13.11.03
Mužské a ženské práce
V diskusi na Arsinoe se objevil komentář, který připominá rozděleni prací na tzv. ženské a tzv. mužské. Teoreticky to není úplný nesmysl, i když si myslím, že konkrétní rozdělení by mělo být na každém páru a ne na přiopilých kamarádech od piva. Přesto v praxi tohle rozdělení vypadá tak, ze o žádné rozdělení nejde.
Už jsem o tom s jedním kamarádem diskutovala (ano, s jedním, protože jak je kluků víc, začnou machrovat a na jiné než sexuální téma se s nimi mluvit nedá). Vymezení ženských prací bylo jasné - uvařit, umýt nádobí, uklidit, vysát, utřít prach, vytřít podlahy, vyprat, pověsit a sebrat prádlo, umýt okna, vyžehlit, nakoupit, pořizovat dárky a myslet na narozeniny celé rodiny, atd. Ale když jsem se milého kamaráda zeptala, co jsou to teda ty mužské práce, dosela se zasekl. Až po drahné chvíli z něj vypadlo - Třeba to pivo si k televizi musim přinýst sám...
A pak se divte, že se z nás stávají Moniky.
12.11.03
Inflace břich
V poslední době se v mém okolí objevují dva extrémy. Část holek, které znám, jako na smilování čeká na menstruaci a snad ani výhra v loterii by je nepotěšila tak jako pár kapek krve na kalhotkách. A na druhé straně jsou všechny ty těhulky a čerstvé maminky. A kamarádka, kterou jsem dneska potkala, a stěžovala si, že dneska dostala menstruaci
Fakt je, že ta druhá kategorie je podstatně početnější. Ve škole potkávám pár dalších holek s bříškem, potkávám maminky s kočárky a malými caparty. A tak si říkám, že to s tím populačním úbytkem nemůže být tak zlé. A já můžu ještě pár let počkat.
Jenom marně přemýšlím, co se letos na jaře stalo tak zajímavého, že to způsobilo takový boom. Že by pozitivní výsledek referenda?
10.11.03
Tomáš je v Jeně
Zatímco já se stresuju se školou v Čechách a, zmlsána poměry německými, neustále nadávám na ty naše, můj kamarád Tomáš si užívá německé pohostinnosti na studiu v Jeně. No dobře, jsem zelená závistí, ale rozhodla jsem se vám taky něco zprostředkovat z jeho úžasných zápisků. Původně jsem chtěla, aby sem psal sám, ale psát na blog nesoucí mé jméno je zřejmě pod jeho důstojnost (). Ale dostala jsem svolení, abych vám sem zkopírovala vybrané části jeho dopísků.
Tomáš se má v Jeně ještě líp než jsem se měla já v Regáči. Dostal totiž k ruce mentorku, která se o něj stará. Hlavně mu z nádraží pomohla s kufry, což, když si vzpomenu na bolest zad, která mě po stěhování do Reichu provázela ještě týden, mu taky závidím. A ještě ho rodiče na nádraží odvezli autem a maminka mu upekla koláč!
To ale není důležité, podstatné je, že se má skvěle a o svých zážitcích pravidelně píše, takže se můžete těšit na ukázky jeho literárního talentu. Tomáš je totiž nejen strašně hodnej, milej, inteligetní a dobře vychovanej, ale taky děsně vtipnej (doufám, že si tyhle řádky přečte a nesnažila jsem se zbytečně). Howgh.
Sýkorky přiletěly
Babí léto se letos sice moc nepovedlo, ale stejně byl ten podzim docela hezký. Vlastně nás Plískanice docela ušetřila. Takže jsem si místo utápění se v depresi mohla všímat, jak podzim pomalu postupuje. Nejdřív se mi v přetopeném obchodě zamlžily brýle, pak přišla první podzimní mlha a dneska jsem poprvé viděla sýkorky. Sice poprvé, ale byla jich spousta a za oknem pěkně řádily. Tak jim půjdu nasypat něco k snědku.
