Rebe

V pátek jsme s bratrem vyrazili nakupovat, chtěl si nakoupit nějaké oblečení. Dvě hodiny jsme chodili po obchodech s pánskou módou a já trpělivě čekala, až si vyzkouší desítky kalhot, bund a trik. Potom jsme se zastavili v obchodě s prádlem a já si šla vyzkoušet jednu podprsenku.

Údělem muže je dělat při nákupech věšák, pronesl.

Nutno dodat, že jsme nakoupili pouze pro něj, platila jsem já a stálo mě to asi 170 euro.

Dnes má v Divadle Regensburg premiéru Goetheho hra Faust II. Já jsem byla včera na generální zkoušce.

Hra je strhující i pro toho, kdo nerouzumí textu (jako třeba já) - pohyblivá scéna, desítky herců v nápaditých kostýmech, projekce a světelné efekty, obrovské objekty a rekvizity vstupující do děje...

Myslím, že muži většinou do divadla moc rádi nechodí. Většinou nechají jít partnerku s kamarádkou, když už do divadla vyrazí, je to většinou právě kvůli partnerce. A právě na tyto muže zřejmě myslel Michael Bleiziffer, režisér hry. Faust je totiž plný erotiky - polonahé dívky a statistky oblečené jako prostitutky, herečka s nahou hrudí a lascivní gesta. Zkrátka, když už muže nebaví divadlo, ať se mají aspoň na co dívat. Pravda ale je, že i ženské oči si občas přišly na své

Zkrátka, celá hra je velkolepá show. Žádné strnulé klasické divadlo, ale akce, pohyb, efekty.

Podobný přístup byl použit při inscenaci skvělého představení Cyrano z Bergeracu v Národní divadle. Tohle představení je taky plné akce, napětí, pohybu. Jen ty nahotinky tu chybí

Tomuhle přísloví jsem nikdy moc nevěřila, spíš jsem si myslela, že panenka v koutě jednoho dne shnije. Ale ukázalo se, že někdy to skutečně může fungovat...

V pondělí večer jsme s kamarádkou zase vyrazily na kurz salsy. Partnera jsem měly, ovšem jenom jednoho. Ale jako kamarádky jsme se dohodly, že se o něj budeme střídat. A tak chvilku tancovala Magda, chvilku já a pak zase Magda. Já jsem si mezitím sedla do kouta a pozorovala všechno to taneční hemžení okolo sebe.

A vtom se přede mnou objevila ruka vyzývající k tanci. Byl to Haiko - náš učitel salsy. Potřeboval partnerku pro ukázání nových figur, pak jsme ještě chvilku obcházeli ostatní páry, a když novou figuru všichni pochopili, začal Haiko předvádět exhibici.

Točil se mnou na všechny strany, já se jen snažila usmívat, držet rytmus a neupadnout. Zatímco Magda se snažila Manuela naučit základní kroky, já jsem tancovala s mistrem. Inu, sedávej panenko v koutě...

Už je to tak, našla jsem si práci. Budu dělat pokojskou v hotelu.

Doma bych takovou práci nevzala. Jenže tady za 12 hodin týdně dostanu 400 euro měsíčně. Inu, jiný kraj...

Dneska jsem měla poprvé referát, tedy dvacetiminutové povídaní v němčině před třídou plnou Němců.

Ale zvládla jsem to bravurně, když jsem se ptala, zda pochopili, co se jim snažím říct, tak pokyvovali hlavou: Alles klar!

Menší zádrhel nastal až když docent začal klást doplňující otázky a já mu vůbec nerozumněla...

Když je člověk v Čechách, musí se stále rozčilovat nad problémy, které se řeší - Svoboda se pohádal s Klausem, poslanci si rozdělili luxusní byty, Součková něco tají... Jeden by se mohl rozčilovat od rána do večera.

Jakmile však člověk překročí hranice státu a nějakou dobu stráví za nimi, zjistí, že všechny tyhle žabomyší spory zůstaly pěkně zavřeny uvnitř. Obnova Iráku, SARS, o tom se tady taky stále mluví. Ale spory českých politiků? Když čtu na Netu české noviny, tak se u toho i pobavím.

Akademická čtvrthodinka je v Čechách v podstatě prázdný pojem, znamená jen, že když vyučující do čtvrt hodiny nepřijde, mohou se studenti svorně odebrat do hospůdky.

Tady se s akademickou čtvrthodinkou běžně pracuje - přednášky začínají ve čtrvt a končí ve tři čtvrtě. Dost složité, psát to do rozvrhu. Tak je tam prostě napsán čas v celých hodinách.

Takže přestože podle rozvrhu mi seminář začíná v deset, můžu ještě sedět u počítače a psát svůj blog