Rebe

Plna optimismu po návratu z Německa jsem se přihlásila ke státnici z němčiny. A že jsem byla plna sebedůvěry, vybrala jsem si hnedle druhou nejvyšší úroveň. Že to zní jako dobrý nápad? Taky mi to tak připadalo, ale jen do chvíle, kdy se mi ráno cestou na zkoušku udělalo v tramvaji z nervozity tak zle, že jsem sebou málem sekla. Vzhledem k tomu, že se mi zároveň chtělo zvracet, byl můj stav celkem akutní. Dodat můžu jen to, že po absolvování písemné části je mi ještě hůř. Na ortel musím čekat až do příští soboty, tak mi držte palce. Prosím!!

Jedna z věcí, které absolutně nechápu, je umění být ve stejnou dobu na více místech. Teď právě to předvádí velmistr české lidové zábavy. Teda jestli vám připadá zábavné tlusté zpocené prasátko nacpané do teplákové soupravy, které vedle svého pošťuchování pana prezidenta na jedničce stíhá i střídat vtipné převleky na nově.

Nejdřív mě napadlo, že využívá kulturních vložek na přebíhání mezi programy. To mi alespoň na pět zajistilo zábavu, protože jsem kromě sledování ubou upocených pořadů měla vpravdě vědecký úkol. Hypotéza se však nepotvrdila. On vám ten Novotný opravdu dokáže stát na jevišti na dvou programech zároveň. Tak už mě akorát napadá, že nás někdo tahá za fusekli.

Jenže teď zase nechápu, jestli je to předtočené, proč s tím národ otravují v dobu, kdy bychom se chtěli dívat na televizi? Tyhle blbiny přece můžou jít třeba v půl druhé v noci, ne?

Kamarád Vlasta Červenka mě ve svém mailu z minulého týdne vybídl, abych využil svých nově nabitých jazykových znalostí k něčemu užitečnému a přebásnil do němčiny cimbálkovské limericky. Pro nezasvěcené připomínám, že Limerick je krátký básnický útvar, ve kterém vystupuje alespoň jedna osoba a jedno město. Rýmy se tu střídají v rytmu AABBA. Nikoliv ABBA, to by pak byla popová skupina (To si nesmíte plést!). Cimbálka je hudební těleso, které se shlukuje kolem mnohastrunného nenaladitelného hudebního nástroje zvaného cimbál, případně kolem jiného kusu dřeva (například primáše) za účelem vyluzování hudby, převážně lidové. Cimbálkovské limericky jsou pak básně, které vytvořil náš sbor při poutích Moravou a Slovenskem). Vlasta měl samozřejmě na mysli především poému o sobě. To mi zas až tak nevadilo, protože je to báseň vcelku univerzální: „Červené trenky Vlasty Červenky...„ Navíc velmi dobrá!!! Takže jsem se do toho pustil:

Kdo nejdéle vydrží
V této vodní nádrži
Červené trenky
Vlasty Červenky
odměnou obdrží

Am längsten bleiben in dem Teich
ist dank Kaltwasser nicht so leicht
Turnhose der roten Farbe
die Červenka an sich hatte
das dir doch als Gewinn reicht

Pouhý překlad, byť tak kvalitního díla, jakým jsou Červené trenky, mě ale nadlouho neuspokojil. Lákala mě původní autorská tvorba. Chtěl jsem svou říznou němčinou nemilosrdně tepat nedostatky naší rozhárané doby. Upozorňovat na bezpráví, které většina lidí nechává každodenně bez povšimnutí. Proč třeba jenští požárnící jezdí stále sem a tam se zapnutými houkačkami, když po nějakém požáru není ani stopy?! Proč obtěžují občany (mezi které jsem se začerněním políčka ve formuláři zařadil i já) zbytečným zvyšováním hladiny hluku?

In Wagnergasse soff sich an
ein alter Feuerwehrmann:
„Wir Feuerwehrmänner hier und dort
bewegen uns durch Stauen fort
doch kein Feuer mann löschen kann

Opil se hasič ve Wagnergasse
a pak pravil s výtkou v hlase
"Proč mám jezdit sem a tam,
vyhýbati se zácpám,
vždyť bez ohně co hasit dá se?"

