Rebe

Je to tak - všechno na světě závisí na úhlu pohledu.

Znovu jsem si to uvědomila, když jsem zjistila, že kytička, která se česky jmenuje maceška, je na Slovenksku sirotka.

Na každé vejšce člověk občas zažívá horké chvilky - studený pot, návaly horka a zimy, zrychlený tep, sucho v ústech a pocit, že se každou chvíli počůrá. Na většině škol zažívají studenti tyto chvilky před zkouškou.

Na Uni Regensburg si prožívá tyto pocity student mnohem častěji, zejména je-li zde teprve krátce a ještě nemá přehled, co kde je.

Explicitně řečeno - zažívá je pokaždé, když se mu chce na záchod a on je zrovna v budově, kde nemá o rozmístění oněch místností přehled. (O záchodcích na uni už jsem jednou psala, ale ještě se k tomuto tématu musím vrátit.)

Zapoměňte na velké obrázky panáčků a panenek! Tady najdete na dveřích maximálně malé a nenápadné stříbrné H nebo D, mnohdy ale jen na tabulce vedle dveří mravenčí písmenka oznamují, že jste onu místnůstku konečně našli.

Mnohdy je nejrychlejší řešení vytáhnout mapku uni, kterou jsme dostali u zápisu. Už jste někdy hledali záchod podle mapy? Já jo...

Musím se ještě jednou vrátit ke včerejšku, kdy jsem měla první seminář německé fonetiky. Každý jsme dostali sluchátka s mikrofonem, pustili jsme si nahrávání, poslouchali rodilé mluvčí a opakovali po nich. Pak jsme si mohli poslechnout znova je nebo sebe a případně se opravit. Na digitálním displeji se stále zobrazuje, kde právě člověk je. Lektorka se mezi nám přepínala, poslouchala a případně opravovala. Tohle zařízení je i ve fonotéce, kam se můžeme chodit nahrávat a poslouchat vždycky, když se budeme nudit.

Už jsem tahle chytrá zařízení viděla i u nás, v Čechách. Viděla, ale nikdy jsme s nimi nepracovali. Tady si s nimi budeme hrát pořád.

Ale přesto se lektorka omlouvala - už je prý trochu zastaralé.

Mimochodem, naše lektorka, Katherine Schuhmacher, je sestra Michaela Schumachera. Bohužel - její bratr jezdí pomalu a je učitel...

Nedávno jsem na jinak celkem vtipném blogu Vosa na jazyku četla hloupé pubertální vyprávění o kojící matce v KFC. Znovu jsem si na něj vzpomněla, když jsem se dočetla, že v USA je pro dětskou pornografii stíhána žena, která se nechala vyfotit při kojení svého syna.

Před pár lety to vypadalo, že lidé konečně pochopili, že kojení je to nejlepší, co může matka pro své dítě udělat, a že už se ženy při kojení nebudou muset schovávat na veřejné záchodky a další skvělá místa hrozně vhodná pro krmení malého človíčka.

Ale něco se zvrtlo. Dneska už se zase na kojící matku kouká jako na exota. Nebo jako na sexuální deviantku.

Můj bráška se včera rozepsal o nejčastějších lžích. Jak také píše, já k nim řadím i jednu z nejotřepanějších - Miluju tě. V poslední době však mezi ty hodně časté musím zařadit i Slibuju.

Jé, já jsem na to zapomněl. Přístí týden ti to přinesu, SLIBUJU. - Mrzí mě, že jsem se s tebou před odjezdem nerozloučil. Ale vynahradím ti to, SLIBUJU. - Já jsem musel na fotbal, mužstvo mě potřebovalo. Ale příště s tebou půjdu na salsu, SLIBUJU. - Promiň, zdržel jsem se na počítači. Ale příště už přijdu včas, SLIBUJU.

Šíří se to jako černá smrt. Ano, každá ta věta je od jiného exemláře. Přesto mají jedno společné. Že neuhádnete co?

Lidová tvořivost se s oblibou vybíjí na dveřích záchodků. Jinak tomu není ani v Německu na dámských záchodcích na univerzitě (na těch pánských to asi nebude jiné, ale tam jsem z pochopitelných důvodů nebyla).

