Rebe

Má oblíbená Arsinoe položila zvláštní otázku: Co byste dělali, kdybyste věděli, že vám zbývá půl roku života? Nechci na ni odpovídat, protože teď jsem v životní fázi, kdy bych asi jen brečela, že jsem nepotkala velkou lásku, nemohla mít děti, nestihla se naučit italsky, ...

Spousta lidí psala, že by chtěla na zemi po sobě něco nechat. Životní dílo, otisk, stopu. Tuhle potřebu teda nemám. Jasně, chci mít děti, ale nechci změnit svět, nechci, aby mě obrečely tisíce lidí, nechci pomník s žulovým náhrobkem. Nechci, aby mě někdo držel za ruku, až budu umírat, to musí hodně bolet. Chtěla bych umřít sama, nejlépe ve spánku, a pak být rozprášena. Nechci, aby kytky vadly na mém hrobě. Ať radši potěší někoho živého.

Jeden kamarád z toho vyvodil, že se bojím smrti. A jestli jo, je na tom snad něco divného?

Už mě opravdu štve, jak Spořitelna na všech reklamách tvrdí, že studenti za svůj účet nemusí platit žádné poplatky. Tenhle měsíc mi strhli 20,- za účetní položky, 6.40,- za poštovné, a 56.25,- za platbu ze zahraničí. Dohromady přes 80 korun. Vím, že normální sporožiro je ještě dražší, ale ani tohle mi nepřipadá zrovna zadarmo.

Může mi třeba někdo vysvětlit, co to je platba za účetní položku?! Když mi někdo pošle peníze, tak si nestrhnou poplatek jen od něj za poslání, ale i ode mně, že jsem dostala peníze. Tak to fakt nechápu...

Nechci, aby to vypadalo, že mi všechno v Německu připadá lepší než tady, ale tam jsem za celý semestr v bance nezaplatila ani cent. Poplatek za účetní položku ani za přijaté peníze tam neexistuje a výpisy neposílají. Kdo ho chce, ten si ho vytiskne vedle bankomatu. Jenom u nás člověk platí za to, že chce svoje peníze. Tak trochu Kocourkov, že?

Cizí jazyky mi moc nejdou, ale baví mě sledovat rozdíly ve vyjádření v různých jazycích. Už jsem psala o tom, jak se v jiných jazycích řekne ááá. Tentokrát mě zaujalo vykání. No, řekněme spíš oslovení osoby, které si vážíme. Vykání je to totiž v češtině. Angličtina na něco takového kašle, němčina oniká. Nejoriginálnější je ale italština - tam se onaká. "Mohu se jí na něco zeptat? Odkud ona je?" Asi není divu, že mám zatím s vykáním v italštině trochu problémy.

Ve filmu, na který jsem se včera koukala, se pohled hrdiny pri čůrání stočil, jak to říct, do mušle, kde právě vykonával malou potřebu jiný muž. Byl za to z místnosti dost hrubě vyhozen a mě napadlo - je to opravdu tak výjimečné, když se někdo podívá? Chci říct, stojíte tam těsně vedle sebe, pohledu nic nebrání, ...

Nemám moc s čím srovnávat, holky jsou při čůrání většinou odděleny zdí. Ale třeba při převlíkání jsem nikdy neviděla nikoho klopit oči jen na svoje prsa. A tak si říkám, proč chlapi při čůrání klopí zraky jen do své mušle? Že by se báli srovnání?

Naše domácnost má nového člena. Zatím jsme se do něj zamilovali jen bratr a já, ale je jen otázkou času, kdy mu proniknou i ostatní - máme Playstation! Teda bratr má Ale už nemusíme řešit, že večer v televizi nic nedávají.

Zásadní věc, čím se Playstation 2 odlišuje od počítačových her, je v tom, že se nehádáme, kdo bude hrát. On je totiž požitek se na to i koukat. A to zatím hrajeme jen demoverze her, které byly součástí balení.