Rebe

Jsou reklamy, které mě přivádějí k zuřivosti. Občas ale některé společnosti přijdou s marketingovým tahem, který mě naplní láskou k produktu. Tak třeba v sobotu - otec a jeho kolegové nás donutili vstát ještě za tmy a s prvními náznaky dne naskákat do aut. Nehledě na mlhu, déšť a tmu jsme vyrazili na sjezdovku. A pod ní stál mladík v červenočerném oblečku s obrovským batohem na zádech, nádherně se usmál a sexy hlasem povídá: "Slečno, nechcete ochutnat nové Nescafé tři v jednom?" Jeho kolega si mě hned vyfotil a, upřímně řečeno, myslím, že tahle fotka je pro reklamní účely ideální. Tak vděčný úsměv žádný herec nevytvoří.

O jízdu později se zamiloval bratr - pro změnu do tmavovlasé slečny, která v podobně úchylném oblečku rozdávala tyčinky Kitekat. Za celý den jsme jich sežrali asi tunu a těch kafí byl asi hektolitr, ale vzhledem k počasí... zkrátka miluju Nescafé a Kit kat!

Firmy ale zároveň získaly úhlavní nepřátele. To alespoň usuzuju z hlášek jednoho z těch úžasných mladíků s kafem. Když se kolem čtvrté setmělo a jemu skončila pracovní doba, shodil zásobník s vodou ze zad, začal si masírovat krk a nadával jak dlaždič. Ani se mu nedivím, bolela ho záda a byl promočenej a promrzlej, ale já si nemůžu pomoct - občerstvení zdarma přišlo k chuti.

Při besedě s básníkem Jiřím Žáčkem přišla řeč i na básničku, kterou napsal pro slabikáře a která se nelíbila českým feministkám. Nepamatuju si ji celou, ale je o tom, že holčičky jsou na světě proto, aby se staly maminkami, staraly se o děti, o muže a o domácnost. Chlapečci jsou na světě proto, aby objevovali svět, zažívali dobrodružství a pak dělali kariéru (přiznávám, trochu jsem to zjednodušilo, ale přesně tenhle smysl to mělo).

Nechci s panem Žáčkem polemizovat, i podle mě jsou holčičky na světě proto, aby se staly maminkami. Taky si ale myslím, že chlapečci jsou tady proto, aby se stali tatínky. A všichni jsou tu proto, aby dělali to, co je baví a naplňuje, a nikdo jim v tom nemá bránit proto, že jsou chlapečci nebo holčičky. Myslím, že tomuhle názoru se ani nemusí říkat feminismus, je to spíš humanismus – každý člověk má právo, aby nebyla nijak omezována jeho práva a osobní svoboda– bez ohledu na národnost, náboženství a POHLAVÍ, jak říká nejen Listina základních práv a svobod, ale třeba i Ústava naší republiky.

Nikdy mě nepřestane fascinovat, že objeví-li se jakékoli téma, které by mohlo být spojováno s feminismem, začne se smát i spousta žen a holek. Lidi, pochopte už konečně, že feminismus neznamená odmítat, aby mi muž pochválil nový účes nebo pomohl do kabátu či podržel dveře. Jenom chci, aby moje tělo patřilo jen mně, tedy ne mému šéfovi, kolegům ani úchylákům v tramvaji, a aby hodnotu mojí osoby neovlivňovalo to, že pod kalhotama nemám penis. Asi jsem feministka, ale nenamlouvejte mi, že jsem fanatička, které sexuální harašení nehrozí..

Žít s Italem je o nervy, o tom bych mohla vyprávět. Ale jet na dovolenou do Itálie je skvělé. Jako hostitelé jsou Italové nedostižní.

Když mi ujel skibus, zamávala jsem na něj a on mi zastavil.
Italové nedodržují silniční předpisy a nedávají přednost na přechodech. Ale když chcete přejít ulici, zastaví a pustí vás. Na dálnici vám uhnou a nechají vás předjet a nezávodí.
V restauraci jsme po obědě dostali místní "medicínu", ovocný likér a při odchodu se číšník choval, jako by se loučil s nejbližšími přáteli.
Umějí skvěle flirtovat a dobře se s nimi povídá.
Jsou nadšení, když člověk řekne italsky i třeba jen spaghetti carbonara.
A mají tu nádherné hory, malebná městečka a spoustu sněhu.

Nejvíc si to ale v Livignu užíval můj strýc - Livigno je bezcelní zóna, takže alkohol je tu neuvěřitelně levný. A tak chodil a radoval se: Jameson za 6,50! A víno za 2,30! A Finlandia za 5,80!

A na Prahu, školu, zkoušky, zatažené nebe a smog, předvánoční shon a, upřímně řečeno, ani na blog jsem si za celou dobu ani nevzpomněla

Jsem zpátky. Krásně odpočatá, vylyžovaná, opálená, napapaná těstovin a nabumbaná lahodného italského vína, navoněná novým parfémem, který jsem si tam koupila, taky mám úžasnou novou pletenou čepičku do své sbírky ušatek, časopis, na kterém si budu cvičit italštinu, tři krabice müsli, které jsem si zamilovala v Německu a které se k nám ještě nevozí, spoustu pohledů a zážitků. A marně se snažím soustředit na školu a na všechny testy, které teď píšeme

Teď musím upalovat do školy, ale večer vám sem napíšu něco o Italech. Ještě jsem se chtěla pochlubit synovečkem, ale bratr už mě předběhl.