, koupím si Anetino, ale hvězda je spíš Šárka. Je krásná, dobře zazpívá cokoli, skvěle tancuje, umí vystupovat.

Taky jsem si byla skoro jistá, že postoupí Aneta se Samerem, a tak jsem se na finále skoro ani netěšila. Teď už se nemůžu dočkat. Tak jsem si finále představovala - nic není předem jasné. Aneta zpívá líp, ale jinak je toporná a nevýrazná. Šárka si nejspíš moc nevěří, ale podle mě má šanci Anetu převálcovat.

Zatím nikdy nevypadl ten, pro koho jsem hlasovala. Když jsem neposlala hlas Martině, vypadla. I proto jsem včera nic neriskovala a poslala hlasy Šárce i Anetě. Budu si muset dobře rozmyslet, koho nechám v neděli vyhrát

Zkrátka nepovedený výrobek. Jako když v autě chybí blinkry nebo v kuchařce údaje o potřebném množství přísad. Tak nějak si připadám po včerejším vyšetření v oční klinice Lexum.

Mám krásný oči. K čemu mi ale jsou, když špatně vidí? Chtěla jsem drobný defekt nechat odstranit, ale ukázalo se, že moje oči nemají drobný defekt, ale jsou to zmetky - extrémně široká zornička ve tmě, příliš tenká rohovka, příliš velký počet dioptrií pro možnou metodu, ...

Zdraví si člověk nekoupí. A já zůstanu krátkozraká až do konce svých dnů. Co nadělám. Prostě jsem se nepovedla.

Na jaře si Němci užívají chřestové sezony, moje matka nakupuje jahody a já utrácím všechny peníze na jídlo za lusky. Hrášek mám ráda pořád, klidně i z plechovky, ale zeleňoučkému hrášku vyloupnutému z lusku přímo na jazyk se nic nevyrovná. To je pro mě pravá chuť jara. A ta vůně...

Jen mi stále vrtá hlavou, jestli "luskat" znamená vydávat zvuk jako když se rozlouskne lusk, nebo jestli je to právě naopak a lusk se jmenuje podle lusknutí, které vydá, když se rozlouskne.

Lusk!

Pan Zapletal odmítá kritiku lékařů, podle nichž poslední ročníky Miss ČR nejsou přehlídkou krásy, ale podvyživených těl. "Jeho" dívky jsou prý zdravě krásné, na rozdíl od spousty jiných dívek, kterým by prospěla dieta a posilovna. A doktoři se podle něj chtějí jen zviditelnit.

Připadá mi neuvěřitelné, že mu tyhle bláboly projdou. Na to, co je zdravá štíhlost existují tabulky. A podváha to rozhodně není!
Uznávám, že jsou holky, které mají etrémně dlouhé kosti a hubenou postavu si udržují, i když jedí jako nezavřené, taky pár takových znám. Ale tyhle holky jsou hrátky přírody, takže je dost nefér dělat z nich ideál krásy. Navíc je jich mizivé procento, všechny ostatní missky jsou zkrátka vychrtlé.

Jestli je to zdravé mohu posoudit z vlastní zkušenosti. Loni touhle dobou jsem si kupovala oblečení velikosti 34 a kolem pasu měla jen něco přes šedesát centimetrů. A zdravě jsem se rozhodně necítila - zadýchala jsem se i během pětiminutové cesty do školy a po třech bazénech jsem se málem utopila. Na sezení v baru je možná 48 kilo dost, ale při jakémkoli pohybu dojde tělu hodně rychle energie. Naštěstí mi došlo, že takhle žít nechci. "Čokoládová dieta" to rychle spravila. Jenže spousta holek má tu smůlu, že než stihnou přibrat, osloví je lovec tváří. O anorektičce může klidně celá armáda Zapletalů tvrdit, že je zdravě štíhlá, ale tím jí zdraví nedodá.

Při prohlížení průřezového čísla Sport Illustated jsem si uvědomila, že takhle hubené modelky zdaleka nejsou tak dlouho, jak jsem si myslela. Už v osmdesátých a devadesátých letech byly modelky krásné, vysoké a štíhlé. Ale dneska by si ani neškrtly a Zapletal by je poslal s tvrdou dietou do posilovny. Zkrátka, nesplňují dnešné ideál krásy. Nic proti rachitickým hrudníčkům, ze kterých lezou kosti. Ať se takoví upírci klidně prohánějí po přehlídkových molech. Jen nám přestaňte tvrdit, že jsou zdravě krásné!!

Velkolepé zážitky přicházejí neočekávaně. Je to jako když jdete po ulici a najednou vás přepadne taková radost, že máte chuť tenčit a zpívat.

Včerejší oslava bratránkových narozenin nezačala moc nadějně. Matka mi nepůjčila auto, takže místo dvaceti minut jsem na místo určení jela hodinu a půl třema různejma autobusama. A věděla jsem, že na cestu zpátky budu zase shánět někoho, kdo se o mě postará, místo abych sedla do auta a bezpečně se dopravila domů. No nic, bylo to pro mé dobro, prý abych mohla pít. Bůhví, co si o mně moje matka myslí, jestli se bála, že bych řídila opilá...

No nic, pak už to bylo jenom lepší. Party se skvěle vydařila a ani déšť nám ji nezkazil. Pekli jsme prasáto, popíjeli sekt, poznala jsem spoustu nových lidí, zatancovala si a tak.

