Rebe

Už jsem na SPS psala, že nenávidím, když se televizního ovladače zmocní můj bratr. Což mě přivedlo k drobné úvaze o lidech a ovladačích.

Já, když se u televize nudím nebo jdou právě reklamy, popadnu ovladač a přepínám, dokud nenajdu něco, na co se koukám, dokud původní program zase není zajímavý.

Ne tak můj bratr, v jeho rukou se ovladač mění ve smrtící zbraň. V pravidelných desetisekundových intervalech přepíná z jednoho programu na druhý. Pokud mě někde něco zaujme, mám smůlu, on už je dávno na jiném kanálu. Ne že by to bylo takové drama, máme jen pět programů, takže ani ne za minutu je zase zpátky, ale z toho neustálého přepínání by jeden dostal epileptický záchvat.

Ale i můj bratr by mohl vyprávět - když se koukám na video, film mě nudí, ale přesto ho chci dokoukat, začnu ho přetáčet s puštěným obrazem, takové to pomalé přetáčení. Vidím obraz, byť zrychleně, jen neslyším zvuk. Když vidím, že se něco děje, pustím to normálně a když je to zase nuda, pokračuju v přetáčení. Takhle zvládnu celý film vidět během dvaceti minut. Můj bratr se ale proti tomuto druhu vidoezábavy bouří. I když nechápu proč.

A co vy, máte taky nějakou zvláštnůstku, pokud jde o ovladače?

"Přímé vagony do Regensburgu jsou řazeny na začátku a na konci vlaku." hlásí pokaždé na Hlavním nádraží. Tentokrát nehlásili, ani na vagonech nebyly popisky, tak jsem se radši zeptala výpravčího. Které vagony jedou do Regensburgu? Všechny. Bůhví, proč to tak divně hlásí. Na začátku a na konci vlaku. Ale ty mezi tím taky.

Největší absurdita, která mě pokaždé dostane, je kuřácké a nekuřácké oddělení. Ne že by jeden vygon byl pro nekuřáky a další pro kuřáky. Hezky polovina vagonu tak, polovina onak. Ale mezi nimi nejsou dveře a kuřácké oddělení je před nekuřáckým. Zkrátka a dobře, sedět celou cestu v komíně, dýchalo by se líp.

A to ani nemluvím o tom, že v nekuřáckých kupé jsme seděli i po čtyřech, kuřácká byla skoro prázdná. Ale kuřáci stejně stáli a báňali v chodbičce...

Tentokrát jsem do Prahy jela hlavně kvůli referendu. Takže i já jsem svým hlasem přispěla ke konečnému ano.

Ale lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem neměla vůbec žádné pochyby. Tak nezbývá než doufat, že jsem měla pravdu. A že ti, kteří doteď překonávají zklamání, se spletli. Věřme. Tak jako tak - čeká nás skvělá budoucnost. I se špatnými okamžiky. Tak už to chodí.

V poslední době se mi nedaří. Jako by se všechno spiklo proti mně - nejdřív mi v práci zaplatili míň než jsem čekala. Pak ve škole nefungovalo video, takže půlka mé práce na referátu přišla vniveč - příprava je nanic, když nefunguje technika.

Pak přemet v osobním životě - kluk, který mě několik týdnů přesvědčoval o tom, že je do mě blázen a nejde mu jen o to jedno, dokud jsem mu neuvěřila, konečně přiznal, že mu fakt jde jen o sex. Tedy zjednodušeně řečeno. On tvrdil, že mě má rád a chce se mnou být, ale nechce vážný vztah a komplikace - to zní dobře, ale komplikace je pro něj i procházka nebo výlet na kole, povídání a večeře, v neposlední řadě i to, že o našem vztahu řeknu kamarádce.

Tak jsem se sbalila a vyrazila do Čech odpočinout si. Až na hranicích jsem zjistila, že nemám pas. Tak jsem se otočila, za dalších devět euro si koupila lístek a jela zase zpátky....

Zkrátka hrůza. Jenže pak jsem se dozvěděla, že se v Německu a Itálii vybouraly autobusy a v jižním Německu vykolejil vlak. Po nehodě zemřeli Tesařík a Petr Škvrně. Pár ulic od domu mých rodičů v hořícím domě zahynuli mladí manželé a dvouletá holčička. A tak. Jako kdyby se zbláznil celý svět a obrátil se proti nám.

