Rebe

Knížku tohoto jména jsem dostala od maminky k svátku. Dojemný dárek. Kdyby ovšem nezačínala slovy:

"Dcera je starost, které se člověk rád zbaví." Perinthis

Díky, mami.

Už za krátkou dobu skončí platnost našich nejmenších mincí. Lidé si je prý nechávají doma a tak se musí razit další a další. Nic proti tomu, já sice drobné používám, ale rozhodně je neobrečím.

Trochu mě ale překvapilo, že mince lze pak ještě nějakou dobu vyměnit v bance "roztříděné a slepené va válečcích po padesáti nebo sto kusech". Lidé sbírající mince jsou příčinou jejich stažení z oběhu. Pokud mezi ně nepatříte, ale bojíte se, že vám drobné zbudou a vy je budete chtít vyměnit, tak je honem rychle začněte sbírat. Já jich teď mám v peněžence asi pět.

V poslední době je velkou módou nadávat na televizní program. Nechci tvrdit, že se s oblibou dívám na Hospodu a novácké estrády. Ale když člověk vybírá...

V poslední době bych zmínila film Ztracený Izijáš s Hale Berry a Susan Sarandon (ač jsem bohemistka, odmítám cizí jména prznit čekou koncovkou -ová, všichni stejně vědí, že se jedná o ženy) nebo skvělou Farmu zvířat. Je pravda, že člověk musí pečlivě procházet televizní program a nečekat, že dobrý film najde od osmi na jedničce.

Ale nemusíte vždycky čekat do půlnoci. Před chvíli skončila pohádka O štěstí a kráse. Skvělá! Pradlenka Madlenka závidí princezně, že nemusí celé dny nic dělat a sní o tom, že necky a mydlinky vymění za korunku a kominíka za prince. A princezna Marion se trápí nudou a místo unylých princů by chtěla pořádného chlapa. A tak jednoho dne obě kousnou do kouzelného jablíčka a prohodí si to.

Jak to dopadne? No jak, Marion bolí ručičky a záda a Madlenka se může unudit. A tak se nakonec pradlenka vrátí ke svému kominíkovi a Marion padne kolem krku princi Petrovi, který si ji zamiloval, i když byla ještě za pradlenku.

A královna se po poradě s doktorem dozví, že "mám ji nechat dělat, co se jí zlíbí, a tvářit se, že se mi to líbí. Tím ji donutím dělat, co chci já, protože si bude myslet, že to nechci". Nezní to jako definice puberty?

Zvoní mobil. "Kterej (píp) mě to zas votravuje, nemůžu mít chvíli pokoj?! Si zas někdy dobiju mobil, dokud byl vypnutej, tak byl klid." Zvedá telefon a přijímá hovor.

"Prosim! ... Ale ne, jasně, že nerušíš, jak bys mohla. ... Nic, jenom jsem čekal, až mi zavoláš."

Tak takhle telefonují muži. A pak jim věře.