07.11.03
Ztohoven
Asi jsem fakt profesně deformovaná, ale když jsem si přecetla to "ztohoven", šla jsem smíchy do kolen. Ne že by mi to přišlo jako tak legrační nápad, přelepovat cizí reklamy. Ale zkuste si to přečíst nahlas. Drobná nápověda pro foneticky nevzdělané - z před neznělou hláskou se vyslovuje jako s. Takže... Jen nevím, jestli se to označení vztahuje na autory projektu, nebo na reklamy, které přelepovali
Pohádková babička
Možná víte, že Česká televize pro děti po ránu vysílá Kouzelnou školku. Pokud ale za bratra nemáte televizního mola jako já (chichi), tak jste ji nejspíš ještě neviděli. V jejím moderování se střídají asi čtyři lidi. Michal Nasvadba je skvělý, už jako malá jsem milovala jeho otce a on je stejně skvělý, Dádu snad ani nebudu komentovat, pak neuvěřitelně nevkusná Magda, a babička. A právě její "moudra" mě dostala tak, že to sem musím plivnout.
Původně se tenhle příspěvek měl jmenovat Výchova dívek v Čechách. Když totiž babička skřítkovi, který je obyvatelem Kouzelné školky, vysvětlila hru na foukanou a řekla, že to bude asi bavit hlavně kluky, skřítek prohlásil - A holčičky nám mezitím můžou uvařit něco dobrého k snědku. A babička hned Cože Aničko, že ráda vaříš? a už se vařilo. Takže takhle to je, kluci ať si hrajou a holky vaří. Asi jsem fakt feministka...
Další perla přišla dneska. Pozvali si na návštěvu podzimní Plískanici, která byla smutná, že jí nikdo nemá rád. No jo, je to hezké, že ji chtěli potěšit. Ale říkat jí, jak je to skvělé, když prší a sněží a je mlha a fouká vítr, protože děti aspoň můžou zůstat doma a číst si, mi přišlo dost praštěný.
Začíná mi připadat, že vysílání pro děti by mělo podléhat cenzuře. I když je to asi pořád lepší než teleblbí Teletubbies.
La dolce vita
Tenhle film je tak slavný, že snad ani nemusím psát, že jde o slavný Felliniho Sladký život. Církev ho hned po uvedení zakázala. Snad právě statut filmu nepřístupného všem způsobil, že je to kasovně nejúspěšnější Felliniho film. Ale třeba za to může i to, že dostal Zlatou palmu v Cannes a Oscara. Byla jsem na něm už v neděli, ale doteď jsem nedokázala pořádně zformulovat, co si o tom filmu vlastně myslím. Ale dost na mě zapůsobil, takže to stejně zkusím sepsat.
Tenhle film jsem opravdu chtěla vidět. Hlavně kvůli slavné "koupací" scéně ve fontáně Di Trevi. A pochopitelně kvůli kouzelnému Marcellovi. No, scéna ve fontáně mě zklamala, vůbec nebyla tak smyslná a romantická, jak jsem si ji představovala. Vlastně jsem jen fascinovaně hleděla na gigantické "talenty" Anity Ekberg. A namyšlený proutník Rubini mi ke konci už taky pěkně pil krev. Ale stejně na mě ten film ohromně zapůsobil.
Film je složen z epizod, které spojuje Marcello jako bulvární novinář, který je jejich hrdinou. Proto třeba Anita Ekberg, známá jako hvězda tohohle filmu, je na plátně jen asi půl hodiny. Marcello s ní prožije jednu noc na začátku filmu. Tehdy je ještě mladý, vášnivý, zvědavý a ambiciozní. Pak jeho kariéra postupuje, on jde z postele do postele, stýká se s římskou aristokracií, intelektuálními a pseudointelektuálními kruhy, vysedává v kavárnách a kabaretech, zná se s prostitutkami a píše o skandálech slavných. A při tom všem se hrozně nudí. A jak tak stoupá po společenském žebříčku, zapomíná na své ideály i na to, že se chtěl stát spisovatelem. Nakonec mu zůstává jen žárlivá manželka a pochybná kariéra reklamního agenta. A nuda. A celé je to obrovsky vzrušující.