Zkrátka a dobře, jsou problémy a Problémy. A já na tom nejsem tak zle. Opatrujte se.

Možná, že se z některých chlapů opravdu stává slabší pohlaví Někteří se ale stále chovají jako chlapi. A někteří dokonce i jako gentlemani.

Prvního jsem potkala hned po příjezdu do Regensburgu. Slitoval se nade mnou a vzal mi můj příšerný kufr s nefunkčníma kolečkama a táhnul se s ním sám.

Další onehdy vyběhl do schodů, jen aby byl nahoře dřív než já a mohl mi otevřít a galantně podržet dveře.

A dalšího jsem potkala včera (vlastně dneska) v noci. Poté, co mě uložil do postele, totálně opilou a nešťastnou kvůli klukovi, který se ke mně zachoval jako svině, prohlásil - A co teď? Jdu ho zmlátit! Nakonec to naštěstí neudělal, holky mu to rozmluvily, ale potěšilo mě, že to chtěl udělat. Já bych mu to tu noc rozhodně nerozmlouvala.

Dnešek byl vážně hypernáročný den, od deseti do šesti blokový seminář, navíc to strašné vedro, pak jsem ještě musela do města nakoupit. Ale konec dne, waw...

Kolej, kde bydlím, se totiž vyznačuje mimo jiné tím, že je tu několik nádherných obrovských střešních teras. Tak jsme si tam zalezly, pak přišli ještě kluci a příjemný večer mohl začít.

My holky jsme jedly nanuka, kluci kouřili vodní dýmku. Koukali jsme na město a povídali. Německy, česky, slovensky, arabsky. Navzájem jsme se učili říkat miluji tě (arabsky je to Ana bahakbar nebo tak nějak) a bylo nám dobře.

Jako o prázdninách. Ale zítra (teda dneska) musím do školy - zase od deseti do šesti.

Dneska se mi stala zajímavá věc. Měla jsem referát, už jsem mluvila asi dvacet minut a najednou mě napadlo - safra, co je to za řeč, kterou to mluvím? To přece není čeština.

Asi to s tou mojí němčinou nebude tak zlý

Dneska jsme měli blokový seminář Reklama v jazykovém vyučování. Od deseti do šesti, hrůza. Ale v rámci referátů jsem viděla pár reklam, o které se s vámi musím podělit. I když to nebude to ono, když je neuvidíte. Ale třeba jo, třeba půjdou časem i u nás.

Tatínek si hraje s dítětem. Nejdřív se polije džusem, pak upatlá zmrzlinou, pak zamaže od bláta. Už čekám, kdy se objeví maminka se sílou Persilu. A v tom to přijde - tatínek stáhne tričko a pod ním má další - z C&A za 7 euro.

Muž stojí před zrcadlem a prohlíží si v zrcadle škrábance na zádech. Po schodech schází blonďatá dívka s dlouhými rudě nalakovanými nehty. Muž si na ránu lepí náplast Hansa. Večer - muž si sundává náplast a rána je zahojena. Vtom se otvírají dveře a vchází partnerka. Hnědovlasá. Muž ji láskyplně objímá. Á všímá si, že dívka má na rameni náplast.

Chlapec se nastříká Axem a jde do klubu. Tak se s ním mazlí dvě dívky. Chlapce štípne komár, kterého sežere žabák. Žabák si užívá se žábou. Starý muž večeří žabí stehýnka. Vrhne se na něj nádherná holka. Starcova fotka visí na náhrobku na hrobě, ze kterého vylézá červ. Muž v hospodě vypije takový to hnusný pití s červem uvnitř. Všechny ženy se po něm otočí. Axe - účinkuje dlouho.

Líbí?

Znáte to, když venku leje jako z konve a vy stojíte u okna, říkáte si, jaké je krásné počasí a máte chuť jít si zaběhat? Přesně tak je teď tady.

Už pár dní bylo tropické vedro a dusno až k zalknutí, člověk se potil i ve studené sprše. A dneska to přišlo - déšť. Sluníčko se ale kvůli tomu nenamáhalo zalézt a pořád je teplo.

Na opalování to už není, ale asi si půjdu zaběhat.

Tak jsem si v mense dala guláš. A věřte nebo ne, chutnal přesně jako v Čechách.

Jasně, že ne jako od maminky, ta ho dělá míň pikantní a o něco řidší, ale i tak - moc dobrý. Mňam.