Rebe

Napadlo vás někdy, když jste jeli po hlavní a auto přijíždějící po vedlejší vám dalo přednost, že byste mu mohli poděkovat? Asi těžko, že, máte přece přednost. Dneska jsem cestou na nákup, k babičce a domů zastavila asi u deseti přechodů, abych dala přednost chodcům. A všichni poděkovali! Jasně, potěšilo mě to, je to znak slušného vychování atd., ale oni přece mají přednost! To, že poděkují za to, že respektuji jejich práva, nejspíš znamená, že jsou zvyklí, že to tak většinou není. Asi by se nad sebou měli řidiči opravdu zamyslet. A začít dodržovat zákony.

Tak mi připadá nejnovější ústupek naší vlády požadavkům odborářů. Na začátku vláda přišla s návrhem, že se doba vysokoškolských studií nebude započítávat do věku odchodu do důchodu. Po mnoha (oprávněných) protestech přišla s ústupkem - středoškolská studia nám započtou! Tomu říkám kompromis...

Ale zaplťpámbůh za to. Souhlasím s tím, aby se věk odchodu posunul, klidně na 63 let pro ženy. Ale představa, že bych do důchodu šla až v 74 letech mě trochu vyděsila. Takhle to bude už v sedmdesáti

O ženském holení už toho na českém internetu byla napsána fůra, tak naopak - holení a muži. Klasika, jak každý kluk už v šestnácti honí žiletkou chmýří, které vidí jen on. Asi doufá, že to pak poroste ryhleji.

Jakmile mu ale opravdu vousy začnou růst, většinou obrátí. Zejména po dvou týdnech v horách. Naštvaně se škrábou ve svědícím porostu plném olupující se spálené kůže a klukovi, který je ještě v devatenácti jako holátko, se nesmějí, ale závidí. Skrývají to, skrývají. Ale nejde jim to.

A my holky, jejichž bratři si doma tajně holí holé tváře, se můžeme jen smát.

Tak jsem na Hlavě právě dočetla článek Už vím, proč ženy balí tolik věcí. Zajímavé, právě jsem se vrátila z akce, na které měly holky zabaleny do šedesátilitrových batohů a kluci do osmdesátek. Ale nebudu zpochybňovat, že jsem měla víc věcí. Je asi jasné, že moje oblečení prostě jen zabere miň místa než oblečení dvoumetrového chlapa.

A navíc jsem měla spoustu zbytečností. Tak třeba toaletní papír kluci neberou - v případě potřeby přece stačí listí nebo papírové kapesníčky. Když je nad hranicí lesa postihne průjem, chodí žebrat. Taky nevozí zubní pastu a mýdlo. Správný chlap má smrdět i z fotky, co? No jo, a já tahám deodorant... Teplé oblečení je taky zbytečnost, zahřát se dá pohybem, že. Ale vařit večeře pak musí holky, protože kluci se ve spacáku snaží nezmrznout.

Už jsem se trochu polepšila a v jedněch kalhotkách a ponožkách vydržím dva dny. Kam se hrabu na kluky, kteří celé dva týdny vydrželi se dvěma sadami spodního prádla - jednu nosili celou dobu, druhou, čistou si oblékli na cestu zpátky.

Ne, nemyslím muže a ženy. V poslední době se mi zdá, že se lidstvo dělí na dvě poloviny - na ty, kteří jsou šťastní a v pohodě, a na ty, kteří mají krizi.

Poslední dva měsíce jsem byla totálně šťastná. Část lidí se na svět chechtala stejně jako já, část mi říkala, jak rádi mě potkávaj, protože jim zlepšuju jinak mizernou náladu. Nic mezi tím.

Teď jsem v krizi. Ne že bych měla nějaké hluboké deprese, ale zdá se mi, že se mi nic nedaří a všechno na mě padá. A potkávám lidi, kteří mi říkají - jestli ti to pomůže, já mám teď taky krizi a cítím se pod psa. A naopak moje bývala spolužačka chystá svatbu a rozplývá se štěstím, další se raduje z miminka a s manželem konečně vyřešili problémy a milují se víc než předtím. Ale zase nepotkávám nikoho, kdo by říkal - normálka, jde to, nic extra, ale OK.

