Rebe

Vždycky jsem se vysmívala perfekcionistům.
Kamarádce, která propásla dva termíny postupky, protože to ještě dost neuměla.
Šéfovi exkurze, který mi až po měsíci poslal itinerář, v němž ale nechybí jediný patník, okolo kterého jsme jeli, včetně jeho dějin od desátého století.
Babičce, které na záchodě toaletní papír barevně ladí se šňůrkou splachovadla.
Tátovi, který s heslem "Udělat něco pořádně dá stejně práce jako to odbýt" vytvořil knihovnu, která odolávala snaze o rozložení celý večer.

Měla jsem jisté podezření, když jsem se s výměnou koberce rozhodla spojit malování, přestože jsem malovala předloni. Podezření zesílilo, když jsem ráno odmontovávala garnýž a pak visela na posteli v zoufalé snaze odtáhnout ji od stěny a vymalovat i za ní. Naplno mi to ale docvaklo, když jsem telefonovala s mámou a štětečkem přitom natírala stěnu okolo trubek radiátoru, který se pak schová za knihovnu.

Bože můj, já nejsem o nic lepší!

Četla jsem o lidech, kteří během několika dnů zestárli o deset let. Ne že bych během uplynulých dnů zešedivěla, jen jsem se toho docela dost dozvěděla - o sobě, o lidech okolo, o životě.

Když má někdo problém, nedovedu mu odmítnout pomoc. Zejména když je v mých silách problém vyřešit. A kvůli jiným se stresuju ještě víc než sama kvůli sobě.
Po anorektickém týdnu a dnu plném stresu bych neměla přijímat pozvání na skleničku. A už vůbec ne od někoho, z jehož očí jsem opilá, aniž bych cokoli pila. A navíc, "na skleničku" nikdy neznamená na jednu.
I přiopilá si dokážu během deseti minut sbalit batoh a převléknout se, aniž bych zapomněla na jedinou podstatnou součást garderóby.
Umím ledacos. Svítit si na cestu očima moc ne. Když vyrážím v noci do lesa, chce to baterku.
Když mi kamarád horolezec vypráví o krásném převisu u vyhlídky, kde se krásně spí, mělo by mě napadnout, že tam nepovede pískem vysypaná cestička. A že se ráno, s opičkou za krkem, budu muset zase vyškrábat nahoru.
Nalakované nehty na nohou v trekingových sandálech nevypadají trapně. Dělají z kamarádů gentlemany.

A ještě - Když jdeš do kopce pomalu, budeš se tam škrábat o to dýl. Ale i když tam vyběhneš, stejně půjdeš zase s kopce.
Když ležíš na zádech, stékají slzy do ucha.
Když je to moc vysoko, aby to byla lampa, a moc velké, aby to byla hvězda, je to měsíc.
To, co vydrží i po vysprchování, to je opálení.

Šokující. Tolik životních zkušeností během pár dní

K posledním narozeninám jsem dostala Kuřátko a obilí a Polámal se mraveneček, rok předtím mi naši k svátku dali knihu říkadel pro děti od dvou let Jedna dvě, Honza jde. A já z těch knížek měla fakt radost! Když jsem před státnicema měla největší krizi, naučila jsem se Kuřátko a obilí nazpaměť a pak se utěšovala, že umím aspoň něco...

Nosím trička s medvídky a s kočičkami, poslední šperk, který jsem dostala, byl náramek z berušek a zamilovala jsem se do růžového pyžama s opičkama.

Dneska jsem vykoupala Růženku, pak ji něžně převlékla a pochovala na klíně. Ano, Růženka je panenka, kterou jsem dostala, když mi byly dva.

Ale jinak jsem fakt normální, dospělá žena...
No, možná jsem jen trochu v depresi - žení se mi další kamarád a já mám ve svém osobní životě stejný zmatek, jako když mi bylo šestnáct.

Mhm. Jenže s panenkama jsem si tehdy už dávno nehrála.
Jde to se mnou pěkně s kopce.

Když on má tak krásný oči! líčila jsem bratrovi nedávno a on suše odvětil - Plýtvání geny.
No, něco na tom bude... Jasně, hezký oči zdědí děti po mně, takže bych spíš měla hledat to, co sama nemám. A proto:

Za účelem zplození dokonalého potomstva hledám vtipného, milého, klidného a rozumného muže s úzkým nosem, rovnýma zubama a malým zadkem. Bez celulitidy na stehnech, prosím. A kdyby to šlo, tak aspoň trochu chytrej, jo?

