Rebe

Vím, že se to nemá, ale neměla jsem s sebou knížku a tak jsem v metru koukala do novin pánovi. co seděl proti mně. Titulek "Zidane zlomil Beckhamovi srdce" mi hned padl do oka. Je to od Zidana a vůbec celého francouzského týmu pěkná drzost - jak mohli vyhrát, vždyť přece věděli, že vyhrát chtějí Angličané. A Angličané taky mají víc fanoušků a peněz a Beckhama a vůbec...výsledek toho zápasu je pěkně nespravedlivý!

Kolik jen takových článků už jsem četla. Tak jen pro pořádek - spravedlivé je to, co je podle pravidel. Podle pravidel vyhrává ten, kdo dá víc gólů. Že hrál soupeř líp? Tak změňme pravidla! Ať vyhraje vždycky ten, kdo hraje líp.

Úžasná představa. Na kraji hřiště sedí porota, která bude rozhodovat, kdo hraje líp. Hráčí se neflákají a honí merunu sem a tam, občas dokonce pro pobavení diváků vstřelí i nějaký gól. Na konci utkání pak porota rozhodne, kdo hrál líp. Byl to pěkný zápas, říkají si tři fanoušci odcházející ze zápasu. Vůbec nechápou, proč se nikdo jiný na utkání nepřišel podívat...

Uznávám, někdy je fotbal, teda vlastně i život, pěkně nespravedlivý - nevyhrává vždycky ten, kdo si to zaslouží víc. Možná proto je život (fotbal) adrenalinový sport.

Na jaře si Němci užívají chřestové sezony, moje matka nakupuje jahody a já utrácím všechny peníze na jídlo za lusky. Hrášek mám ráda pořád, klidně i z plechovky, ale zeleňoučkému hrášku vyloupnutému z lusku přímo na jazyk se nic nevyrovná. To je pro mě pravá chuť jara. A ta vůně...

Jen mi stále vrtá hlavou, jestli "luskat" znamená vydávat zvuk jako když se rozlouskne lusk, nebo jestli je to právě naopak a lusk se jmenuje podle lusknutí, které vydá, když se rozlouskne.

Lusk!

Omlouvám se všem, kteří dneska zmokli, a hluboce se kaju. Vím, že za dnešní psí počasí můžu jen a jenom já.
Včera jsem umyla okna.

Co osvěží líp než ranní sprcha? Odpolední sprcha. Ano, na rozdíl od lidí, kteří večer splachují špínu dne, a od těch, kteří se po ránu zbavují stínů noci, já nejradši odpoledne smyju prach všedního dne. Může být něco lepšího?

Může, a to přírodní sprcha. Pořádný liják uprostřed krásného jarního dne, když sluníčko svítí, je teplo a vzduch je plný vody. Jako včera.

A co osvěží ještě víc? Když se na to koukáte z okna a do školy musíte vyrazit až když už zase svítí sluníčko

Ženy prý deprimuje pohled na modelky a chtějí, aby se v reklamě objevovala normální těla. Sice nevím, proč by mě měl deprimovat pohled na modelky, ale OK, proti normálním tělům v reklamě nic nemám. Jen mám asi o dost jinou představu, co je to normální. Podle mě je to tělo konfekční velikosti 38-40, s ňadry B až C. Zkrátka a dobře, ne žena s nadváhou, ale ani vychrtlina, prsa standardní velikosti.

Zcela jinou představu normálního těla má firma Dove, která rozjíždí reklamní kampaň "s normální ženou pro normální ženy". Ta jejich normální žena je skoro dvoumetrový mastodont velikosti 44 s ňadry typu GaGarin (čti GG, tedy největší velikost, co se vyrábí).

Tak nevím, ale zdá se, že nikdy nebudu mít ideální postavu. Dřív jsem byla moc malá a tlustá, teď jsme zase moc malá a vychrtlá. Co ovšem zůstalo, je hodnocení mého poprsí - teď už ovšem není pouze "malé" či "tak akorát do ruky". Z mého poprsí se stala přistávací dráha. Do podprsenky GG bych si totiž mohla nacpat i spacák...

Asi tak po měsíci mě přestalo bavit čekat, jestli seznam náhodou neodstraní problémy, které mají jeho uživatelé při přístupu ke svým mailovým schránkám, a otrávilo mě dostávat jeden mail celý týden znovu a znovu. A tak jsem se rozhodla dezertovat a založit si domeček jinde.
Čekalo mě však skandální odhalení. Uživatelské jméno Rebe si už kdosi zaregistroval, čímž mi znemožnil užívat adresu s mým jménem. Připadá mi to skandální. To je, jako kdyby si někdo nechal posílat dopisy na adresu našeho domu a já si musela poštu vyzvedávat ve Strašnicích. Hanba!

Při brouzdání světem internetu jsem pak ještě zjistila, že firma nesoucí mé jméno vyrábí košile a že když si Italové do vyhledávače zadají rebe, jako první se jim objevím já. Dokonce si můžou přečíst, že je to blog o tom, jak to vidím já. Česky, pochopitelně.