P.S.: Bohužel jsem až teď zjistil, že to, co tady v Jeně pořád jezdí a troubí "Hóóó řííí, hóóó řííí ...", nejsou hasiči, ale policie. Takže radši přesedlám na líčení místních přírodních krás.

Ale to zas až příště. Zajímavé je, že v Regensburgu troubila Hóóóřííí záchranka... (pozn. red.)

V diskusi na Arsinoe se objevil komentář, který připominá rozděleni prací na tzv. ženské a tzv. mužské. Teoreticky to není úplný nesmysl, i když si myslím, že konkrétní rozdělení by mělo být na každém páru a ne na přiopilých kamarádech od piva. Přesto v praxi tohle rozdělení vypadá tak, ze o žádné rozdělení nejde.

Už jsem o tom s jedním kamarádem diskutovala (ano, s jedním, protože jak je kluků víc, začnou machrovat a na jiné než sexuální téma se s nimi mluvit nedá). Vymezení ženských prací bylo jasné - uvařit, umýt nádobí, uklidit, vysát, utřít prach, vytřít podlahy, vyprat, pověsit a sebrat prádlo, umýt okna, vyžehlit, nakoupit, pořizovat dárky a myslet na narozeniny celé rodiny, atd. Ale když jsem se milého kamaráda zeptala, co jsou to teda ty mužské práce, dosela se zasekl. Až po drahné chvíli z něj vypadlo - Třeba to pivo si k televizi musim přinýst sám...

A pak se divte, že se z nás stávají Moniky.

V poslední době se v mém okolí objevují dva extrémy. Část holek, které znám, jako na smilování čeká na menstruaci a snad ani výhra v loterii by je nepotěšila tak jako pár kapek krve na kalhotkách. A na druhé straně jsou všechny ty těhulky a čerstvé maminky. A kamarádka, kterou jsem dneska potkala, a stěžovala si, že dneska dostala menstruaci

Fakt je, že ta druhá kategorie je podstatně početnější. Ve škole potkávám pár dalších holek s bříškem, potkávám maminky s kočárky a malými caparty. A tak si říkám, že to s tím populačním úbytkem nemůže být tak zlé. A já můžu ještě pár let počkat.

Jenom marně přemýšlím, co se letos na jaře stalo tak zajímavého, že to způsobilo takový boom. Že by pozitivní výsledek referenda?

Zatímco já se stresuju se školou v Čechách a, zmlsána poměry německými, neustále nadávám na ty naše, můj kamarád Tomáš si užívá německé pohostinnosti na studiu v Jeně. No dobře, jsem zelená závistí, ale rozhodla jsem se vám taky něco zprostředkovat z jeho úžasných zápisků. Původně jsem chtěla, aby sem psal sám, ale psát na blog nesoucí mé jméno je zřejmě pod jeho důstojnost (). Ale dostala jsem svolení, abych vám sem zkopírovala vybrané části jeho dopísků.

Tomáš se má v Jeně ještě líp než jsem se měla já v Regáči. Dostal totiž k ruce mentorku, která se o něj stará. Hlavně mu z nádraží pomohla s kufry, což, když si vzpomenu na bolest zad, která mě po stěhování do Reichu provázela ještě týden, mu taky závidím. A ještě ho rodiče na nádraží odvezli autem a maminka mu upekla koláč!

To ale není důležité, podstatné je, že se má skvěle a o svých zážitcích pravidelně píše, takže se můžete těšit na ukázky jeho literárního talentu. Tomáš je totiž nejen strašně hodnej, milej, inteligetní a dobře vychovanej, ale taky děsně vtipnej (doufám, že si tyhle řádky přečte a nesnažila jsem se zbytečně). Howgh.

Babí léto se letos sice moc nepovedlo, ale stejně byl ten podzim docela hezký. Vlastně nás Plískanice docela ušetřila. Takže jsem si místo utápění se v depresi mohla všímat, jak podzim pomalu postupuje. Nejdřív se mi v přetopeném obchodě zamlžily brýle, pak přišla první podzimní mlha a dneska jsem poprvé viděla sýkorky. Sice poprvé, ale byla jich spousta a za oknem pěkně řádily. Tak jim půjdu nasypat něco k snědku.