Rebe

Když jsem si v Britských listech přečetla titulek Návštěvníci Gazy musejí podepsat prohlášení, že je tam izraelská armáda může zastřelit, musela jsem se podívat do kalendáře. Ne, opravdu to není apríl. Tak co tedy? Kachna? Krutá desinformace? Nebo snad - nedejbože - pravda?!

Jsou na zemi místa, kde člověk neví, čemu věřit. A zároveň už věří všemu...

Podle mého názoru už zlaté období českého hokeje dávno pominulo. To si nechce přiznat většina Čechů, ale nemyslí si to ani spousta Slováků. Radost z loňského zlata jim kazilo pomyšlení, že ho mají jen proto, že nepotkali Čechy.

Tak teď to máte potvrzené - jste lepší! Nebo jste možná měli jen víc toho "hokejového štěstí".

Bavorský král Ludvík II. byl vážně borec. Vládl v první polovině devatenáctého století a lidstvu zanechal tolik jako málokterý gotický panovník. O jeho veledíle, o Walhalle už jsem psala, tím se ale tenhle týpek nevyčerpal.

V předhůří Alp nechal postavit hrad Neuschwanstein. Mezi prvními alpskými čahouny, nad ledovcovým jezerem Alpensee, s vodopádem za zády stojí pseudogotická stavba se spoustou věžiček, balustrád, schodišť a přepychových komnat.

Ani to ještě není vše, však jen hrady nechal postavit čtyři - jedním z nich je Lindenof - zmenšenina Versailles nedaleko Mnichova. V areálu tohoto zámečku se skrývá pravý skvost - umělá jeskyně. Za otočným kamenem začíná krápníková jeskyně, v hlavní dvoraně jsou dokonce lóže s kamennými sedátky, mezi krápníky jsou natažené girlandy s růžovými květy. Kýč jak věž, ale můj názor změnilo zjištění, že jeskyně se dá vytopit a voda v jezírku může mít až 30 stupňů, navíc je tam zařízení na výrobu umělých vln. První welness na světě!

Ludvík prý říkával: Je mi jedno, jak to uděláte, chci vidět výsledek. A nezajímá mě, kolik to bude stát. Slova velkého panovníka.

Podle vídeňských psychologů byl Ludvík blázen. Podle mě byl génius. Bohužel zemřel dřív, než to stihl dokázat. A než si stihl užít svého malého disneylandu.

Muška jenom zlatá, praví klasik. Ale co je to vlastně štěstí? Většina lidí říká - zdraví, rodina, přátelé, láska.

No jo, ale já nic z toho nemám - jsem daleko od domova, bez rodiny, přátel tu mám pár, ale ti nejlepší zůstali v Čechách, můj milostný život nestojí za nic, ...

Ale jsem šťastná. Dokonce mám pocit, že takhle šťastná jsem ještě nikdy nebyla. Čím to? To je jedno, hlavní je, že jsem. Tak buďte taky. Krásný den!

Je to tak, když je chlap nemocný, nezaleze do postele a tiše netrpí jako většina ženských, ale naopak vyleze na světlo boží, aby všem ukázal své utrpení.

Přesně to dělá můj spolubydlící Luca, kterého skolila angína. Po ránu si vařil čaj, který jinak nepije, držel se za krk, hlasitě polykal a trpitelsky vzdychal, odmítal mluvit, protože "má strašné bolesti". Politovala jsem ho, půjčila mu šátek na krk a dala nějaké vitamíny. Odpoledne jsem se přišla podívat, jak mu je a jestli něco nepotřebuje.

Nepotřeboval. Seděl u počítače, usmíval se jako sluníčko a povídal a povídal. Když jsem konstatovala, že už vypadá zdravě, tak mi vysvětlil, že je mu líp, jak mu klesla teplota, ale stále ho v krku hrozně bolí. Pak si ale všimnul, že šátek leží na stole, tak si ho rychle omotal kolek krku a začal se zase tvářit trpitelsky.

Ještě ráno odmítal jíst, že jenom pije, že ho hrozně bolí v krku a nemůže polykat. Večer potkal salám - na bolest zapomněl a během pár okamžiků ho do sebe nasoukal.

Zkrátka a dobře, kdyby neměl krk nateklý jako sysel a čelo jako kamínka, skoro bych věřila, že to na mě jenom hraje. Ale možná, že je i v horečce schopen chladného kalkulu a snaží se vzbuzovat něžné city.

Fakt je, že to zabírá.

Každé úterý se u nás na koleji koná Videoabend. Tentokrát nám promítali film Harry Potter a tajemná komnata. Což jsem si nemohla nechat ujít

První zfilmovaný díl této série se mi moc nelíbil. Zdálo se mi, že ty nejzajímavější momenty ve filmu chybí, navíc že je celý postaven na efektech. Odmyslet si efekty, nezbyde nic. Proto jsem ani od druhého filmu nic nečekala, jenom zábavu.

A byla jsem překvapená. I Tajemná komnata je plná velkolepých efektů, už ale nejsou samoúčelné, nepoutají zbytečně moc pozornosti. Hlavně ale - "výchovné poselství" tentokrát nebylo odsunuto do pozadí, ale zůstalo zřetelné. Podstatné jsou dvě myšlenky - rasismus je otevřené zlo. A to, zda se přikloníme k dobru, nebo ke zlu, nezávisí na tom, jací jsme, ale na tom, jak se rozhodneme. I když je to stejně patetické jako poslední scéna filmu. Jen houšť.

Prodat se, tak tohle umějí Němci naprosto nedostižně. Důkazem budiž Walhalla

Ludvík I. nechal v první polovině devatenáctého století postavit velkolepou pseudoantickou stavbu (snad doufal, že si všichni budou myslet, že je to originál a padnou do mdlob z německých dějin). Dovnitř nastrkali busty všech velikánů, kteří kdy Německem jen prošli. Teď tam vozí turisty autobusem i lodí, vybírají vstupné a rozplývají se nad výhledem na placku protkanou silnicemi, které tu říkají krajina.

Tak si říkám - udělat něco podobného v rotundě na Řípu, máme historický originál. A tolik osobností bychom vymysleli taky, ani bychom nemuseli vykrádat sousedy.

Taky si někdy říkáte, proč je vám některé písnička tak blízká? Myslím, že má zpravidla buď vlezlou melodii, nebo text, který je vám blízký. A přesně to se mi stalo s písničkou SMS od Lucky Bílé.

Nechci řvát tu jak husa pitomá
To si fakt, lásko, nechám na doma

Tak už běž a nech mě bejt
srdce v háji, z mozku prejt

A tak.