Rebe

"Přímé vagony do Regensburgu jsou řazeny na začátku a na konci vlaku." hlásí pokaždé na Hlavním nádraží. Tentokrát nehlásili, ani na vagonech nebyly popisky, tak jsem se radši zeptala výpravčího. Které vagony jedou do Regensburgu? Všechny. Bůhví, proč to tak divně hlásí. Na začátku a na konci vlaku. Ale ty mezi tím taky.

Největší absurdita, která mě pokaždé dostane, je kuřácké a nekuřácké oddělení. Ne že by jeden vygon byl pro nekuřáky a další pro kuřáky. Hezky polovina vagonu tak, polovina onak. Ale mezi nimi nejsou dveře a kuřácké oddělení je před nekuřáckým. Zkrátka a dobře, sedět celou cestu v komíně, dýchalo by se líp.

A to ani nemluvím o tom, že v nekuřáckých kupé jsme seděli i po čtyřech, kuřácká byla skoro prázdná. Ale kuřáci stejně stáli a báňali v chodbičce...

Tentokrát jsem do Prahy jela hlavně kvůli referendu. Takže i já jsem svým hlasem přispěla ke konečnému ano.

Ale lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem neměla vůbec žádné pochyby. Tak nezbývá než doufat, že jsem měla pravdu. A že ti, kteří doteď překonávají zklamání, se spletli. Věřme. Tak jako tak - čeká nás skvělá budoucnost. I se špatnými okamžiky. Tak už to chodí.

V poslední době se mi nedaří. Jako by se všechno spiklo proti mně - nejdřív mi v práci zaplatili míň než jsem čekala. Pak ve škole nefungovalo video, takže půlka mé práce na referátu přišla vniveč - příprava je nanic, když nefunguje technika.

Pak přemet v osobním životě - kluk, který mě několik týdnů přesvědčoval o tom, že je do mě blázen a nejde mu jen o to jedno, dokud jsem mu neuvěřila, konečně přiznal, že mu fakt jde jen o sex. Tedy zjednodušeně řečeno. On tvrdil, že mě má rád a chce se mnou být, ale nechce vážný vztah a komplikace - to zní dobře, ale komplikace je pro něj i procházka nebo výlet na kole, povídání a večeře, v neposlední řadě i to, že o našem vztahu řeknu kamarádce.

Tak jsem se sbalila a vyrazila do Čech odpočinout si. Až na hranicích jsem zjistila, že nemám pas. Tak jsem se otočila, za dalších devět euro si koupila lístek a jela zase zpátky....

Zkrátka hrůza. Jenže pak jsem se dozvěděla, že se v Německu a Itálii vybouraly autobusy a v jižním Německu vykolejil vlak. Po nehodě zemřeli Tesařík a Petr Škvrně. Pár ulic od domu mých rodičů v hořícím domě zahynuli mladí manželé a dvouletá holčička. A tak. Jako kdyby se zbláznil celý svět a obrátil se proti nám.

Zkrátka a dobře, jsou problémy a Problémy. A já na tom nejsem tak zle. Opatrujte se.