Tak vám přeju, abyste patřili k druhé polovině lidstva než já právě teď.

Tentokrát jsem do Prahy jela hlavně kvůli referendu. Takže i já jsem svým hlasem přispěla ke konečnému ano.

Ale lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem neměla vůbec žádné pochyby. Tak nezbývá než doufat, že jsem měla pravdu. A že ti, kteří doteď překonávají zklamání, se spletli. Věřme. Tak jako tak - čeká nás skvělá budoucnost. I se špatnými okamžiky. Tak už to chodí.

Němci nejsou zase až tak slušní, jak se o nich povídá, dodržují ale některé zvyky, které u nás taky bývávaly...

Když vás potkají, zeptají se: Hallo, wie geht´s? Ahoj, jak se máš? A chtějí slyšet odpověď. A je jedno, že jste spolu mluvili včera - dneska se přece můžete mít jinak.

Když kýchnete, řeknou: Gesunheit! Zdravíčko! Třeba i v autobusu, minimálně váš soused se usměje a popřeje zdraví.

Můj bráška se včera rozepsal o nejčastějších lžích. Jak také píše, já k nim řadím i jednu z nejotřepanějších - Miluju tě. V poslední době však mezi ty hodně časté musím zařadit i Slibuju.

Jé, já jsem na to zapomněl. Přístí týden ti to přinesu, SLIBUJU. - Mrzí mě, že jsem se s tebou před odjezdem nerozloučil. Ale vynahradím ti to, SLIBUJU. - Já jsem musel na fotbal, mužstvo mě potřebovalo. Ale příště s tebou půjdu na salsu, SLIBUJU. - Promiň, zdržel jsem se na počítači. Ale příště už přijdu včas, SLIBUJU.

Šíří se to jako černá smrt. Ano, každá ta věta je od jiného exemláře. Přesto mají jedno společné. Že neuhádnete co?

Uz si zacinam zvykat, ze tady vsichni jezdi na kole a ze se musim stale rozhlizet ne kvuli autum, ale aby me neprejel cyklista. Nektere veci me ale stale prekvapuji.

Vcera jsem videla jet na kole starecka, ke kteremu by mi pasovala spis hulka a krmeni pro holuby. Ale on jel na kole. Kdyz dojel ke schodum, chtela jsem ho dojit a nabidnout mu pomoc, ale on popadl kolo a krepce ty schody vybehl i s nim.

To, co jsem videla dneska, me dokonale odzbrojilo - kolo a malym pripojnym vozikem, ktery vypadal jako maly stan. A v nem - dite!

Zacinam mit pocit, ze tu povest, jak jsou Nemci hrozne slusni a poradni, o sobe nejspis siri oni sami. A celkem se jim to asi dari, protoze jsem byla dost prekvapena, ze to zase az tak uplne neni.

Ne ze by na ulicich lezelo takove mnozstvi odpadku jako u nas, ale uplne cisto tam tedy rozhodne neni. O jejich nakladani s cigaretovymi nedopalky v kafeterii jsem uz uz take psala.

A dnes jsem byla svedkem dvou scenek, ktere mi prisly duverne zname, od Nemcu bych je ale neocekavala. Obe se staly v autobusu - poprve se v poloprazdnem autobusu starsi pani domahala uvolneni mista, prestoze si mohla sednout kdekoli okolo, podruhe z preplneneho autobusu ridic vyhodil muze, ktery podle jeho nazoru prekazel ve dverich. Slovnik, ktery pritom pouzil, by me sokoval i u nas.

V nedeli odpoledne nasnezilo. Mile me prekvapilo, ze uz v pondeli rano byly chodniky nasolene. Jenze je streda vecer, snih roztal uz pred tremi dny a chodniky jsou nasolene stale. Nejspis cekaji na prvni dest. Ach ta ekologie.