Rebe

Každý rok se o tom snažím sama sebe přesvědčit, ale když pak čtyřiadvacátýho v noci vyčerpáním brečím do polštáře, marně přemýšlím, co to vlastně je ta Vánoční nálada. Letos to bylo hodně stresové - vyprat záclony, utřít prach z matčiny sbírky hrnečků, vydrbat polstrování gauče, nakoupit jídlo, sehnat kapra, koupit a naaranžovat kytku, vyžehlit ubrus a vyzdobit barák, nazdobit strom, zabalit dárky, znáte to. Přemýšlím, že si pořídím děti. Práce budu mít stejně, ale moji snahu aspoň ocení jejich rozzářené tváře, lepší než znuděné obličeje mojí rodiny.

Tohle byly vážně asi nejhorší Vánoce v mém životě. Korunu tomu nasadilo, když z oslavy u příbuzných odjela rodinka beze mně. Zkrátka jsem byla přebytečná a nevešla jsem se do auta. To mi ale předem nikdo neřekl, takže jsem s sebou neměla ani tramvajenku, ani peníze na taxi. Naštěstí se mě příbuzným zželelo a bratranec mě odvezl, ale je to drsné, na Vánoce zjistit, že jste jaksi navíc.

Zaplaťpámbů, že už Vánoce skončily. Teď už jen přežít Silvestra. Hodně štěstí v novém roce.