Rebe

Muška jenom zlatá, praví klasik. Ale co je to vlastně štěstí? Většina lidí říká - zdraví, rodina, přátelé, láska.

No jo, ale já nic z toho nemám - jsem daleko od domova, bez rodiny, přátel tu mám pár, ale ti nejlepší zůstali v Čechách, můj milostný život nestojí za nic, ...

Ale jsem šťastná. Dokonce mám pocit, že takhle šťastná jsem ještě nikdy nebyla. Čím to? To je jedno, hlavní je, že jsem. Tak buďte taky. Krásný den!

Je to tak, když je chlap nemocný, nezaleze do postele a tiše netrpí jako většina ženských, ale naopak vyleze na světlo boží, aby všem ukázal své utrpení.

Přesně to dělá můj spolubydlící Luca, kterého skolila angína. Po ránu si vařil čaj, který jinak nepije, držel se za krk, hlasitě polykal a trpitelsky vzdychal, odmítal mluvit, protože "má strašné bolesti". Politovala jsem ho, půjčila mu šátek na krk a dala nějaké vitamíny. Odpoledne jsem se přišla podívat, jak mu je a jestli něco nepotřebuje.

Nepotřeboval. Seděl u počítače, usmíval se jako sluníčko a povídal a povídal. Když jsem konstatovala, že už vypadá zdravě, tak mi vysvětlil, že je mu líp, jak mu klesla teplota, ale stále ho v krku hrozně bolí. Pak si ale všimnul, že šátek leží na stole, tak si ho rychle omotal kolek krku a začal se zase tvářit trpitelsky.

Ještě ráno odmítal jíst, že jenom pije, že ho hrozně bolí v krku a nemůže polykat. Večer potkal salám - na bolest zapomněl a během pár okamžiků ho do sebe nasoukal.

Zkrátka a dobře, kdyby neměl krk nateklý jako sysel a čelo jako kamínka, skoro bych věřila, že to na mě jenom hraje. Ale možná, že je i v horečce schopen chladného kalkulu a snaží se vzbuzovat něžné city.

Fakt je, že to zabírá.

Každé úterý se u nás na koleji koná Videoabend. Tentokrát nám promítali film Harry Potter a tajemná komnata. Což jsem si nemohla nechat ujít

První zfilmovaný díl této série se mi moc nelíbil. Zdálo se mi, že ty nejzajímavější momenty ve filmu chybí, navíc že je celý postaven na efektech. Odmyslet si efekty, nezbyde nic. Proto jsem ani od druhého filmu nic nečekala, jenom zábavu.

A byla jsem překvapená. I Tajemná komnata je plná velkolepých efektů, už ale nejsou samoúčelné, nepoutají zbytečně moc pozornosti. Hlavně ale - "výchovné poselství" tentokrát nebylo odsunuto do pozadí, ale zůstalo zřetelné. Podstatné jsou dvě myšlenky - rasismus je otevřené zlo. A to, zda se přikloníme k dobru, nebo ke zlu, nezávisí na tom, jací jsme, ale na tom, jak se rozhodneme. I když je to stejně patetické jako poslední scéna filmu. Jen houšť.

Prodat se, tak tohle umějí Němci naprosto nedostižně. Důkazem budiž Walhalla

Ludvík I. nechal v první polovině devatenáctého století postavit velkolepou pseudoantickou stavbu (snad doufal, že si všichni budou myslet, že je to originál a padnou do mdlob z německých dějin). Dovnitř nastrkali busty všech velikánů, kteří kdy Německem jen prošli. Teď tam vozí turisty autobusem i lodí, vybírají vstupné a rozplývají se nad výhledem na placku protkanou silnicemi, které tu říkají krajina.

Tak si říkám - udělat něco podobného v rotundě na Řípu, máme historický originál. A tolik osobností bychom vymysleli taky, ani bychom nemuseli vykrádat sousedy.

Taky si někdy říkáte, proč je vám některé písnička tak blízká? Myslím, že má zpravidla buď vlezlou melodii, nebo text, který je vám blízký. A přesně to se mi stalo s písničkou SMS od Lucky Bílé.

Nechci řvát tu jak husa pitomá
To si fakt, lásko, nechám na doma

Tak už běž a nech mě bejt
srdce v háji, z mozku prejt

A tak.

V pátek jsme s bratrem vyrazili nakupovat, chtěl si nakoupit nějaké oblečení. Dvě hodiny jsme chodili po obchodech s pánskou módou a já trpělivě čekala, až si vyzkouší desítky kalhot, bund a trik. Potom jsme se zastavili v obchodě s prádlem a já si šla vyzkoušet jednu podprsenku.

Údělem muže je dělat při nákupech věšák, pronesl.

Nutno dodat, že jsme nakoupili pouze pro něj, platila jsem já a stálo mě to asi 170 euro.

Dnes má v Divadle Regensburg premiéru Goetheho hra Faust II. Já jsem byla včera na generální zkoušce.

Hra je strhující i pro toho, kdo nerouzumí textu (jako třeba já) - pohyblivá scéna, desítky herců v nápaditých kostýmech, projekce a světelné efekty, obrovské objekty a rekvizity vstupující do děje...

Myslím, že muži většinou do divadla moc rádi nechodí. Většinou nechají jít partnerku s kamarádkou, když už do divadla vyrazí, je to většinou právě kvůli partnerce. A právě na tyto muže zřejmě myslel Michael Bleiziffer, režisér hry. Faust je totiž plný erotiky - polonahé dívky a statistky oblečené jako prostitutky, herečka s nahou hrudí a lascivní gesta. Zkrátka, když už muže nebaví divadlo, ať se mají aspoň na co dívat. Pravda ale je, že i ženské oči si občas přišly na své

Zkrátka, celá hra je velkolepá show. Žádné strnulé klasické divadlo, ale akce, pohyb, efekty.

Podobný přístup byl použit při inscenaci skvělého představení Cyrano z Bergeracu v Národní divadle. Tohle představení je taky plné akce, napětí, pohybu. Jen ty nahotinky tu chybí

Tomuhle přísloví jsem nikdy moc nevěřila, spíš jsem si myslela, že panenka v koutě jednoho dne shnije. Ale ukázalo se, že někdy to skutečně může fungovat...

V pondělí večer jsme s kamarádkou zase vyrazily na kurz salsy. Partnera jsem měly, ovšem jenom jednoho. Ale jako kamarádky jsme se dohodly, že se o něj budeme střídat. A tak chvilku tancovala Magda, chvilku já a pak zase Magda. Já jsem si mezitím sedla do kouta a pozorovala všechno to taneční hemžení okolo sebe.

A vtom se přede mnou objevila ruka vyzývající k tanci. Byl to Haiko - náš učitel salsy. Potřeboval partnerku pro ukázání nových figur, pak jsme ještě chvilku obcházeli ostatní páry, a když novou figuru všichni pochopili, začal Haiko předvádět exhibici.

Točil se mnou na všechny strany, já se jen snažila usmívat, držet rytmus a neupadnout. Zatímco Magda se snažila Manuela naučit základní kroky, já jsem tancovala s mistrem. Inu, sedávej panenko v koutě...