Rebe

Sociální politika našeho státu je někdy nad moje chápání. Že studenti z různých univerzit, ač stipendisté stejného programu, mají různě vysoké stipendium, jsem ustála, dokonce i to, že já mám jedno z nejnižších.

Totálně mě ale dorazilo zjištění, že ti, jejichž rodiče nemají tak vysoký plat jako moji, dostali ještě dalších 200 euro jako "sociální příspěvek".

A tak zatímco já vyrážím do práce, oni jdou do hospůdky na večeři nebo jedou na výlet a říkají - Ty chodíš do práce? Proč, ty nevyjdeš se stipendiem?

Ale já jim to přeju, jsou to evidentně sociální případy, které by tu jinak umřely hlady. A já přece můžu ve svých 23 letech přijít za rodičema a říct jim - hele, dejte mi 200 euro, ostatní je dostali od státu, tak já je chci taky. Naší vládě to asi připadá normální. Mně bobužel ne.

V Sasku dneska proběhla velká stávka pracovníků v železozpracujícím a elektrárenském průmyslu. Chtějí, aby se pracovní doba zkrátila z 38 na 35 hodin týdně.

Prezident sdružení zaměstnavatelů mluví o konci průmyslového vzestupu ve východním Německu. "Tvrzení, že je možné zajistit pracovní místa a zároveň dokázat, aby se v budoucnu odpracovalo 35 hodin, ale zaplaceno bylo 38, je hloupé a pošetilé."

Odboráři se hájí - rozhodnutí stávkovat je výsledkem hlasování, pro bylo 75%. Vy byste nezvedli ruku, kdyby vám někdo sliboval stejně peněz za míň práce?

S něčím podobným přišli před časem odboráři i v Čechách. Proti nim jsou ale Sasíci žabaři - čeští odboráři chtěli nejenom zkrátit pracovní týden, ale zároveň i zvednout platy. Továrníci jsou přece ti hnusní buržousti, kteří tyjí z vykořisťování dělníků, tak jen ať zkrachují. Hlavně, že aspoň chvíli nebudeme muset pracovat...