Zlatým hřebem programu se stala ale cesta zpátky. Vyrazili jsme s dalším bratránkem na taxíka, ale kdosi na nás zavolal, že nás sveze. Tak jsme se vrátili a čekali, až auto vyjede z řady. Vtom se rozvítily obrovské reflektory a ozval se hlas divoké šelmy.
Byl to Jaguár. Kabrio se zelenou metalízou. Kožená obložení a sportovní sedadla. Neuvěřitelný zážitek. Seděla jsem už v ledasčem, ale tuhle kočičku asi jen tak něco netrumfne...

Omlouvám se všem, kteří dneska zmokli, a hluboce se kaju. Vím, že za dnešní psí počasí můžu jen a jenom já.
Včera jsem umyla okna.

Tak zní úvodní slova nového spotu Besipu. Paní Marie naloží do auta své dvě dospělé děti a vyjíždí. Zatímco ve zpětné zrátku kontroluje auto za sebou, auto před ní prudce zabrzdí. Marie dupne na brzdy, přesto do auta před sebou narazí. Náraz vymrští nepřipoutaného syna dopředu, takže hlavou narazí do hlavy matky. Přední sklo je zkropeno krví a dcera na místě spolujezdce jen bezmocně ječí. Syn právě zabil svou matku. Zamrazilo vás?
Další spot ukazuje rozdíl mezi padesátkou a šedesátkou ve městě. Ve zpomaleném záběru jede auto ulicí. Řidič spatří dítě vbíhající do vozovky a začně prudce brzdit. Dál jede a ve zpomaleném záběru jsou vidět i lidé zpomaleně se otáčející za kvílením brzd. Pak jakýsi hlas řekne - Kdyby auto jelo padesátkou, zastaví právě TEĎ. Na zpomaleném záběru ale auto stále brzdí. Pak narazí do dítěte. Dětské tělíčko zpomaleně padá na kapotu, naráží hlavičkou do kapoty, pak zpomaleně padá na vozovku asi dva metry před auto, které konečně zastavilo. Ještě pár vteřin poté jste zpomaleni šokem z toho, co jste právě viděli.

Jen škoda, že tyhle spoty nejdou třeba mezi zprávami a sportem. Třeba by se našlo víc lidí, kteří by místo hesla "Předpisy jsou od toho, aby se porušovaly" začali používat mozek.

Teda, jasně že ne úplně ve všem - místo předních nohou mají ruce, bývají o něco málo méně chlupatí a vyjadřují se o něco artikulovaněji. Ale pokud jde o očurávání patníků a zdí domů, nemají si vůbec co vyčítat. Snad jen, že psí moč tolik nesmrdí.

Někde jsem četla, že muži milují čůrání ve volné přírodě, protože už v pravěku chodili čůrat za jeskyni a na záchod začali chodit až ve středověku. No nevím, podle mě už od pravěku nějaký ten pátek uběhl a většina mužů toho za jeskyní moc nenačůrala, takže by jim ten požitek chybět nemusel.

Dřív mi připadali úsměvní pánové, kteří s popuštěnými kalhotami a lehce rozkročenýma nohama "hledí do kraje" u silnice nebo "pozorují stěnu" u nějakého domu. Ale už mi to přestává připadat úsměvné. Naopak, dokáže mě to pěkně naštvat - pán, který očůrává stěnu patnáct metrů od veřejných záchodků nebo mládenec močící v keřích u domovního vchodu. Inu, proč by je mělo zajímat, že dané místo až do první pořádné průtrže mračen hnusně smrdí? Že ty keře dřív nebo později boj s agresivní močovinou vzdají? Že si v těch keřích hrají děti?
Uznávám, je ode mně hloupé chtít takovou reflexi od někoho, komu nepřipadá nechutné držet si cigaretu v puse stejnou rukou jako malou chvíli předtím ... vy víte co.

...začínají být stejné jako se Židy. Nikdy jsem moc nechápala, jak může někdo nenávidět Židy. Jak je pozná? Chápu, že má někdo odpor k černochům - jde po ulici, potká někoho s tmavou kůži a cítí nenávist. Divný, ale pochopitelný. Ale jak můžu nenávidět někoho, koho si neumím konkrétně představit? Jo, taky bych poznala ortodoxní židy s pejzama, ale židovka je i moje blonďatá spolužačka z gymplu.

Z toho důvodu se mi rasismus vůči Romům zdál poněkud smysluplnější. Cikána přece každý pozná. Zjišťuju však, že já teda ne. Zejména pokud jde o holky - Romky v Superstar.

Nejdřív jsem se to dozvěděla o finalistce Martině. Nikdy mě to nenapadlo, ale když ji vidím dýl, dochází mi, že některé romské rysy asi má (ty samé má teda i moje sestřenice, která určitě cikánka není).
Z dnešní přílohy Lidovek jsem se ale dozvěděla o dalších dvou Romkách, které se dostaly dost daleko - Marta Balážová a Ivana, moje favoritka z predkol, která zpívala Lucku Bílou. Padlo tam, že stejně nemohly vyhrát, když jsou Romky. A proč? Copak to někdo poznal?
Možná jo a jen já to nepoznám, ale při pohledu na fotky těch holek si říkám, že je jen otázka času, kdy mě skini začnou honit a baseballkama v ruce.