Rebe

Znáte ta jablka, kterým se říká andulky? Jsou světlounce zelená a příjemně kyselá. Někdo je nechal ležet na talíři v kuchyni spolu s cedulkou Nabídněte si.

A tak jsem si nabídla. A začala vzpomínat. Přesně taková jablka totiž rostla na zahradě za domem mojí prababičky v Olomouci. Jezdili jsme tam málo, protože to bylo daleko, ale vždycky to stálo za to.

Babička pekla úžasné koláče, nejlepší na světě. Hrozně mě mrzí, že moje děti je už neochutnají a budou si myslet, že moje babička a maminka je umí skvěle. Kdepak, na ty od prababičky nemají. Vždycky jsme si sedli na gauč v kuchyni, hřáli se u kamen, pili kakao a jedli tyhle úchvatné koláče. A pak jsme si hráli v pokoji, kde byly nádherné vyšívané polštáře, v předsíni visela spousta obrazů a na záchodě byla hrozná zima. A ráno nás budilo štěbetání vlaštovek, za domem rostly andulky a jahody a na půdě byla spousta starých hraček, se kterými jsme si tajně chodili hrát.

Myslím, že se tomu říká spouštěče paměti. Zkrátka, člověk si najednou z ničeho nic vzpomene na něco, co se stalo hodně dávno a na co už dávno nemyslel. Hezky to pámbů vymyslel.

Věčné téma a cíl mužských uštěpačných poznámek - ženy a myši, případně pavouci, hadi a jiná havěť. Teda je fakt, že se taky směju lidem jako je moje teta, která jednou vešla na onu místnost, posadila se a před sebou spatřila pavouka. Místo aby se sebrala a rychle zmizela, začala ječet jako by ji na nože brali. Taky hady mam ráda a ani myši mi nevadí. Ale přesto mám pochopení, protože na slimáka nebo žížalu bych nesáhla ani kdyby mi platili, kdyby na mě někdo takovou potvoru "vtipně" hodil, asi bych dostala psotník.

Ale přes všechno pochopení mě stejně včera Silvie dostala. Ukazovala jsem jí hračku v podobě myši, kterou jsem koupila jako dárek pro naše kočičky. Má to tvar hrušky a vypadá to fakt skoro jako myš. A dole to má závažíčko, takže když se do toho strčí, zase se to postaví. Skvělá hračka, já si s tím hraju pořád. Ale Silvie si tuhle myšičku prohlédla z uctivé vzdálenosti a pak na mé naléhání do ní nehtem lehce strčila. Ucukla, jako by se spálila. "Když já se mám z myší hrůzu." vysvětlila. Přiznávám, smála jsem se jí.

No vážně, to co dneska padá z nebe přece nemůže být obyčejný déšť, spíš to připomíná monzunové přívaly v tropických oblastech. A to jsem si ráno nevzala deštník. Naštěstí jsou na podobné situace v hotelu připravení, tak jsem si půjčila hotelový.

Tohle je vážně nepochopitelné - celý červen bylo takové vedro, že děti ve školách omdlévaly, a v červenci... Tady ani tak nevnímám, kdy jsou prázdniny a kdy ne, tak mi to ani tak nevadí, ale musím myslet na chudáčky děti na letních táborech (a hlavně na jejich nebohé vedoucí - tímto před vámi smekám a přeju pevné nervy). Ale stejně je to otrava.

Tak jsem si aspoň koupila něco pro radost - slaměný klobouček. Já jsem totiž nezdolná optimistka a vím, že sluníčko zas přijde

Že si nepamatujete, co jsou to nátepníčky? Přece takové ty froté pásky, které nosí tenisté na zápěstí, aby jim pot nestékal na ruku. Když jsem byla malá, nosili je ale všichni, v odporně křiklavých barvách. A dneska jsem potkala dvě slečny, na jejichž zápěstí růžově křičela přesně taková hnusnost.

Nic proti osmdesátým létům, vím, že mají své příznivce, ale já jsem doufala, že návrat téhle hnusné, neslušivé a nevkusné módy je definitivně pryč. V dalším obchodě jsem ale viděla fosforeskující tílka a hrála k tomu Ruby Tuesday. Ne, prosím prosím, ne další návrat osmdesátých let! Copak nastačí, že je zase v módě punk?

I kdybych nechtěla, musím stále myslet na to, že už brzo budu muset odjet a vrátit se zpátky do Čech. Přišly smutné chvíle, kterých jsem se předem bála - loučení s přáteli, kteří odjíždějí a které už pradvěpodobně nikdy neuvidím.

Včera jsem se rozloučila s Baselem, neuvěřitelně vtipným medikem z Izraele. Slíbil, že se určitě někdy přijede podívat do Prahy a vyměnili jsme si adresy, tak se třeba ještě někdy uvidíme. Dneska po večeři mi Miriam, moje sousedka, povídá - tak to už se asi neuvidíme, co? A já nevěděla, co říct.

A v pátek odjíždí Luca. Máme za sebou spoustu krásných i ošklivých chvil, spoustokrát jsme se pohádali a milion věcí mě na něm štve, ale stejně se děsím chvíle, kdy si řekneme - Tak se měj. A hezký prázdniny. Možná se ještě někdy uvidíme, ale každopádně, tenhle nádhernej semestr se už nevrátí.

Ještě nikdy mi semestr neutekl takhle rychle. A ještě nikdy mi nebylo tak strašně líto, že už končí.

Došlo mi to dneska, když jsem stála ve frontě na oběd - semestr skončil před dvěma týdny. Zkouškové skončilo už skoro před týdnem. A škola je plná lidí. V cip poolech je stále většina počítačů obsazených, vyučující dál pravidelně konzultují, sportcentrum je stále otevřené, knihovny taky, mensa nadále vaří obědy i večeře. A lidé neutekli ze školy tak rychle, jak to jen šlo. Vlastně byste skoro ani nepoznali, že semestr už skončil.