Dovolím si slova klasika lehce obměnit a volám: Království za lék proti aftám!
Je to moje tradiční podzimní a jarní trápení - pusa plná aft, takže jsem jak z reklamy na lepidlo na zubní protézy - nemůžu jíst, nemůžu se smát, navíc teda nemůžu ani pořádně mluvit, ani si čistit zuby, někdy nemůžu ani spát, protože na zádech to neumím a když si opřu tvář o polštář, afta se opře o zuby... Kdo to zná, chápe. Pokud zná o někdo lék, budu mu do smrti vděčná.

Já už vyzkoušela snad všechno - mastičky, vodičky, desinfekce, výplachy, vitamín B a spoustu jiných vitamínů, bylinkové obklady. Jednou mi zubařka aftu potřela nějakou sloučeninou, která ji prý do tří hodin vyžere. Nevyžrala a aftu jsem měla ještě týden. Jednou jsem se ve chvíli nejvyššího zoufalství pokusila aftu obrousit zubním kartáčkem. Třikrát jsem málem omdlela, než jsem to vzdala. Efekt byl jen ten, že se mi udělaly další tři.

Pomoooc!!

V džungli české legislativy přibyla další položka - "Eduard Beneš se zasloužil o český stát." Proč? Možná proto, aby o tom nikdo nepochyboval. Pak se nabízí přijmout i zákon "Česká ekonomika je na vzestupu." a "Sociální demokracie ví, co dělá." To by mohlo projít díky kompromisnímu návrhu "Bůh (prý) existuje."

Taky je možné, že ten zákon poslanci přijali prostě proto, že je to pravda. Pak by ovšem měli do sbírky zákonů zařadit i "V létě bývá teplo." "Těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno... (atd.)" a "Jaroslav Hašek je autorem Švejka."

A nebo poslanci prostě jen chtěli ocenit dílo českého prezidenta? Chvályhodné... Už zbývá jen založit parlamentní výbor a ocenit všechny, kdo se zasloužili a zaslouží o český stát - Boha, že stvořil svět, Praotce Čecha, že ho v naší kotlině rozbolely nohy, Konstantina a Metoděje za bohoslužby v národním jazyce, ...(vypuštěno 38 964 položek, pozn. red.) ... Karla Gotta za šíření české kultury písní Biene Maya a Adrianu Sklenaříkovou za nejdelší nohy na světě. Když už jsme u té oceňovací tlačenky, páni poslanci, prosim prosim, dejte tam i Dana Bártu za ty jeho roztomilý vrásečky.

Už jsem psala o své vášni pro filmové hlášky. Protože je ale stle zapomínám, nutí mě bratr, ať je někam píšu. A tak je budu psát. Začínáme!

Lidi se mýlí. Proto je na druhé straně tužky guma.

Nová má nový soutěžní pořad - Česko hledá Superstar. Viděla jsem asi posledních patnáct minut prvního dílu, ale jestli to takhle půjde dál, mám nový oblíbený zábavný pořad a Ondřej Hejma bude bavičem roku.

Upřímně řečeno, ten pořad se hodně lišil od mých představ.
Myslela jsem, že se přihlásí tisíce talentovaných lidí a porota se bude dohadovat, koho vyhodit, protože všichni postoupit nemohou. Místo toho jsem viděla přehlídku nedostatku sebekritiky, přehnaného sebevědomí a chvastounství. Začal to mládenec, ke kterému by mi víc než sako seděl růžžžový svetřík (tím nechci říct, že působil jako gay, ale jako zženštilé plyšové zvířátko), a který si z odmítnutí poroty dělal legraci -Tak já prý neumím zpívat, já! Z úst Karla Gotta bych to možná vzala, ale od kluka, co v Semaforu hraje psa pod gaučem?
Vrcholem byl ale mládenec, který si vybral písničku od Těžkého pokondra a ani nerozuměl textu, takže zpíval šopan místo šopák, jeho Paprikám to pálí odbourala celou porotu. To by mu ovšem porota nejspíš odpustila, ale že neuměl zpívat a měl vadu řeči už ne. Soudě podle toho, jak jeho maminka pak na baru plakala, asi si nevšimla, že její miláček neumí vyslovit r, ř ani sykavky...

Abych jen nekritizovala, přišel i opačný šok. A to poté, co začala zpívat holka, která ztratila hlas, ale přesto se rozhodla zazpívat. Ona sebekriticky přiznala, že její hlas nezní. Já bych kvůli takovému hlasu vraždila.

Myslela jsem si, že tahle soutěž není pro lidi jako jsem já - hoří klidně zazpívám, ale těžko se trefím do stejné tóniny jako hasičský vůz, takže superhvězda ze mně asi nebude. Jak jsem tak viděla první díl, klidně jsem se mohla zúčstnit. Ale nelituju. Rozhodně se chystám soutěž sledovat. A vám radím totéž - tenhle pořad slibuje velkou zábavu. Na účet lidí, kteří si za to mohou sami.