Jako bonus jsem si ještě procvičila italštinu. Abych ovšem nebudila nepsrávný dojem - za takřka tři hodiny jsem rozumněla asi tak deseti větám. Ale i to mi docela zvedlo sebevědomí - po pěti lekcích italštiny docela dobrý, ne? A ještě jsem objevila jednu chybu v titulcích. I když to byla jen taková blbost, že promiň přeložili jako promiňte.
04.11.03
Muf je král!
V noci z 10. na 11. července 2003 ukradli rozjaření mladíci z výstavy k 50 letům České televize konané během MFF v Karlových Varech loutku Mufa. Tedy, ukradli... Jak Muf později přiznal, šel s nimi dobrovolně. Slíbili mu totiž večírky a mejdany, ženský a alkohol. Nic z toho nedodrželi a Mufa strčili do igelitky, ale o to nejde. Podstatné je, že "šťastně nelezený" Muf se musí zase vrátit do skladu vedle čertíka Bertíka. Chápete to, vedle Bertíka!
Kdo zná Mufa, ví, jaké trauma to pro něj musí být. "...a že staré kamarády nehodíme do smetí" masírovalo nás každý víkend Studio Kamarád. A co udělala ČT s našimi starými kamarády? Hanba! Fuj! A proto vyzývám - Vyjděme do ulic! Skončeme nemorální chování molochu České televize! Požadujme pro Mufa důstojné živobytí!
Muf je stále král.
01.11.03
Otisk
Má oblíbená Arsinoe položila zvláštní otázku: Co byste dělali, kdybyste věděli, že vám zbývá půl roku života? Nechci na ni odpovídat, protože teď jsem v životní fázi, kdy bych asi jen brečela, že jsem nepotkala velkou lásku, nemohla mít děti, nestihla se naučit italsky, ...
Spousta lidí psala, že by chtěla na zemi po sobě něco nechat. Životní dílo, otisk, stopu. Tuhle potřebu teda nemám. Jasně, chci mít děti, ale nechci změnit svět, nechci, aby mě obrečely tisíce lidí, nechci pomník s žulovým náhrobkem. Nechci, aby mě někdo držel za ruku, až budu umírat, to musí hodně bolet. Chtěla bych umřít sama, nejlépe ve spánku, a pak být rozprášena. Nechci, aby kytky vadly na mém hrobě. Ať radši potěší někoho živého.
Jeden kamarád z toho vyvodil, že se bojím smrti. A jestli jo, je na tom snad něco divného?
Studentský účet zdarma
Už mě opravdu štve, jak Spořitelna na všech reklamách tvrdí, že studenti za svůj účet nemusí platit žádné poplatky. Tenhle měsíc mi strhli 20,- za účetní položky, 6.40,- za poštovné, a 56.25,- za platbu ze zahraničí. Dohromady přes 80 korun. Vím, že normální sporožiro je ještě dražší, ale ani tohle mi nepřipadá zrovna zadarmo.
Může mi třeba někdo vysvětlit, co to je platba za účetní položku?! Když mi někdo pošle peníze, tak si nestrhnou poplatek jen od něj za poslání, ale i ode mně, že jsem dostala peníze. Tak to fakt nechápu...
Nechci, aby to vypadalo, že mi všechno v Německu připadá lepší než tady, ale tam jsem za celý semestr v bance nezaplatila ani cent. Poplatek za účetní položku ani za přijaté peníze tam neexistuje a výpisy neposílají. Kdo ho chce, ten si ho vytiskne vedle bankomatu. Jenom u nás člověk platí za to, že chce svoje peníze. Tak trochu Kocourkov, že?