Rebe

Už několik let po sobě po Vánocích přijde tání. Jako malé by mi asi vadilo, že roztál sníh. Ale teď jsem za vůni jara ve vzduchu vděčná - dodává mi naději, že jaro určitě zase přijde. Už se ho nemůžu dočkat...

mám rýmu. S těmito slovy odmítá hrdina podanou ruku už nevím v jakém filmu. Já jsem totiž taky vášnivá sběratelka filmových výroků. Většinou si je ale pamatuju tak týden, takže o nejnovější exemplář se s vámi musím podělit hned. Je z filmu Čas probuzení:

Je mi líto. Kdybyste měl pravdu, souhlasil bych s Vámi.

Jsou reklamy, které mě přivádějí k zuřivosti. Občas ale některé společnosti přijdou s marketingovým tahem, který mě naplní láskou k produktu. Tak třeba v sobotu - otec a jeho kolegové nás donutili vstát ještě za tmy a s prvními náznaky dne naskákat do aut. Nehledě na mlhu, déšť a tmu jsme vyrazili na sjezdovku. A pod ní stál mladík v červenočerném oblečku s obrovským batohem na zádech, nádherně se usmál a sexy hlasem povídá: "Slečno, nechcete ochutnat nové Nescafé tři v jednom?" Jeho kolega si mě hned vyfotil a, upřímně řečeno, myslím, že tahle fotka je pro reklamní účely ideální. Tak vděčný úsměv žádný herec nevytvoří.

O jízdu později se zamiloval bratr - pro změnu do tmavovlasé slečny, která v podobně úchylném oblečku rozdávala tyčinky Kitekat. Za celý den jsme jich sežrali asi tunu a těch kafí byl asi hektolitr, ale vzhledem k počasí... zkrátka miluju Nescafé a Kit kat!

Firmy ale zároveň získaly úhlavní nepřátele. To alespoň usuzuju z hlášek jednoho z těch úžasných mladíků s kafem. Když se kolem čtvrté setmělo a jemu skončila pracovní doba, shodil zásobník s vodou ze zad, začal si masírovat krk a nadával jak dlaždič. Ani se mu nedivím, bolela ho záda a byl promočenej a promrzlej, ale já si nemůžu pomoct - občerstvení zdarma přišlo k chuti.

Ošklivka Betty byl jeden z mých oblíbených seriálů. Možná, že jsem si u něj připadala krásná... Ale Ošklivka Betty II.: Ecomoda, to je hrůza!! Ošklivka už není ošklivá ani nemožná, zato z Armanda je asexuální páprda. A koukat se na to nedá. Vraťte mi starou ošklivku, prosím...

Nejvíc mě mrzí, že jsem neviděla svatbu Betty a Armanda. Zajímalo by mě, jestli ještě byla ošklivka, nebo už ta "nová Betty". Nevíte to někdo?

Když jsem si v Britských listech přečetla titulek Návštěvníci Gazy musejí podepsat prohlášení, že je tam izraelská armáda může zastřelit, musela jsem se podívat do kalendáře. Ne, opravdu to není apríl. Tak co tedy? Kachna? Krutá desinformace? Nebo snad - nedejbože - pravda?!

Jsou na zemi místa, kde člověk neví, čemu věřit. A zároveň už věří všemu...

Podle mého názoru už zlaté období českého hokeje dávno pominulo. To si nechce přiznat většina Čechů, ale nemyslí si to ani spousta Slováků. Radost z loňského zlata jim kazilo pomyšlení, že ho mají jen proto, že nepotkali Čechy.

Tak teď to máte potvrzené - jste lepší! Nebo jste možná měli jen víc toho "hokejového štěstí".

Taky si někdy říkáte, proč je vám některé písnička tak blízká? Myslím, že má zpravidla buď vlezlou melodii, nebo text, který je vám blízký. A přesně to se mi stalo s písničkou SMS od Lucky Bílé.

Nechci řvát tu jak husa pitomá
To si fakt, lásko, nechám na doma

Tak už běž a nech mě bejt
srdce v háji, z mozku prejt

A tak.

Když je člověk v Čechách, musí se stále rozčilovat nad problémy, které se řeší - Svoboda se pohádal s Klausem, poslanci si rozdělili luxusní byty, Součková něco tají... Jeden by se mohl rozčilovat od rána do večera.

Jakmile však člověk překročí hranice státu a nějakou dobu stráví za nimi, zjistí, že všechny tyhle žabomyší spory zůstaly pěkně zavřeny uvnitř. Obnova Iráku, SARS, o tom se tady taky stále mluví. Ale spory českých politiků? Když čtu na Netu české noviny, tak se u toho i pobavím.

Je to tak - všechno na světě závisí na úhlu pohledu.

Znovu jsem si to uvědomila, když jsem zjistila, že kytička, která se česky jmenuje maceška, je na Slovenksku sirotka.

Nedávno jsem na jinak celkem vtipném blogu Vosa na jazyku četla hloupé pubertální vyprávění o kojící matce v KFC. Znovu jsem si na něj vzpomněla, když jsem se dočetla, že v USA je pro dětskou pornografii stíhána žena, která se nechala vyfotit při kojení svého syna.

Před pár lety to vypadalo, že lidé konečně pochopili, že kojení je to nejlepší, co může matka pro své dítě udělat, a že už se ženy při kojení nebudou muset schovávat na veřejné záchodky a další skvělá místa hrozně vhodná pro krmení malého človíčka.

Ale něco se zvrtlo. Dneska už se zase na kojící matku kouká jako na exota. Nebo jako na sexuální deviantku.