Rebe

Poslední dobou je pro mě sledování reklam infarktovou záležitostí. Asi se ze mně stává cholerik, protože se rozčiluju a nadávám jako dlaždič.

"Ty nejsi v Paříži? Londýně? Římě?" "A nejsem?" - A jsi snad. lhářko ulhaná?!
"Může na tebe být taky maminka hrdá?" - A jak víš, že je na tebe maminka hrdá? Protože si zvládneš neupatlat triko, co ti vyprala?!
"Proč je tak měkké?" - Protože jsi blbá jak dvě tága!
"To já bych si tu desetikorunu dal do trezoru, když umí vydělat tolik peněz." - Houby do trezoru! Každý den bys ji musel poslat Pojišťovně!

Ještě štěstí, že jsou reklamy, které mi zlepší náladu. Třeba "Vypadáš nějak bledě." "To bude tou stravou. Maminka mi dává nějaký krém, ale není to ono."
Ale mrzí mě, že už nejde moje oblíbená reklama na Mazdu. Dzum dzum dzum.

Často se říká, že důvodem, proč u nás stále klesá porodnost, je ekonomická situce. Lidi si zkrátka děti nemohou dovolit. Ne že by se mi nezdálo, že by se v systému mělo leccos změnit, ale poté, co jsem viděla Cestománii o Bhútánu, pochybuju, že by finance byly jádrem pudla.

Bhútán je buddhistická země v Asii, která bohatstvím rozhodně neoplývá. Lidé se živí převážně zemědělstvím, jehož přebytky prodávají. Osvícený panovník jim povolil televizi a internet. Lidi sice na počítač ani televizi nemají, maximálně se na ni chodí dívat do místního obchůdku, ale jsou spokojení. Krále chválí a na otázku, jestli jsou šťastní, odpovídají - jo, jo, jsme šťastní. A mají nejvyšší porodnost na světě, roční přírustek obyvatelstva přesahuje 3 procenta.

Asi bychom s tou naší blbou náladou měli něco dělat. Co nám pořád brání, abychom byli šťastní?