Už jsem si přečetla hluboké úvahy o smyslu života, o moci nadnárodních koncernů i o nehygieničnosti análního sexu. Dnes jsem se dočetla, proč jsou ženy scheisse (pro negermanisty - takřka všeříkající sprosté slovo, které na tomto blogu nemůže být přeloženo):

Ženy mají koplexy. Ženy bojují o muže místo samy o sebe. Ženy jsou vždycky oběti. Ženy schovávají svou osobnost pod šminkami.

Nesouhlasím s tím, že jsou ženy scheisse. Zejména ne proto, že menstruují, jak bylo ve výčtu dále. I přesto myslím, že to nestojí za sprostý komentář na adresu lesbiček, který byl připsán o kus níž, ale spíš za trochu sebekritického zamyšlení.

A pánové - bez škodolibých připomínek, o mužích by se toho také dalo dost napsat.

Jeden z kurzů ve Sportcentru, na které jsem se zapsala, je kurz salsy. Trochu to připomíná sektu, protože nám mailem chodí pozvánky na party a VIP-kody, které nám zajišťují vstup zdarma nebo aspoň slevu. Tak jsem toho včera večer využila a vyrazila do Scaly na Salsa party zdrama.

Scala je legračně kýčovitý podnik - antické sochy a kamenné balustrády, polstrovaná sedátka, reflexní nátěr stěn s obrázky sexy slečen, laserová show a neony.

Ale to hlavní je salsa - pekelně rychlý rytmus, do kterého se vlní boky samy od sebe. Ať žijí endorfiny! Měla jsem jich v krvi snad víc než červených krvinek. Takovou euforii, jako tenhle tanec, ve mně nevyvolává snad ani sex.

Podobný účinek má i Afro dance, na který chodím v pondělí. Celou cestu domů si prozpěvuju, tancuju a pak si musím udělat horké mléko s medem, abych se uklidnila a mohla vůbec usnout.

Opravdu je to tak. Jakmile chlap vidí ženu v nesnázích, spěchá na pomoc. Ať už ta žena v nesnázích skutečně je, nebo ne.

Vyrazily jsme dnes s kamarádkou z koleje hledat práci. Když nás na jednom místě odmítli, přemýšlely jsme nad mapou, která cesta na další vytypované místo je nejkratší. A v tom se objevil on, hrdina odhodlaný zachránit dvě ubohé zoufalé bytosti. Od jeho úmyslu ho nemohlo odradit to, že jsme mu říkaly, že víme, kudy jít, že neuměl německy a že se ve městě vůbec nevyzná. Prostě nám vzal mapu a šel se zeptat.

Jak skvělý pocit, být zachráněna ve chvíli nouze. Škoda jen, že zatímco jsme čekaly, až nám náš zachránce konečně vrátí mapu, ujel nám autobus.

Začíná semestr! Na univerzitě se scházejí lidé, kteří se neviděli celé prázdniny, vypráví si zážitky a ve vzduchu se vznáší chuť studovat a očekávání nových zážitkú.

Konají se patry, mejdany a večírky, mezi studenty jsou i tací, co kvůli oslavám začátku semestru nestíhají chodit do školy.

A pro ty, kteří ze začátku semestru nijak odvázaní nejsou, jsou tu plakáty, které visí po celé škole. Na jednom je rozesmátá dívka, která má tričko zvednuté až po bradu a pod ním holou hruď. Na druhém je mužské pozadí, mimochodem moc pěkně tvarované, tentokrát oděné do rozdrbaných džín se zubním kartáčkem a pastou v zadní kapse. Ráno ve škole je hned o něco snesitelnější.

Radio Impuls nechává každý den vyjádřit své posluchače k tématu dne. Tentokrát to bylo téma Sex na jaře. Většina příspěvků nebyla nijak zajímavá, ale zaujal mě názor, že nejlepší je stejně bílý sex - rozkoš před ledničkou.

Vždycky jsem přemýšlela, co se myslí tím úslovím, že chlapi myslí jen na to jedno - nebyla jsem si jistá, jestli se tím myslí sex, nebo jídlo. Tak už se mi to vyjasnilo.

Pro chlapy je jídlo taky sex! A tak stále myslí jen na to jedno...