Sklidili jsme polovinu letošní úrody meruněk. Byla to celkem fuška - najít ve větvích nějakou meruňku. Nakonec jich bylo pět a jedna nahnilá. Snědli jsme ji taky
Ale narozdíl od loňska nevypadají jako přerostlý rybíz, ale jsou to poctivé spořilovské meruňky, velké jako broskve. A jsou slaďoučké.

Inu, kvalita je důležitější než kvantita.
To, co obtížně hledáme, chutná líp než to, co máme na dosah ruky.
Vyplatí se šplhat k tomu, na co máme chuť.
Když marně hledáte pevnou další příčku pod nohama, vězte, že vás čeká zakousnutí do sladké meruňky.

A tak. Začínám filosofovat - nejvyšší čas jít spát.

O Vánocích jsem to prostě nějak nestihla, no. Ale prázdniny jsou taky dobrá příležitost, ne?

Zkrátka a dobře, konečně jsem na rivil hodila fotky. Přibyla Skandinávie, Rumunsko a zimní Alpy. Brácha to navíc nahrál do krásné nové galerie, takže můžete prohlížet, hodnotit, komentovat.

V průběhu sprna se pokusím přidat Slovinsko, Bulharsko, Polsko a Maďarsko, takže - stále mám co slibovat

Přátelé jsou lidé, kteří mi neřeknou, že jsem naivní slepice, i když dobře vědí, že jsem. Kteří mě podporují, i když vědí, že se řítím do průšvihu. A kteří mi pak pofoukají bolístky a nebudou přitom říkat, že mi to říkali. A to všechno jenom proto, že vědí, že to tak chci, a že mě mají rádi.

Díky za to, že jste.

Tak abyste věděli, s kým máte tu čest. JÁ totiž nejsem jen tak někdo. JÁ jsem hvězda.

Byla jsem v anketě v Květech a poskytla exkluzivní rozhovor školnímu časopisu Papírník, diorama na svých stránkách loví zákazníky na moji fotku a další kamarád si dal moji tvář na triko (pravda, jen aby mě naštval, protože ta fotka je děsná, ale to byste nevěděli, kdybych to nepřiznala). Na fotkách z oslavy svých narozenin je můj bratránek jednou – jen díky tomu, že stál zrovna vedle mě. V Polsku mám fanklub (no fakt, po přednášce o minoritech na starém hřbitově se místní omladina nezajímala o historii osídlení ve své obci, ale jen a jen o mé jméno). Mé hvězdnosti si byl vědom i šéf exkurze, který pro můj referát vybral místo odpovídající mé výjimečnosti – amfiteátr s úchvatnou kruhovou scénou na hladině jezírka. A taky jsem poskytla rozhovor do kašubského rádia. No a po včerejší promoci mi napsal bratr mé kamarádky, kterého jsem zcela okouzlila. Neměla bych založit fanklub?

Jen se bojím, že se jednoho dne provalí, že nejsem krásná, milá a chytrá, ale jenom dobrá herečka.
Ale do té doby – s žádostmi o rozhovor, fotku či autogram se obracejte na mého agenta

Vracela jsem se právě z dlouhé cesty. Seděla jsem na zastávce a čekala na autobus, batoh mezi nohama, podepřenou bradu a hlavu plnou rozdivočelých myšlenek, když přišel. Vypadal trochu jako bezdomovec, ale posunula jsem se na lavičce, aby se vešel vedle mně.

"Děkuju Vám, děvenko," řekl a podíval se na mně. "Nebuďte smutná, všechno dobře dopadne."

A já si teď říkám, že to asi nebyl bezdomovec, ale že jsem potkala kouzelného dědečka. Mrzí mě, že jsem mu nenabídla buchty ani kus chleba, možná jsem se mohla dozvědět víc. Ale i tak ... Nebuďte smutní. Všechno dobře dopadne.

Využijte nabídky, která se už nebude opakovat! Pojeďte s námi v červenci za krásami Sicílie a Liparských ostrovů! Program zájezdu obsahuje poznávání středověkých měst a památek v Itálii, procházky po sopkách, koupání v moři a plavení se mezi romantickými ostrůvky - od všeho trochu a všeho co hrdlo ráčí. To a ještě víc v termínu 18.-29. července za neuvěřitelnou cenu 7.5OO,-, studenti mají slevu. Více informací tady

Jestli se ještě pár zájemců nenajde, tak nám zájezd asi zruší Pojeďte, fakt. Jo?