Rebe

Jeden z kurzů ve Sportcentru, na které jsem se zapsala, je kurz salsy. Trochu to připomíná sektu, protože nám mailem chodí pozvánky na party a VIP-kody, které nám zajišťují vstup zdarma nebo aspoň slevu. Tak jsem toho včera večer využila a vyrazila do Scaly na Salsa party zdrama.

Scala je legračně kýčovitý podnik - antické sochy a kamenné balustrády, polstrovaná sedátka, reflexní nátěr stěn s obrázky sexy slečen, laserová show a neony.

Ale to hlavní je salsa - pekelně rychlý rytmus, do kterého se vlní boky samy od sebe. Ať žijí endorfiny! Měla jsem jich v krvi snad víc než červených krvinek. Takovou euforii, jako tenhle tanec, ve mně nevyvolává snad ani sex.

Podobný účinek má i Afro dance, na který chodím v pondělí. Celou cestu domů si prozpěvuju, tancuju a pak si musím udělat horké mléko s medem, abych se uklidnila a mohla vůbec usnout.

Opravdu je to tak. Jakmile chlap vidí ženu v nesnázích, spěchá na pomoc. Ať už ta žena v nesnázích skutečně je, nebo ne.

Vyrazily jsme dnes s kamarádkou z koleje hledat práci. Když nás na jednom místě odmítli, přemýšlely jsme nad mapou, která cesta na další vytypované místo je nejkratší. A v tom se objevil on, hrdina odhodlaný zachránit dvě ubohé zoufalé bytosti. Od jeho úmyslu ho nemohlo odradit to, že jsme mu říkaly, že víme, kudy jít, že neuměl německy a že se ve městě vůbec nevyzná. Prostě nám vzal mapu a šel se zeptat.

Jak skvělý pocit, být zachráněna ve chvíli nouze. Škoda jen, že zatímco jsme čekaly, až nám náš zachránce konečně vrátí mapu, ujel nám autobus.

Začíná semestr! Na univerzitě se scházejí lidé, kteří se neviděli celé prázdniny, vypráví si zážitky a ve vzduchu se vznáší chuť studovat a očekávání nových zážitkú.

Konají se patry, mejdany a večírky, mezi studenty jsou i tací, co kvůli oslavám začátku semestru nestíhají chodit do školy.

A pro ty, kteří ze začátku semestru nijak odvázaní nejsou, jsou tu plakáty, které visí po celé škole. Na jednom je rozesmátá dívka, která má tričko zvednuté až po bradu a pod ním holou hruď. Na druhém je mužské pozadí, mimochodem moc pěkně tvarované, tentokrát oděné do rozdrbaných džín se zubním kartáčkem a pastou v zadní kapse. Ráno ve škole je hned o něco snesitelnější.

Radio Impuls nechává každý den vyjádřit své posluchače k tématu dne. Tentokrát to bylo téma Sex na jaře. Většina příspěvků nebyla nijak zajímavá, ale zaujal mě názor, že nejlepší je stejně bílý sex - rozkoš před ledničkou.

Vždycky jsem přemýšlela, co se myslí tím úslovím, že chlapi myslí jen na to jedno - nebyla jsem si jistá, jestli se tím myslí sex, nebo jídlo. Tak už se mi to vyjasnilo.

Pro chlapy je jídlo taky sex! A tak stále myslí jen na to jedno...

Tak ode dneška budu psát česky, tedy i s háčky a čárkami. Není to ovšem proto, že bych zvítězila nad německou klávesnicí, ale proto, že se můžu připojit z pokoje a psát na svém notebooku. Česky. Sláva!

Kdyz jsem dnes rano prochazela zakourenou halou skoly, kde nebylo pres kour videt do tvari ostatnich, rozhodla jsem se, ze nez mi z kabatu vycichne zapach koure, musim neco udelat - chci, aby bylo jasne, ze tento blog zasadne odmita koureni!

Nechci nikomu upirat pravo svobodne volby a svobodu koureni. Chci jen, aby nebylo omezovano moje pravo na cisty vzduch, na vonave vlasy i po vecirku v hospudce a na svetry bez direk vypalenych bezohlednymi kuraky ve fronte.

Podporuji iniciativu Nekurte.cz, proto jsem odkaz na jeji stranky pridala mezi Odkazy.

S tim se musim pochlubit, protoze sama neverim, ze jsem to vsechno zvladla:

Vyridila jsem si kolej, zaevidovala se na studentskem oddeleni, prihlasila se u housemeistera, zalozila si konto a podepsala najemni smlouvu. Vyridila jsem si pojisteni, zaplatila vsechno, co jsem mela zaplatit, zapsala se a nechala se imatrikulovat. Nechala jsem si vystavit studentsky prukaz, menzakartu, prukazku do knihovny a do sportcentra. Prihlasila jsem se na cizineckem uradu a vyridila si povoleni k pobytu. Zaregistrovala se v Rechenzentru, nabila si konto pro tisk a vyridila si pripojeni k internetu na koleji. A jeste spousta dalsich veci, ale dneska si jedu na cizinecky urad pro Lohnsteuerkarte, coz je danova karta, kterou potrebuju, abych mohla pracovat, a mam to z krku!

Uz si zacinam zvykat, ze tady vsichni jezdi na kole a ze se musim stale rozhlizet ne kvuli autum, ale aby me neprejel cyklista. Nektere veci me ale stale prekvapuji.

Vcera jsem videla jet na kole starecka, ke kteremu by mi pasovala spis hulka a krmeni pro holuby. Ale on jel na kole. Kdyz dojel ke schodum, chtela jsem ho dojit a nabidnout mu pomoc, ale on popadl kolo a krepce ty schody vybehl i s nim.

To, co jsem videla dneska, me dokonale odzbrojilo - kolo a malym pripojnym vozikem, ktery vypadal jako maly stan. A v nem - dite!

Zacinam mit pocit, ze tu povest, jak jsou Nemci hrozne slusni a poradni, o sobe nejspis siri oni sami. A celkem se jim to asi dari, protoze jsem byla dost prekvapena, ze to zase az tak uplne neni.

Ne ze by na ulicich lezelo takove mnozstvi odpadku jako u nas, ale uplne cisto tam tedy rozhodne neni. O jejich nakladani s cigaretovymi nedopalky v kafeterii jsem uz uz take psala.

A dnes jsem byla svedkem dvou scenek, ktere mi prisly duverne zname, od Nemcu bych je ale neocekavala. Obe se staly v autobusu - poprve se v poloprazdnem autobusu starsi pani domahala uvolneni mista, prestoze si mohla sednout kdekoli okolo, podruhe z preplneneho autobusu ridic vyhodil muze, ktery podle jeho nazoru prekazel ve dverich. Slovnik, ktery pritom pouzil, by me sokoval i u nas.

V nedeli odpoledne nasnezilo. Mile me prekvapilo, ze uz v pondeli rano byly chodniky nasolene. Jenze je streda vecer, snih roztal uz pred tremi dny a chodniky jsou nasolene stale. Nejspis cekaji na prvni dest. Ach ta ekologie.

Vzdycky jsem si myslela, ze to nejde nejak moc dohromady, ja a poradek. Ale zmenila jsem nazor. Na koleji sdilim kuchyn asi s deseti klukama a jen trema holkama, takze tam moc uklizeno nebylo. Ukazalo se, ze nejsem proti neporadku zase az tak imunni - cely nedelni vecer jsem (dobrovolne!) stravila uklizenim.