Rebe

Česká spořitelna přišla s novým bonusovým programem. Slogan říká Platit kartou se vyplatí! Je to jednoduché, stačí platit kartou, sbírat body a pak si vybrat dárek. Má to jenom jeden háček - abyste dostali cédéčko, musíte nakoupit za 75 až 83,5 tisíce! Kvůli batůžku musíte utratit skoro 135 tisíc a dětskou tenisovou raketu dostanete za útratičku necelých 180 tisíc. Blbá umělohotná helikoprárka je za platbu v hodnotě 32,5 tisíce. Ale máte na to utrácení vážně spoustu času - přesně čtyři měsíce.

Je to asi jako kdybyste si chtěli koupit auto a prodejce vám řekl - v jiném autosalonu dostanete jako bonus klimatizaci a CD přehrávač zdarma, ale my vám dáme, pozor, hned dvě cédéčka. Hurá!

Jack Stack se snaží. Spořitelna letos dokonce vykazuje ohromné zisky. Ale klient pomalu začíná mít pocit, že ho Spořitelna nejspíš nepotřebuje, když se o něj nestará a jen se ho pořád snaží naštvat. Kauzu s prémií pro studenty za červený diplom zná asi každý. Tak si jen říkám, když opravdu utratím těch osmdesát tisíc, dostanu cédéčko, nebo mi řeknou, že na něj nemám právní nárok, protože to nebylo ve smlouvě, ale jen na reklamním letáku?

V téhle rubrice studentského listu Babylon je tentokrát otištěna rada zoufalému Janu K., který se na redakci obrátil se svým trápením. Vzal mě za srdce, opravdu. Ta nesmyslná šikana, to nespravedlivé obviňování, kterému je vystaven. Stejně jako redakce listu zachovám jeho anonymitu, pouze zde článek opíšu:

S naléhavou prosbou o radu se na nás obrátil čtenář Jan K., jehož jméno a plná adresa jsou sice redakci známy, ale na jeho výslovné přání zůstat v anonymitě jej budeme nazývat smyšleným přízviskem Kato. Kato se v září vrátil z jednoročního pracovního pobytu v USA, kde působil jako předseda Valného shromáždění důležíté mezinárodní organisace. Doma v Praze se náš čtenář setkal s nebývale silnou formou kolektivního odmítnutí a šikany, pro niž používáme z angličtiny převzatého slova mobbing. Na ministerstvu, kde předtím pracoval, pro něj najednou není místo pod směšnou záminkou, že vedle nedostatečných kvalit odborných a charakterových nebyl uznán za důvěryhodného, aby se směl seznamovat s utajovanými informacemi. Kato je očerňován, že prostřednictvím svého sekretáře měl vydírat podřízeného hospodářského pracovníka a nutit jej ke křivému svědectví. Snažil se prý vypudit z Prahy rozhlasovou stanici, vysílající především pro země strádající v nesvobodě. Trestuhodně je skandalizována a zneužívána skutečnost, že Katův sekretář byl odsouzen za plánování vraždy příliš zvědavé novinářky a byly u něj nalezeny desítky milionů korun pocházející z dosud neznámých zdrojů. Také v osobním sejfu samotného Kata byly za jeho nepřítomnosti objeveny stovky tisíc korun tajemného původu. Jízda autem pod vlivem hašlerek připomínajících pach alkoholu přece není trestným činem! stýská si Kato smutně. Poukazuje na své jazykové znalosti a personální kontakty, které získal nejen nyní, ale i dříve za svých dlouholetých pobytů v cizině. Má všechno přijít vniveč jen proto, že nezákonně manipuloval s ministerskými spisy určenými ke skartaci? ptá se Kato v závěru svého dlouhého, upřímného a lidsky přesvědčivého dopisu.

Spolu s Madhubálou Raj mu mohu jen potadit - Nedej se znechutit a odradit malými českými poměry. Konec konců, krade a lže se přece všude ve světě.